Rádoby filozofická verze TT.
Já vám nevim, ale mě těch sedm miliard prostě netankuje. Asi jsem divná.
Dneska ráno jsem poslouchala rádio a každou hodinu tam běžely zprávy, kde děsně radostně oznamovali, že už nás jako je „sedm miliard!“ a jupí a jánevim co a řikali to, jako by čekali, že člověk bouchne flašku šampusu, nafoukne frkačku a začne objímat všechny kolem sebe. Happy new year nebo co. A já si řikala – wtf? Co je na tom proboha tak dobrýho?
Já osobně z toho mám spíš hrůzu. Sedm miliard lidí! Chudák planeta. Samozřejmě se ve mně zase ozvala moje ekostránka, která si začala zoufat, kam tohle jenom povede. Vzbudilo to ve mně otázku, kam až to vlastně může vést. Planeta není nafukovací – kolik se nás sem vlastně může vejít, aniž bychom si šlapali na hlavy? Aniž bychom se zbláznili? A kolik nás ta planeta uživí? Jak dlouho to bude trvat, než se vyčerpají zdroje? Co budeme dělat potom? Najdeme náhradu za ropu? Najdeme způsob, jak donekonečna recyklovat pitnou vodu?
A člověk si taky musí říkat, jak je to proboha možný, že tolik lidí si tyhle otázky vůbec nepokládá. Že prostě přijde dom, rozsvítí světla ve třech pokojích, pustí bednu a jde telefonovat, zapne noťas a u toho pobíhá po bytě, fénuje si vlasy, vaří, třikrát zapomene na rychlovarnou konvici, takže jí vždycky musí zapnout znova, nebo se jde vykoupat a spotřebuje přitom plnou vanu vody, tedy přibližně tolik, kolik by stačilo na uvaření špaget pro celou školu. Prostě he? Co je to s těma lidma?
Samozřejmě neřikám, že já sama jsem nějakej andílek, v tomhle směru mám taky vroubků až hrůza. Ale snažím se. Aspoň trochu. A domnívám se, že každá minuta, o kterou si na to rozsvícený světlo ve vedlejším pokoji vzpomeneš dřív, je dobrá. Když si takhle vzpomene sto lidí denně, tak už to k něčemu musí bejt, no ne?
Stejně si ale myslim, že by nám bylo líp, kdyby nás bylo míň. Mějte si mě za rouhače nebo za maniaka, ale já skutečně sním o světě, v němž žije třeba jen miliarda, dvě miliardy lidí, a všichni mají co jíst. Všichni mají co dělat. Všichni tu mají nějaký smysl a když někdo odpadne, tak je to znát. Ne jako tady, kdy se ztrácej lidi a nikdo se to nikdy ani nedozví. Doufám, že jednou odjedu někam pryč z města, kde takovej pocit zažiju. Pocit z menšího množství lidí, pocit, že tě lidi okolo tebe vnímaj, že tě znaj, že si tě všimli, že máš nějakej svůj příběh. Tady v Práglu? Pche. Kolik lidí jste dneska potkali na ulici, v mhd, v krámě, v práci…? Kolik z nich jste zaznamenali?
Chtě nechtě se k tomuhle musím stavět spíš negativně. Nedokážu si prostě představit, že by nám těch sedm miliard k něčemu dobrýmu bylo. Ne že bych byla nějakej misantrop nebo co, člověk je podle mě úžasnej tvor, respektive tvor schopnej úžasnejch věcí, ale stejně – kde je nějakej meteorit, když ho ten člověk potřebuje?
22 reakcí na „Kam ten svět spěje?“
Jenom v číně je těch lidí jak smetí.. jak jsem viděla z reportáže ty hotely = šuplíky jako v márnici, akorát vybavené, tak mi málem spadla čelist.
Zajímavá myšlenka. Asi máš pravdu, že by to tu bylo snesitelnější kdyby nás bylo míň. Ale jak to udělat? Koho z těch sedmi miliard vybrat? Kdo "má právo" na to tu žít? To je právě na tom to složitý..
U Lva, z toho se jako někdo raduje, že je nás tolik? Taky mě to děsí. Takových 700 milionů by bylo až až, ale 7 miliard… Doteď jsem žila v domnění, že je nás "jenom" 6,5 miliard. Tak nic, ono je to ještě horší
Tak to je teda dost cool článek…
pls okomentuj články
[1]: No a teď si přestav, že by to tak bylo všude na světě. Myslím, že k tomu nemáme daleko.
