Přestaň mi říkat, jak mám žít
vždyť neuměl jsi mě políbit
ruka, co bojí se pohlazení
a objetí, v němž už vášeň není
uměli jsme to kdysi líp
snad není to důvod se stydět
snad není to důvod odejít
a víc už se nevidět
přestaň mi říkat, jak mám žít
tak nejsme už svoji – co má být?
*
4 reakce na „Tak nejsme už svoji“
Velmi povedená básnička 🙂 pěkně se rýmuje.
a je pravdivá, což obdivuju, protože v některých básních často marně hledám smysl.. marně, protože tam není… nebo ho tam alespoň já nevidím. 
Krásná básnička..
Poučovat o životě
chtělo by mne malé kotě?
A co na to jiridolejs?
Jiridolejs už na to nic, aspoň pokud ta blokace konečně začne fungovat 😛 Koťata jsou holt někdy upovídaná.