Pokus o návrat do života a k psaní

Neexistujou nějaký prášky na inspiraci? Ne? Tak nic…

Vzhledem k tomu, že ještě stále ležím (mno, ležím nebude tak úplně přesný slovo) s angínou nebo aspoň s jejíma dozvukama, v mym životě se teď naprosto nic neděje, a tak nemám o čem psát. Do včerejška jsem prakticky veškerej volnej čas trávila koukáním na Gossip Girl, ale už mám dokoukáno, takže návrat do reality se zdá být nevyhnutelným. Krom toho musím v příštím týdnu dodělat daně, respektive udělat, jelikož jsem se na to ještě ani nepodívala. Bude to vyžadovat nepříjemný běhání po úřadech, kde mám setsakra velký resty a hrozně se bojim, co mi tam řeknou a co z toho bude za průsery. No ale vyřešit se to musí, teď to už opravdu nemůžu odkládat.

Taky mě čeká další školení, snad i nějaký schůzky a hlavně ono slíbené rande s panem Potetovanym! 🙂 Na to se opravdu těším, ale doufám, že mi do tý doby odlehnou uši – už přes tejden mám ucpanou hlavu a vůbec nic neslyšim. A taky to vidim na nějaký to barveníčko vlasů, potřebuju trochu zazářit a po tý nemoci vypadám extrémně vyšťaveně a nezdravě – aby ne, když přesně tak se cítím. Ale už se to lepší, přinejmenším se mi vrací chuť k jídlu, takže už možná zvednu počet denních jídel ze dvou aspoň na tři nebo na čtyři, z čehož snad aspoň jedno teplý. Dietku jsem si teda dala solidní, jen co je pravda.

No ale hlavně se hrozně těšim na jaro, teplo a na sluníčko. Nedokážu ani vypovědět, jak moc. Už se vidim někde v parku s frisbeečkem, s poi nebo jen tak s dekou a knihou. Huááá, strašně moc se tam vidim!

Asi jsem to ještě nezmiňovala, ale už pár dní sjíždím seznam stávajících členů AK a vybírám z toho všeho blogy, který mě aspoň trochu zaujaly a kam se ještě hodlám vrátit. Až ten seznam dokončím, ráda se o něj podělím. A mimochodem, jsou tam i tací, u nichž vážně nevím, čím se o členství v klubu zasloužili, takže bude i trocha toho podrbáníčka.

Mno a nakonec se samozřejmě musím podělit o novinky ze světa koček. Koťata rostou jako z vody a včera už expandovala z mého pokoje do předsíně a dokonce i do kuchyně, takže odteď doma šoupeme nohama. Taky jsem z pokoje odstranila záchod, jelikož se konečně naučili chodit do předsíně, a pár pelíšků, o něž nejevili zájem, takže se tu přestanu přerážet o všechno možný a nebudu muset v jednom kuse luxovat všudypřítomný záchodový granule. Jupí. Jinak z jejich běžnýho života vám toho moc nepovim, v jednom kuse to chrápe, chovat se to moc nechce – ale však to je ještě přejde. Teď jsem se s nima bohužel dlouho nemazlila, jelikož jsem je nechtěla nakazit, ale those days are gone a teď konečně nastupuje muckání a ňuchání á la m. >:) Tímto vyzývám všechny, kdo by se chtěli taky pomazlit, ať se klidně dostaví, jelikož ty mrňata to potřebujou jako sůl a je víc než na čase aby si zase začali zvykat na cizí lidi. Btw jsem si plně vědoma střídání zcela nesprávných příčestí, ale víte co, krize ještě nepominula 😀

No ale abyste neřekli, že se s váma o nic nepodělim, tak v celym článku máte pár obrázků 🙂 Ovšem nejdřív varování: způsobuje záchvaty šišlání a culení se do monitoru 😉

*