[2]: To nevybereš. To by fakt musel sejmout nějakej meteorit nebo nějaká epidemie, aby to bylo "fér". Ale podle mě by to světu prospělo. Jakkoli to zní hnusně, vyčistil by se od těch slabších a ti silnější by měli šanci jít dál a udělat tu s tím něco smysluplnýho.
[3]: No právě že raduje, dneska to v tom rádiu hlásili v jednom kuse a taky to vidim všude možně po titulkách a že by k tomu někdo dodával vykřičník nebo "hrůza", to teda nedodává. Všichni to berou jako něco hrozně hustýho, skvělýho a jánevimjakýho. Jupí, je nás mrtě moc. Nebo tak.
[4]: To je teda dost necool komentář
Když najdu něco komentováníhodného, tak proč ne 🙂
Měli bychom vymyslet nějaký mor nebo něco, co by zabilo blbce
(promiň moje dětská polovička se ozvala)
Svět dělím na lidi, který znám a lidi, který teprve poznám. Nemyslím, že bych jich poznala o to víc, ať už bude na Zemi lidí o něco víc nebo míň.
Kdyby mi každý dal korunu, to by se mi líbilo.
no byl bych v klidu luzy neni nikdy dost
a to ji přibyva mnohem ryychleji než novych
ale ONI už na tom pracuji a selekce se chysta
Poslední věta mě rozsekala.
A není to nic, kvůli čemu by se mělo otevírat šampaňský – ostatně i všechny noviny o tom mluví dost zapškle. Průser je totiž, řekněme, etnické rozložení nově vzniklé populace, která nepříjemně nahrává nejrůznějším nábožensky fanatickýcm skupinám – a o tom se v novinách dočtete nanejvýš mezi řádky. Blíží se neradostná doba.
Naše moudrá matka příroda jistě brzo přijde s nějakým samoregulačním zásahem a můžem si jen přát, abysme v tu chvíli stáli co nejdál.
Taky jsem si u tý zprávy říkala, že to jde do háje. A co je horší, prognózy garantujou ještě mnohem rychlejší růst populace. Jenže upřímně, kde je to nejhorší? Ve všech těch zemích třetího světa, kde prostě nevědí, co je to kondom, kde ženská má rodit děti a děti má bejt hodně, protože, přiznejme si to, se tak nějak (podobně jako ve středověku) počítá s tím, že jistá část se jich dospělosti nedožije… A pak přijdeme my a pomůžeme jim, aby se dožily, a pak se budeme divit…
[6]: Mmmm, I like it
[8]: To je ohromně zajímavá myšlenka. Kdyby tak každý přispěl korunu na charitu, to by bylo peněz, hergot.
[9]: No jen aby si pospíšili.
[10]: No, ono že by tahle doba byla nějak zvlášť radostná, to se taky říct nedá… Já právě pořád čekám, kdy se ta planeta konečně pořádně naštve. Ale ona zatím jen tak plive kolem sebe, nic pořádnýho.
[11]: Tak jasně, sedm miliard rychleji zplodí další dvě miliardy lidí, než by to dokázala jedna miliarda. Čím víc nás bude, tím rychleji se budeme rozrůstat. Jenže jak to zastavit? Co bude, když to nezastavíme? Kam až to může vést, aniž bychom se ušlapali nebo pošli hlady? A co bude pak? Zrodí se nová generace pánů tvorstva? Přežije někdo z lidí? Dokáže se adaptovat? Jak bude ta adaptace vypadat?
S tím kondomem to zdaleka není jen otázkou třetího světa, což je taky úplně šílený. Když vidim ty titulky v novinách, kde nějaká mladá cuchta rve svý třetí dítě do babyboxu, protože ho už neuživí… člověk prostě nemůže pochopit, proč si sakra nemůže koupit za dvacku kondom.
