Když tramvaj přijede odjinud než odkud jste ji čekali

Ale už to začíná bejt vážný. Posledních asi šest článků jsem bez milosti odeslala do Rozepsaných a jak se tak na ně dívám, jejich šance na zveřejnění jsou mizivé. Jak já tyhle tvůrčí krize nesnáším.

Má to samozřejmě svoje důvody. Posledních pár dní jsem docela slušně zahrabaná doma – což je skoro hřích vzhledem k tomu počasí venku, ale co nadělám, nemám prostě tak nějak s kym jít ven, nebo přesněji řečeno, ti, s nimiž bych ven šla, nejsou dostupní. Holt ta moje vybíravost. Raději se zabavím doma než abych se obtěžovala jít ven s někým, na koho nemám náladu, protože to tak prostě cítím a nechci se do něčeho nutit. Ale nepřeháním to trochu?

Anyway, o víkendu jsem rozhodně venku byla. Už v pátek večer v Popo na pár pivech, jednom kafi a troše nachosek, v sobotu na kamarádčině oslavě narozenin, která neproběhla úplně tak, jak bych si představovala, hlavně jsme se prakticky neslyšeli a obsluha byla mizerná, no ale díky bohu za to vytržení z běhu všedních dní, no a včera jsem kupříkladu byla na last minute akci – zničehonic se mi ozval V. a že prý má od nějakého kamaráda lístky na japonské drum mastery Yamato a jestli nechci jít. No co by ne, žejo, během cca deseti minut jsem si umyla a vyfénovala vlasy (zbožňuju tenhle sestřih, vlasy se mi nikdy neupravovaly tak snadno jako teď), pak jsem v rychlosti nahodila obličej na ksicht, k tomu něco slušného oblečení a šla jsem. Do půl hodiny jsem byla u Kongresáku a show mohla začít. Samozřejmě až po posilnění horkou čokoládou z delikomatu 🙂

A jak se mi to líbílo? Mno, první polovinu jsem byla uchvácena a sumírovala si v hlavě, co napíšu do recenze. Vymýšlela jsem si, jak to popíšu, jak to všechno krásně barvitě vylíčím a jak tomu dám asi milion hvězdiček, protože to bylo úchvatný. Nj, jenže pak přišla druhá polovina a tam mi tak spadla brada, že jsem ji po představení horko těžko hledala pod sedadlem. Úchvatný? Hvns. Mysteriózní. Extatický. Famózní. Neuvěřitelný. Úžasný. Ty lidi maj v sobě tolik energie a tolik rytmu, kolik se jen do lidský bytosti vejde a ještě mnohem víc. Jejich fyzička je neuvěřitelná, jednotlivý scény byly kouzelný a perfektně vymakaný, takže se to nejen parádně poslouchalo, ale taky se na to úžasně koukalo. A to ani nemluvím o vtipnosti, kterou do toho dokázali vnést. Spolupráce s publikem byla taky libová, zasmáli jsme se a byli ohromeni každou minutou víc a víc. Asi nejsilnější moment pro mě byl ten, když jeden z nich několikrát uhodil obří palicí do ještě víc obřího bubnu, kterej nejen že rozduněl celej sál a všem nám zavibrovalo až v žaludku, ale taky tak rozvlnil vzduch, že se mi před očima normálně všechno zatřáslo. Taky srandovní scénky s takovejma malejma kovovejma cinkrlátkama byly parádní, no prostě celý to bylo skvělý a mně už vážně docházej slova 😀 Prostě až se něco takovýho bude dít znova, rozhodně neváhejte a ty prachy za to dejte (mně se to kecá, když jsem to měla zadarmo), protože to za ně rozhodně stojí 🙂

A už dost keců, zpět k práci, jo a mimochodem – vzpomínáte si ještě na pana Potetovanýho z Vagonu? Teď nemůžu najít odkaz, ale určitě jsem se zmiňovala, že krátce po našem seznámení proběhlo takový menší rande, z nějž teda nic nebylo, ale aspoň jsme se pak ještě cca dvakrát viděli krz kytaru, kterou si ode mě půjčoval, takže to vypadalo, že možná aspoň zůstaneme kamarádi nebo tak něco, že prostě kontakt úplně neopadne. A tak jsem se tak nějak smířila s tím, že nic jinýho nebude a ono taky nebylo, až do… včil! 🙂 (áno, dáme si opět po dlouhé době soutěž Poznej filmovou hlášku) Včera mě totiž pozval na oficiální rande! 😉 Nebudu předbíhat, ale… těším se 🙂

A jinak ze žhavých novinek – koťata byla vypuštěna ke mně do pokoje, to jsem asi ještě nezmiňovala, a stačilo pár dní a začínají mě srát. Ne ovšem tak jako někteří dvounozí obyvatelé bytu, co si budeme povídat. Jinak se toho ovšem moc neděje, jsem celá taková unavená. Hlavně z toho, jak mám furt v pokoji nedychatelno a dusno, protože sem skoro celej den šajní sluníčko, a pak taky z některejch lidí, který bych nejradši totálně vykopala ze svýho života, protože jejich nechápavost a nemožnost mě vytáčí do nepříčetna. Znovu zvažuji koupi boxovacího pytle, nevíte někdo o něčem levnym?

Btw k tomu názvu – včera jsem viděla opravdu nevídanou věc, jedenáctku, jak přijíždí ze směru od Míráku. To je opravdu událost hodná zaznamenání 🙂