Není to báseň, tak to nedám k poesii. Ani nevím, co to je. Je to milion věcí, které mě napadly k tomuhle obrázku, je to něco, co je a není mým názorem, mým pocitem. Těžko říct. Cítím v tom inspiraci Kostičkama a pak ten obrázek sám je taky dost morbidní, takže z toho těžko mohlo vzejít něco pozitivního. Ale chtělo se mi to zveřejnit. Tak snad se moc neleknete 🙂
Kde jsem?
Kdo jsem?
Ztracená
Uprostřed šumu velkoměsta
Zvrácená
Z tak trochu jinýho těsta
Ale někdy i „normální“
Bez tváře
Bez vyznání
Kudrlinky a nehtů lakování
Ukřičená
Ukřivděná
Uplakaná
Tvořící, pak ubitá
Milující a odbytá
Ohmataná, odstrčená
Zmatená a uzamčená
Smyslu a všeho zbavená
Zahozené dětství
Panenky, co zapomněla
Vzpomínky, co snad ještě měla
Než jí na hlavu narazili chomout
Těžké otěže dospělosti
„Potřebuješ normální práci,
vydělávat si
na hlavní úvazek
Ježišmarja, je ti dvaadvacet, kdy to konečně pochopíš?!“
A ona nechce
Ona nemůže
Je to jen štěňátko
Co si chce a musí hrát
A co už roky neumí se smát
Už ztratila svůj šmrnc, ztratila svou duši
A co a proč tu dělá, to netuší
Nemá styl
Nemá sebe
Nemá radost
Nemá lásku
Nemá vášeň
Nemá důvod
Nemá sílu
Neumí to
Neumí stát na svých nohách
Kde jsou její nohy? Kde je ona?
Má jen vzpomínky
Na to, co bylo krásné
Co bylo její
Co byla ona
Písek a v něm pár igráčků
Lopatka a její první pusa
Všechno to nacpali do pytle na odpadky
Jako by to nic jiného nebylo
Všechno, čím kdy byla a čím chtěla a potřebovala být
Je uzavřená
A uškrcená
Chycená mezi tmavými stěnami
Dobou
Světem
Sebou samotnou
A nad ní visí ten telefon
Ten, který se děsí zvednout, když zvoní
A ty jehly, kterým se bojí podvolit
A ty úřednice, s kterými se děsí promluvit
A ty problémy, které se příšerně bojí řešit, protože neví jak
A ty otázky, na něž si neumí odpovědět
A ty prosby o pomoc, které nikdo neslyší
A ten křik v její hlavě, co nikdo neumlčí
A ty slzy
A ty…
*
13 reakcí na „She has no identity“
Wow… co víc napsat?
Pokus o automatický psaní, hezký, ale pořád jen suchý "výčet faktů.
Jsou to jen slova, co člověka napadnou při pohledu na obrázek. Nemá to mít hlavu a patu 🙂
hodí se do písničky, opravdu!
Je to krásne. Veľmi sa mi to páči. 🙂
myslim, že by si měla víc věřit
Holka zlatá, ten obrázek v tom bude nevinně, to je o tobě, ne o obrázku, ale mně se to moc líbí. Ať už automatické, nebo vědomé psaní, jde to z tvého nitra, první tři sloky jsou báseň, tam se ještě držíš a pak se to rozjede, vsadila bych se, že si psala čím dál rychleji a kdybys ke konci měla v očích slzy, nedivila bych se. To bude dobrý, jen ti neřeknu kdy.
Tak slzy tam nebyly, ale přišlo mi to celkem dojemný
Ovšem až něco takovýho vyplodim příště, asi si to nechám pro sebe. Nedávala jsem to sem, aby mě tu lidi začali litovat 🙂
[8]:To není litování a doufám, že ses neurazila, já jen dedukuju z toho času, který sem chodím a z toho, co jsem u tebe přečetla. Já jen moc o všem přemýšlím a teď jsem ještě horší, než jindy. Příště klidně piš, já už si svoje moudra nechám pro sebe.
[9]: Ne, nenechávej
Já jen že všech těch dobře míněnejch rad a všeho toho uklidňování už bylo dost, chci to tu mít pozitivní a kdyby to nebylo pro Klub snílků, tak bych takovou věc vůbec nespatlala. No ale když už to člověk napsal, tak si to nebudu nechávat pro sebe, takhle když to tu visí, aspoň mám o čem přemejšlet. Taky jsem extrémně přemýšlivej typ 🙂
ta se ti opravdu povedla, má něco v sobě;)
Proč by to neměla být báseň? Je to báseň. A ne ledajaká. Dobrá báseň to je. Takhle se podle mě píše poezie. Líbilo se mi přirovnání "Všechno to nacpali do pytle na odpadky," ale verš "Jako by to byly odpadky" je zbytečný a spíše, poukazuje na něco, co už bylo řečeno v předchozím verši a shazuje jej vlastně. Jinak… pochvala. Má to šmrnc, uchoval jsem si dojem. To je to nejhlavnější.
To byl odkaz na Sběratele kostí, kde právě taková replika byla – "Dají ti pytel na odpadky, ať si sbalíš svoje věci… jako by to byly odpadky" 🙂 Jinak díky za pochvalu i konstruktivní připomínku, moc si toho vážím.