Pár dní zpátky mě na ulici zastavila taková příjemná pani a jestli prej mi může položit pár anketních otázek. Byla jsem z ní docela vysmátá, jelikož jsem ji pozorovala už asi pět minut předtím, než ke mně přišla – stála tam uprostřed Pavláku úplně ztracená, zamračená a nezáživná a lidi kolem ní chodili, aniž by si vůbec všimli, že nějakou anketu dělá. Bylo zcela zjevný, že takhle nikoho neosloví, a když jsem si pak stoupla pár metrů od ní a čekala na trambaj, naše pohledy se na okamžik střetly. V naprosto nepostřehnutelnym momentu pak proběhlo zhodnocování, během nějž usoudila, že já budu ten správnej člověk, co si na ní tu chvilku udělá, a já to zcela přesně věděla. Taky jsem věděla, že nemám kam utéct, a věděla to i ona. Takže když se pak směrem ke mně rozešla, nezbylo mi, než se pobaveně ušklíbnout nad tím, jak tyhle věci skutečně fungujou. Odhady „bude se se mnou bavit nebo nebude“, „všimne si mě, nevšimne“… je to všechno tak strašně průhledný.
Anyway, měla jsem docela dobrou náladu a navíc jsem s ní docela soucítila – právě na tenhle druh práce už naprosto nemám žaludek – takže jsem jí těch pár otázek o kosmetice zodpověděla a dokonce jsem jí dala i svoje číslo. Normálně to nedělám, ale byla milá, nenucená a „skutečná“. Ne jako takoví ti, co vám věčně cpou tarify a podobně nebo vám řeknou, že něco bude zadarmo pak to tak samozřejmě není. A taky mi byla hrozně povědomá. A když se mě pak zeptala, jestli bych měla zájem o přivýdělek, no co jsem asi tak mohla ve svý situaci odpovědět? A tak jsme se domluvily, že mi druhej den zavolá a povíme si víc.
A druhej den skutečně zavolala (mám ráda lidi, co drží slovo) a řekla mi, že jsem vyhrála hodinu konzultace ohledně kosmetiky a péče o pleť zdarma a kdy že si to přijdu vyzvednout. No, ne že by ve mně neblikalo výstražný světýlko, už v tu chvíli jsem se obrňovala veškerým dostupným skepticismem, zkušeností a opatrností, abych na něco nenaletěla a něčeho nelitovala, ale slíbila jsem, že dorazím. Byla jsem odhodlaná nenechat se do ničeho zatlačit ani chytit, za nic neplatit a vyptat se na spoustu věcí, abych tomu všemu rozuměla a neměla pocit, že jsem zase někomu naletěla.
Dnešek pak byl tím dnem, kdy se to mělo odehrát. Bylo to u nás za rohem, což jsem ostatně brala jako rozhodující faktor, když jsem se s ní domlouvala. Nikam dál bych nejela. No a tak se to odehrálo. Byla jsem tam hodinu a půl a během tý doby jsem prošla několika stádii jako Bože, kam jsem to zase vlezla, Třeba v tom tentokrát neni žádnej háček, Kristovy hnáty, to je nějaká ruska, no to je krajně podezřelý, Hmm, ty krémy voní, Hlavně nenaletět a další. Pani na mě napatlala asi deset různejch krémů, vodiček a masek, takže jestli se mi nejpozději zejtra neosype ksicht, bude to docela úspěch. Vyposlechla jsem si celou její reklamní řeč ohledně produktů, o nichž mluví, pár rad a tipů („Pijte hodně vody“, no na to bych fakt nepřišla) a nakonec jsem i přišla na to, odkud mi je tak povědomá. Jednu dobu prý totiž pracovala ve stejný společnosti jako já. Nevím to úplně jistě, ale mám pocit, že jsem s ní jednou i mluvila na nějakym školení. No ale možná je to jen shoda náhod a je to někdo úplně jinej, i když ta podobnost a ten přízvuk? No, dějou se i divnější věci.
