Muhaháá… 🙂 Mám radost. Celej ten víkend strávenej u Gilmorek mě dokonale odřízl od světa a zbavil veškerý motivace k činnosti (protože člověk si rychle zvykne na to, že se nemusí s nikým bavit, nic dělat, nic říkat, nikam chodit, a pak se mu mezi ty lidi vychází ještě mnohem hůř), ale naštěstí jsem si toho byla plně vědoma, a tak jsem se rozhodla s tím zatočit.
Jeden by neřek, co to dá práce vyzrát na vlastní mysl. Takový ty kecy, že když víte, kde je problém, právě jste ho vyřešili, to je blbost. Je teda pravda, že rozpoznat a pojmenovat problém je klíčová záležitost, ale rozhodně tím ještě nemáte vyhráno. Já jsem třeba zcela bezpečně věděla, že tohle moje zevlení není nějak déle udržitelná záležitost. Že si to můžu dovolit během víkendu, ale že se musím naučit, že do pracovního týdne to nepatří. No ale realizovat to? Hrůza. Jak se přimět k činnosti a hlavně co vlastně mám dělat?
A tak jsem se donutila. Využila jsem první chvíle, kdy mi na kinotipu naskočilo povinných 30 minut pauzy (protože sorry, ale na vypnutí GG v půlce dílu jinak fakt nemám vůli :D), a otevřela jsem knihu 100 rad, jak být úspěšnější v práci. Pár jsem si jich prohlídla, spíš jen tak zběžně, protože jsem hledala něco konkrétnějšího, něco co mě nakopne. Když jsem toho trochu našla, pokračovala jsem googlením tipů, jak se nejlépe motivovat k činnosti, a to mě přivedlo na stránku, kde první z deseti rad zněla „Zastavte se a určete si priority“. A protože pokud jde o sebepsychologii, jsem poslušná holčička, zastavila jsem se teda, otevřela word a začala psát. Vám to možná přijde k smíchu, ale když ono to fakt funguje 😀
Sepsala jsem si krátkej seznámek mých současných priorit, kde hned první dvě pozice obsazuje práce, další dvě se týkají meditace (kterou sice neprovádím pravidelně v nějakou určenou hodinu, ale jinak se jí věnuju několikrát denně v malých dávkách. O tom kdyžtak jindy), pak je tam čtení a relaxace a až teprve hodně daleko potom jsou seriály online. To jsem na sebe teda zvědavá, ale zatím to docela jde, jelikož kinotip někdo hacknul a nejde načíst 😀 Vídíte? Už i Ucho se rozhodlo dát mi vědět, že jdu správným směrem 🙂
Pokud jde o práci, dala jsem si za cíl domluvit každej den aspoň jednu schůzku, a to je strašně málo oproti tomu, co by člověk v mý pozici měl dělat. Jenže v tý mý pozici tady neni jen tak nějakej člověk, jsem tu já, a co já mám dělat, je přesně tohle, a taky to dělám. Včera jsem domluvila schůzku na dnešek. Dneska jsem domluvila schůzku na pátek. Zítra mám taky schůzku a jednu další hodlám domluvit. Prostě zatím to vychází a když se i nadále budu držet vlastních (+ dalších doporučených) rad, mělo by se to dobře rozjet. Jen se neflákat, jen se víc motivovat.
Víte, některým z vás tohle asi fakt bude připadat jako něco totálně nepochopitelnýho – přece když máte někomu zavolat a něco udělat, tak zavoláte a uděláte a jakýpak copak. Ale ti z vás, kdo se občas potkávají s prokrastinací, pohodlností nebo nedostatkem sebedůvěry, pokud jde o vaše pracovní schopnosti, možná rozumíte tomu, že vyburcovat sám sebe k činnosti někdy může být ta nejtěžší věc vůbec a i když se jedná jen o jeden pitomej telefonát, někdy to může trvat týdny, než se k tomu člověk dokope. Tak pro vás by tohle mohlo posloužit jako inspirace. Protože i vy můžete dělat cokoli co se vám zamane a jestli se na to z nějakýho důvodu bojíte vrhnout, zkuste to taky takhle – prostě zjistěte, co na vás samotný platí, a aplikujte to. Na mě jsou dobrý motivační citáty, co řekli úspěšný lidi, motivační věty a všechny tyhlety rady typu „jak být úspěšný“, „jak být šťastný“ a podobně. Prostě to funguje, tak proč toho nevyužít.