To je taky obrovský téma, lékařská péče a prodlužování života. Jedna z věcí, kterou na tomhle světě naprosto nechápu a nestíhám. Proč to proboha děláme? Kopeme si tím akorát hrob. Kdyby se v současný době lidi dožívali šedesáti, max osmdesáti let, tak by to bylo úplně o něčem jinym. Jenže na to asi neni v tuhle dobu lidská mysl uzpůsobená. Člověk by měl vnímat druhýho člověka (a vlastně i sám sebe) jako něco s omezenou dobou platnosti, něco, co je tu jen na určitý čas. Ale my to bereme tak, jako že náš život je všechno, že je nekonečnej, a nic mimo něj nás nezajímá. Jen to, jak prožijeme ten náš nekonečnej život. A lidi, co jsou kolem nás, ty taky počítáme mít a znát po celou dobu, co tu budeme my. Smrt je pro nás tabu, protože se nedokážeme dostat přes ten nejprostější fakt, že člověk prostě neni nekonečně trvanlivý zboží, lidi se narodí, chvilku tu pobudou a pak odejdou, aby uvolnili místo dalším. A nejenom lidi. Kdybychom se tohle naučili vnímat jinak, kdybychom si uvědomili a přijali tu pomíjivost věcí, to by bylo něco. Nebyly by žádný smutný pohřby, vlastně celá záležitost smrti by ztratila ten příšerně pochmurnej nádech. Nebyla by hřbitovní poezie, nebylo by to už prostě depresivní, temný, "goth" a "emo" téma. Bylo by to prostě běžný a nikdo by se nad tím nevzrušoval. Nikdo by netruchlil. Lidi by to jen trochu zamrzelo, ale hned by začali vzpomínat na to dobrý a řekli by si no co, co bylo bylo. A šlo by se dál. Když něco takovýho uděláš v týhle době, hned tě mají za necitu nebo dokonce za zrůdu. Jak můžeš netruchlit pro svýho kamaráda/příbuznýho/atd? Jsi prostě outsider, když se z toho neskládáš jako všichni ostatní. A přitom si myslím, že tak by to mělo bejt.
Páni, to mi zase něco uniklo… díky za info 🙂 A jinak – lidi jsou sobecký. Ale strašně moc se za to styděj, tak se o tom nemluví.
Dokud budou místa kde můžeš být sama je to ještě cajk. Ale až dojdou i tyhle. Naštěstí já bydlím v menším městě, můžu potkat hodně lidí za den, ale nemusím potkat nikoho, někdy člověk potřebuje samotu. Upřímně neodkážu si představit že bych žila v Číně, zajímalo by mě proč jich je zrovna tak moc, dalo by se nad tím polemizovat hodiny. A jinak taky byhc si přála změnit svět, a nehodlám to vzdát, i když je to boj s větrnými mlýny :))
Rozhodně souhlasím 🙂 ale tak… nenaděláme nic 🙂 furt je víc těch lidí, kterým je to ukradený a myslí na teď a ne na budoucno… na týhle planetě se skrývá tolik průserů, nejen to s jídlem a vodou… 🙂
Fú, to mi odľahlo, ja že som jediná čo si to myslí. Tiež nemám z toho žiadnu radosť a s každým stúpajúcim číslom počtom ľudí na planéte mi je horšie a horšie.
,,Pán Boh" povedal ľuďom, nech sa množia, množia a množia, teraz je nás tu jak nasratých, ľudia sú sprostí, našu Zem úplne ničia, kto vie dokedy to vydrží… Ach, kiež by bolo ľudí čoraz menej. Ale máš pravdu, ako to zariadiť?!
Jo, je to strašný. Já žiju v menším městě, takže můžu říct, že aspoň tak přes polovinu lidí znám, aspoň od vidění. V Praze bych žít nechtěla, je na mě moc velká a rušná.. Na druhé straně na vesnici ale taky ne.
Myslím, že stým už nič nespravíme 🙂
Tvoje články jsou pro mne naprosto ohromující. Píšeš opravdu s rozvahou, inteligentně, prostě přesně víš co máš napsat a jak to napsat. Článek je pojatý moc hezky. Já osobně s tebou naprosto souhlasím. I každá minuta strávená na internetu, na počítači, je vlastně také škodlivá. Jak pro nás, tak pro planetu a přírodní zdroje. Jen málokdo si tohle, ale dokáže uvědomit. A já tady teď jsem, ale očividně to se mnou moc nehne. Ach jo. Je těžké si uvědomit, že tohle by se mělo omezit.
Zcela nealtruisticky je třeba si oddychnout a poděkovat všem těm ebolám a AIDS za snižování stavu lidstva na této planetě.
A propos, války – to je také dobrý regulátor. Lidé nepotřebují žádný meteorit, až jejich počet dosáhne jisté mezní hranice, začnou se likvidovat sami.
bude válka, genocida, a zas to bude v pohodě
Tak pod tenhle článek se podepisuji.
http://recepty-na-vareni.blog.cz/