Na poli rozhodnutí neutrácet jsem ovšem žalostně selhala. Já blbec si totiž sebou vzala prachy, a tak jsem naprosto neodolala dvěma pleťovejm maskám, který na mě zkoušela a který mi učarovaly. Chm 😀 Příště, až zase někam takhle půjdu, tak jdu bez peněz, bez peněz, bez peněz! (Natluč si to do palice, m., bez peněz!) Ale co. Za kosmetiku vydávám větší prachy cca jednou ročně a to ještě jen za make-up, takže pro jednou se to nepotento, když si trochu přilepším. Hodina toho opatlávání prý navíc stojí nějakejch pět stovek (no nechápu, že by za to ty prachy někdo fakt dal, vždyť na mě jenom napatlala hafo vodiček a krémů a hodinu mluvila o nějaký ruský nebo ukrajinský kosmetice O.o), takže jsem pořídila ještě dobře. Taky jsem jí odmítla poskytnout doporučení na další lidi, což považuju za úspěch. Normálně bych se z dobrý vůle nechala ukecat ke všemu. Čímž nechci říct, že systém doporučení by byl nějak vadnej, právě naopak, ale těm lidem je to úplně jedno. Je jim jedno, kvůli čemu jste někomu dali kontakt na ně, jestli je to dobrá věc, výhodná věc nebo věc zadarmo, oni tomu cizímu člověku stejně řeknou tak akorát ať si to strčí někam a ještě si pak daj práci s tim, aby vám řádně vynadali a udělali z vás úplnýho kreténa, že co komu dáváte jejich číslo. A je jedno, jestli jste to mysleli dobře nebo jestli to myslí dobře i ten, co jim volal.
Ráda bych ale věřila, že to bylo naposledy, co jsem se něčeho takovýho zúčastnila. Z mýho pohledu to byla příjemná záležitost. Mám zážitek a nějaký krémy a mám taky kontakt na pani, kterej bych použila v případě, že bych si chtěla přivydělat jako kosmetickej a wellness poradce. Ale celkově vzato to byla akorát ztráta času a peněz za něco, co možná bude fajn, ale taky bych přežila bez toho. A kontakt nejspíš stejně nevyužiju, protože i když to zní báječně jako přivýdělek, ten teď nehledám. Hledám pevnou práci, kde nebudu muset nikoho oslovovat, nic doporučovat a nikomu něco nabízet. Budu šťastná někde za pultem, kde po mně nikdo nebude nic chtít, jen něco namarkovat a mějte se, maucta. Nízký požadavky? Možná. Ale museli byste bejt mnou, abyste věděli, jak moc něco takovýho potřebuju. Mno nic, dobrou noc vám přeje prokrémovaná m. a kdybyste se chtěli nechat taky napatlat, dejte vědět a poskytnu kontakt na tu pani 😀 Radim vám ovšem, neberte si sebou prachy nebo taky neodoláte 😉
8 reakcí na „Krémová hodinka s cizím přízvukem“
já mam zase "slíbenej" zájezd do Turecka pro dvě osoby, když v úterý u nás doma proběhne nějaká ukázka zdravotních matrací a zúčastní se jí šest lidí ve věku 25-60
fakt super xD (hlavně telefonicky mi to všechno ta baba hustila do hlavy .. nemam ráda, když mi tam něco nablejvaj a ty nemůžeš říct, kurva, dost
)
jo a hrozně mě pobavily ty tvoje veřejný myšlenky
silně mi to někoho připomnělo.., je jasný koho xD, a pak taky Homera, jak je vždycky proti něčemu a pak se nechá snadno nalákat, když třeba ochutná nebo tak něco, snad víš, co myslim.. ale prostě to tvoje "kristovy hnáty, wtf.." a následně "ty krémy voní, hmm", jako kdybych slyšela "koblihy" (Boha, to je zase chaotickej koment, to bude asi spojení těch deseti eg(gs) jak řikáš
Taky nesnášim, když někdo jede a ty do toho nemáš šanci vstoupit. Hlavně je to pro mě jasnej signál, že tomu člověku jsem úplně u prdele, stejně jako to, jestli mu vůbec budu rozumět.
