Doufám, že se na mě Cirrat nebude zlobit, že zneužívám jejích nápadů k dokopání sebe sama k nějakýmu tomu psaní 😀
Takže – být singlem? Fajn, proč ne. Je v tom plno vzrůša. Mám otevřený všechny dveře. Můžu se koukat na koho chci. Můžu si dělat co chci a nemusím se nikomu zpovídat, ani se na nikoho ohlížet. Všechen můj volnej čas je jenom můj, nemusím se o něj s nikým dělit, když nemám chuť nikoho vidět, tak nemám chuť nikoho vidět a nikomu po tom nic není. Nikdo mi nemůže nic vyčítat, můj život je jen a jen můj.
Samozřejmě, obligátní plus, když mám chuť na sex, můžu si vybírat takřka po libosti, bez omezení, s kým do toho půjdu. Stačí prostě najít někoho, kdo na to v tu danou chvíli bude mít chuť taky, a není třeba nic řešit. Žádný namlouvací tanečky, žádná přetvářka, žádný culení se, hraní si na cokoli, řešení toho, co máte zrovna na sobě, jestli dobře voníte nebo jestli jste si oholili nohy. To vás prostě nezajímá, protože toho druhýho to taky nezajímá. Nejde vám o to, jak vypadáte, jak moc umíte perlit a sršet vtipem, jak hluboce dokážete přemýšlet, co jste za člověka. Nemusíte se předvádět, oba dva si prostě jen chcete lehnout spolu do postele a udělat si dobře. Těžko popsat, co je v tom za svobodu.
Být single ale samozřejmě znamená taky být sám. Pořád. Nemít s kým probírat svoje úspěchy a neúspěchy, nemít si komu postěžovat, komu se svěřit. Když jste měli fakt blbej den, nemáte komu zavolat, abyste se mu vybrečeli do telefonu. Nikdo vám neřekne, že to bude dobrý. Když jste slyšeli fakt dobrej vtip, není komu ho říct, s kým se zasmát. Když potřebujete slyšet cizí názor, abyste ho sháněli po Václaváku, protože prostě není na koho se obrátit. Není tu nikdo, kdo by na vás čekal, kdo by vás chtěl obejmout. Nikdo, kdo by vás měl rád pro to, jací jste. Nikdo, kdo by s váma diskutoval na hluboce filozofická i naprosto absurdní témata, když máte chuť.
Sex s kamarádem je navíc v podstatě o ničem. Samozřejmě to nemůžu generalizovat, ale ve srovnání s tím, když se svěřujete někomu, koho milujete a kdo vás opravdu vzrušuje a přitahuje… to prostě není vůbec nic, jen urážka lásce. Je to výsměch. Je to čistě fyziologická záležitost, ukojení potřeb, uvolnění stresu, protažení svalstva a připomínka, abyste jako nezapomněli, jak se to dělá. Ale jinak? Můžete si dobře pokecat, zasmát se, můžete si i „dobře za****t“, ale nikdy to nebude „krásný milování“.
A proto mě zrovna teď single život krutě nebaví. Ten člověk, ten někdo, ta druhá polovina mně samotný, která by mě brala takovou, jaká jsem, aniž bych se musela o něco snažit, a která by mě pro to měla ráda, mi prostě chybí. Jsem singlem a toužím jím nebýt, toužím zase aspoň na okamžik zažít ten pocit, kdy k někomu patřím a někdo patří ke mně. „To je můj přítel“. Můj, jenom můj. Touha někoho vlastnit. Jsem jeho, jenom a jenom jeho. Touha někomu být oddána. Mít někoho, komu můžu být věrná, komu můžu věnovat všechnu svou lásku a důvěru.
Být singlem? Proč ne? Ale co z toho?
7 reakcí na „Být singlem… (aneb Cirratino meme, den první)“
Moc dobře napsané.
je to pravda..tvrdíme, jaké to není fajn..ale uvnitř trpíme:(
Zajímavě napsané. Já teď znovu budu zjišťovat jaké to je být singl po pěti a půl letech. Docela se toho bojím, protože si už nepamatuju ani jaký to je. Takže u mě se pod pojmem singl otevírá velká nejistota.
Pravda, můžu sice co chci, nikdo mi mic neříká, nemoralizuje a podobně, už jen proto, že já si do ničeho nenechám kecat, ani od toho s kým chodím, ale ted když jsem sama tak mi to všechno okolo chybí….
S tím časem je to fakt velká výhoda. Mít čas na své zájmy… Pak by mohlo být plus ještě to, že není co řešit, pokud jde o emoce a zamilovanost (jeden je víc, druhý míň..). Nevýhoda je, že není, o koho se opřít. (to ale někdy nejde, ani když s někým jsme..) Trochu mě zarazil druhý odstavec, ale to proto, že mi to je dost vzdálené.. ale jinak dobrý.
Moc si nejsem jistá tím, že by brala druhá polovina někoho prostě takového, jaký opravdu je.. Jsem teď spíš ve fázi, že se bojím, aby si mě někdo moc neidealizoval. A vlastnění mě taky spíš leká…:-I
Výborně napsané… jen, nevím. Samozřejmě, všechno má své výhody a nevýhody, že? On, když je člověk třeba zvyklý na "vlastní klid" tak si opravdu raději popovídá s tichem, přečte si knihu a jiné. Zase ale na druhou stranu je pravda, že tohle nestačí. Tady je ale otázka, musíme mít vedle sebe partnera? Ano, je to krásná představa. Mít po svém boku někoho, kdo nám pomůže, poradí a podrží nás, když je třeba. Takže ano, chce to partnera… ale, tady je další otázka, existuje nějaký takový, který bude splňovat tohle všechno?
jasně.