Na na na…

Teda jedno vám řeknu – už roky přemýšlím o tom, jak jsem zestárla, ale teprve dneska když jsem si stáhla Nanana a jiné popjevky, mi to došlo. Na týhle věci jsem ujížděla před jedenácti lety, no kurva je to vůbec možný? 😀 Tomu řikám retro 🙂

Dneska jsem byla po dlouhý době venku, a to navíc s člověkem, kterýho jsem strašně dlouho neviděla. Teda já jsem strašně dlouho neviděla nikoho, ale tohodle ještě dýl a docela mi chyběl. Prošli jsme si dlouho odkládanou výstavu fotek Barvy Indie v Ekotechnickém muzeu, což je pěkná barabizna, ale aspoň je tam chládek, a pak jsme se prošli Stromovkou. Měla jsem svou první letošní zmrzlinu 🙂 A pak jsem si chvilku poležela na trávníku, poslouchala Genesis a Massive Attack, četla něco tý indický filozofie a taky jsem poslala smsku Panu Sympatickému, protože (no to je náser, zrovna mi napsal smsku, takový spojení? :D) se sám neozval a já prostě měla chuť bejt trochu akční, no a on mi hned volal zpátky (!), protože nevěděl, kdo jsem. A tak jsem poprvé uslyšela jeho hlas a musim říct – mmmmm, dámy 🙂 😀 Nezní špatně. A tak přemýšlím, jestli s ním ještě dneska někam vyrazit a bejt až tak akční. Inu, uvidíme 🙂 Prozatím ovšem povidám, večer nepudu spát, pudu si lehnout, až mi bude padesát. Houstone, mám tady problém, žádná složitá věc. Pravidelná ranní šou rádia Bubeneč ♫