Eggs mě taky napadly
Komentu rozumim, myšlenky mě taky baví, ovšem mohla jsem je popsat i líp. Teď večer si taky už hovno pamatuju, co mě všechno napadalo 
Ale bylo to něco v tom stylu. Jako představ si, jak tam sedíš, nevíš, co čekat, bojíš se, že tě opatlá a pak to tobě stejně bude chtít prachy nebo že se ti osype celej ksicht a že tě zabije a kdovíco ještě a před tebou stůl plnej kosmetiky s názvama v azbuce 
Ani si nepřečteš, co to na tebe patlá.
A víš co je můj sen? Žádný za pultem, tam jsou lidi, já bych si chtěla takhle někde v klidu doplňovat zboží do regálů, nejlíp v noci, nikde nikdo, jo, jo. Doba dělá s naší (aspoň tedy mojí) sebedůvěrou a schopností prosadit se divy. Radši nic, kde bych byla zodpovědná za sebemenší prkotinu, protože už předem mám pocit, že bych tu "tíhu" zodpovědnosti neunesla a nutně zklamala. A čím víc je člověk do toho okolnostmi (jako rodiče, hlad, nezaplacený složenky) nucen, tím je to horší a horší. Dostává to punc něčeho nepřekonatelného, nezdolatelného, nemožného. A já jsem jen červíček u nohou těch schopných.
[4]:Bojíš se zodpovědnosti? Mě to docela baví. A to jsem hlavní pokladní a mám zodpovědnost za peníze. Ale musím říct, že odsud podsud. Oddělám si svý, ale když jsem měla zodpovědnost za druhé brigádnice, tak už mi to lezlo krkem. Nikdy bych pod sebou nechtěla mít další lidi nebo bych musela mít člověka, co by je měl na starosti, protože to je hrůza.
Jé tady to vypadá hezky 🙂
No zrovna v čechách dělat tyhle ankety je běs a hrůza, třeba ve francii nebo i někde v německy v menších městech, tam klidně, tam jsou lidi hrozně milý a co jsem všimla vyloženě čekají až je někdo na ulici zastaví.
Já osobně si tyhle lidi vždycky otypnu, jesti je to jen někdo, kdo si snaží přivydělat nebo nějakej ten tlučhuba, co do mě bude hustit nesmysly a podle toho se s nima bavim. Hrozně ráda si dělám srandu z lidí, který si to zaslouží. Takhle jsem třeba jednomu od T-mobilu navykládla, že nemám mobil a že posílám telegramy. A že mám zakázáno si mobil i půjčovat, protože je dokázaný, že způsobuje rakovinu… vypdal chudák po deseti minutách pěkně zničeně a koukal jak by se mě zbavil
Já bych zodpovědnost i brala, ale nesnáším, když moje práce závisí na ostatních lidech, ty prostě neuhlídáš – hlavně pokud jde o zákazníky a klienty. Toho už mám pokrk, chci dělat něco, kde za mnou ty lidi přijdou a něco potřebujou a já to udělám. S tim problém nemám, ale někoho nahánět a někomu něco nabízet? Seru na to už…
[6]: Dík 🙂 Já co jsem posledně brutálně naletěla jednomu kreténovi právě od T-Mobile (normálně mi lhal do očí, šmejd, nemůžu mu přijít na jméno), ani mě nehne cokoli podepisovat a sjednávat na ulici, takže s takovejma lidma se nebavim. Když někdo dělá průzkum veřejnýho mínění nebo ankety, no problem, ale jak po mně někdo něco chce nebo mi něco cpe, jsem agresivní. Totéž když po mně chtěj, abych přispěla na to či ono. Já se sakra rozhodnu sama, až budu chtít na někoho přispět, a rozhodně to nebudu dělat na ulici, kde ty peníze jdou bůhvíkomu na sváču a pivo. To už radši hodim pár drobáků v Ikee u pokladny nebo tak někde, kde mám prostě větší jistotu, že se to skutečně využije na něco dobrýho.
Lidi, kteří dělají na ulici anketu mi nevadí, pokud to není typ tarifů apod. Nemám ráda, když mi někdo něco cpe. Tu kosmetiku bych taky neriskla=D ale je zase pravda, že masky a make-up nepoužívám. Za tohle sice ušetřím, ale následně to vyhodím třeba za punčochy^^