Akční m., princ ve stříbrném bouráku a pár kolalokových limonád

Inu… muhihi. Ne, nečekejte žádný peprný detaily, na peprnost jsou tu jiní specialisté (mimochodem na Barvách Indie mají nejednu fotku chili papriček. To jen tak bokem, kdyby to tu snad četl nějakej chilifanda :)) a navíc se toho zase tak moc nestalo. V podstatě jen to, že pár minut po zveřejnění předchozího článku si mě Pan Sympatický vyzvednul u mě před barákem na svém bílém koni… ehm, ve svém stříbrném bouráku, a odvezl mě na „hostík“ (= Hostivař, jak jsem včera zjistila :D) do jednoho celkem příjemného baru, kde jsme pak do jedné do rána popíjeli colu. No co čumíte, přece nebude chlastat, když jede autem, a já jako soucitnej tvor ho zase nebudu provokovat, nehledě na to, že jsem na tu colu stejně měla chuť 😀

A jaký to bylo? Příjemný. Až podivně nenucený – až na pár okamžiků, kdy jsem byla hrozně nervózní a nevěděla, co mám řikat nebo co dělat aby hovor nestál. Mít sebou víc prachů, navrhla bych kulečník, to by pak byla určitě větší zábava, ale nevadí, i tak to bylo fajn.

Skoro celou dobu mluvil on, takže jsem se dozvěděla spoustu věcí, mimojiné třeba to, že máme fakt dost společnýho. Ale jinak se toho moc nestalo. Princ zaplatil princezně útratu, odvezl ji zpátky k jejímu zámku a pak jí řekl, ať se ozve, až zase bude mít chuť zajít třeba na pivo. Pak odjel a princezna šla spát, trochu nasraná, že se nedělo nic peprnějšího 😀 No promiňte, ale od někoho, kdo se vyskytuje na místnosti Flirtíček, jsem čekala trochu žhavější vystupování a ono to zatím bylo takový… no nevim, takový pohodový? Přátelský? Nenucený? Asi mě prostě sralo, že jsem byla tak nervózní a on ne 😀 Každopádně teď tomu asi dám pár dní a pak se ozvu s náramnou chutí na pivo. A tentokrát se líp obleču. Když ho neohromilo moje feuďácký tričko, je na čase vytáhnout těžší kalibr a jestli ani potom neprojeví nějakej větší zájem, tak mám novýho kamaráda, no 😀 Ale co, kamarád se taky hodí 🙂