No a hlavně, pak se to najednou všechno nějak veze – uděláte první krok a máte radost. Lidi vidí, že máte radost, a řeknou vám, že je na vás vidět, že máte radost. Dodají k tomu třeba že vás dlouho neviděli mít radost a že vám to sluší. To vás povzbudí, vaše radost vzrůstá a navíc vám to polechtá ego, takže si začnete víc věřit a zejtra třeba zavoláte hned dvěma lidem, pozítří pěti a popozítří možná zajdete i na ten pitomej úřad, kam jste se měsíce báli jen nakouknout. A všechno to začalo u klišoidních sebemotivačních keců, úsměvů do zrcadla a několika klíčových momentů, kdy jste prostě poslechli ty rady, zvedli prdel od počítače, přemohli se a udělali, co je třeba. Jak snadné je žít…
A dál? Dál mám prostě radost. Když mi kiksnul ten kinotip, pomohlo mi to otevřít oči a připomenout si, že je tu taky nějakej 3D svět, v němž žiju a kterej utvářím, a kde mám určitý povinnosti, například povinnost dostát slibu, kterej jsem včera dala mámě, že umeju barák. Bože, jak mně se nechtělo. Ale šla jsem, protože jsem si představila ten moment po úklidu, kdy zamykám skříň se smetákama a vlhkou voňavou chodbou se vracím domů, kde si dám příjemnou teplou sprchu, umyju si kedluben a doma bude blažený ticho a klid, protože jsem umyla barák a máma tudíž nemá důvod si mě dobírat nebo na mě bejt nepříjemná. No to bych přece byla blázen, kdybych si hledala nějakou jinou „zábavu“ a vykašlala se na to, když takhle můžu krásně předejít řevu.
A vlastně totéž používám na ty telefonáty a na všechno. Před nima se mi hrozně nechce, jsem z toho celá nesvá a klepe se mi hlas (nesnáším telefonování, vážně to nesnáším), ale představím si, co bude následovat – co řeknu, že se domluví schůzka, že poděkuju, popřeju hezký den a zavěsím a pak přijde úleva, kterou nemůžu ani popsat. Vítěznej taneček. Já to udělala! Já ten podělanej telefon zvedla a tu podělanou schůzku jsem domluvila a bylo to tak strašně snadný! Victory! 😀
Tohle všechno samozřejmě potvrzuje jednu z nejznámějších pouček – když chceš něčeho dosáhnout a musíš pro to udělat něco, do čeho se ti vůbec nechce, představ si jak se budeš cítit v momentu, kdy to uděláš. A vlastně nic jinýho k tomu sebemotivování nepotřebujete 🙂
Btw, dneska jsem si v knihovně půjčila pár miniknížek, který se budou určitě dobře a rychle číst (další předsevzetí – nepůjčovat si knihy, který za ten měsíc nebo dva stejně nestihnu přelouskat) a jedna z nich se jmenuje Optimismus pro každý den a obsahuje 366 pozitivních myšlenek, citátů, keců, no prostě přesně takovejch těch věcí, co si ráda čtu a co na mě maj dobrej vliv. Protože mi konečně došlo, že to tak je, a chci toho využít. Chci na sebe vyzrát a chci tu pitomou mysl zamknout někam do sklepa a zahodit klíč. Takže hurá na čtení, hurá na pravidelnější a delší meditace, hurá na tenhle úžasnej boj se stresem a sama se sebou, kterej nemá obdoby a je stoprocentně účinej. Proč? Protože chci. Chci bejt vyrovnanější člověk. A budu.
Btw 2, mojí radosti a pozitivnosti si už všimlo asi tak deset lidí jen od minulýho týdne, a to jsem teprve začala. Dneska mi dva hoši řekli, že mi to sluší, a jeden, že jsem nejpraštěnější a nejdivnější ze všech lidí, co se mu kdy líbili – což je pro mě úplně nejmaximálnější poklona, já úplně miluju, když mi někdo řekne, že jsem blázen nebo magor nebo že jsem šílená 😀 To bude ostatně asi součástí toho šílenství. Každopádně to je celá kopa živoucích důkazů toho, že tohle ochcávání vlastního strachu a nervozity funguje.
Btw 3 na odlehčenou, poznejte film, na kterej se právě dívám :): „Tak zaprvé – děsně smrdíš, hélium je nejlepší a Lálá je hajzl!“
Dobrou noc, děti 😉
5 reakcí na „Šmoulalala, má dlouhý běžky ♫“
Mám z tebe radost, takhle veselou jsem tě ještě nezažila, jo a jsi úplně šílená a moc ti to sluší !!!!!
Jen tak dál.
Zvláštní, prokrastinaci(je to mimořádně hnusné slovo, znějící mi sprostě), provozuju poctivě celý život, ale teprve s mým příchodem na blog jsem zjistila, že se to takhle příšerně jmenuje. Už jen proto, bych s tím měla něco dělat.
Ó, děkuji
Mně se to slovo taky hrozně nelíbí, ale nenapadá mě žádná alternativa, který by všichni rozuměli. Starý dobrý odkládání věcí na poslední chvíli? To je moc dlouhý, na to jsem líná
Nazdar M,
k tvému komentáři na blogu AK – čti zde
http://blog.blog.cz/1102/zmeny-autorskeho-klubu-blog-cz-i-cast
Díky za upozornění, počtu si 🙂
Ano, ano, nic neudělá magorovi tak dobře, jako když ho někdo pochválí, že je magor
Ochcávání vlastních strachu a mysli vůbec je občas jediný řešení, ale když to funguje, tak proč ne, žejo.
Včera jsem taky uznala, že jak jsem si s nadšením půjčila 10 knih z knihovny, tak za ten super pocit, že jsem magor to stálo, ale tak na půl roku si s tím dám pohov a budu si je radši půjčovat po troškách. A stejně to udělám zas a dřív, jak se znám
Hm, není ta hláška z parodie na Pána prstenů? Já ji sice neviděla celou, protože mě tyhle parodie zrovna u těchle filmů štvou, ale jen mě to tak napadlo.