Rubriky
co se mi honí hlavou

30krát já (aneb Cirratino meme, den šestý)

Tenhle soupis jsem napsala už před pár lety a kupodivu většina z toho pořád sedí (co nesedělo, to jsem odstranila), takže proč to nepoužít. Nevím, jestli vám to bude připadat dostatečně zajímavý, ale zase co je mi po vás, tohle je můj blog, že jo 😀
Tákže:
1) Mám panickou hrůzu z pavouků a jehel. Taky mi není úplně nejlíp ve výškách. Rychle mi klesá tlak a začne se mi motat hlava.
2) Jsem silně proti zabíjení jiných tvorů, pokud nejde o potravu. Dokonce ani toho pavouka nebo mouchu nejsem schopná zamáznout a když přede mnou někdo zašlápne brouka nebo mola – čehož já prostě nejsem schopná – mám z toho hodně špatnej pocit.
3) Celé dětství jsem si kousala nehty. Přestat se mi podařilo až někdy kolem šestnácti a dodnes k tomu mám sklony, když jsem třeba hodně nervózní. Ale spíš už si jen okousávám kůži, nehty jen když si zatrhnu.
4) Když mám stres, odráží se to na mém obličeji. A protože se stresuju často, skoro pořád se potýkám s akné a různými nepříjemnými skvrnami v obličeji. Proto taky kdybych si mohla přát jednu věc do života, přála bych si mít zdravou a pěknou pleť.
5) Žiju pro pocit užitečnosti. Musím vědět, že k něčemu jsem a že to, co dělám, je k něčemu dobré. Bez toho jen přežívám a dělat věci, co nemají smysl, to mě prostě fyzicky bolí.
6) Jsou věci, které v mém věku dělají všichni kromě mě, a naopak. Třeba miluju komiksy, hlavně Kačera Donalda, a kdyby to jen trochu šlo, nejradši bych si celej den hrála s legem, mončičákama a barbínama. Škoda, že moje okolí tyhle moje „úchylky“ nesdílí 😀

7) Jsem posedlá vyhazováním a zbavováním se nepotřebných věcí. Jsem pravý opak sysla, co si všechno skladuje „for future use“. Jak něco dlouho nepoužívám nebo mi to k ničemu není, musí to prostě pryč. Buď to někomu daruju, prodám nebo vyhodím, ale nesnáším skladování věcí, co už nepoužiju. Natožpak těch, co už nepoužije někdo, protože jsou prostě hnusný nebo k ničemu. Skladování věcí jen pro vzpomínku.
8) Chtěla bych andulku. Nebo prostě nějakýho papouška.
9) V minulosti jsem se hodně natrápila pro lidi, co si toho nevážili. To mě naučilo nevynakládat přílišné množství energie na podobné tvory v současnosti. Zakládám si na tom, aby mí přátelé věděli, že jsem tu pro ně nonstop klidně i v noci, když mě budou potřebovat, ale nenechám si kálet na hlavu a nebudu dolejzat za lidma, co to neocení. Stejně tak jsem skončila s udílením rad lidem, co se podle nich stejně nezařídí a budou jen dál brečet nad svým údělem. Na to si prostě čas neudělám.
10) Pokud jde o mé skutečné přátele, trpím trochu komplexem spasitele a ochranáře. Jak mi jim někdo ubližuje, jdu tvrdě po něm a je mi jedno, že je xkrát větší a silnější než já, v tu chvíli prostě vidím rudě a neznám se.
11) Nemám jasnou představu o tom, čím se chci v budoucnosti živit. Mám pár snů a vizí, ale nic konkrétního, za čím bych šla. Vidím to tak, že nějak bude.
12) Nesnáším dobře stereotyp. Potřebuju neustále nové podněty a změny, jinak se začnu nudit a zdrhám.
13) Nenávidím lidi, na něž není spoleh. Lidi, co jenom plácají do větru, ale svým slovům nedostojí, nekorelují s jejich činy. Snad proto si sama tak zakládám na chození včas. Jak jdu o pět minut pozdě, už jsem mrtě nervní.
14) Jsem k uzoufání nerozhodná. A kupodivu tuhle vlastnost naprosto nenávidím i u druhých lidí. Trochu pokrytecké, není-liž pravda?

15) Občas se necítím dobře v otevřených prostorách a mezi lidmi. Mívám záchvaty paniky v přeplněných místnostech a halách. Někdy nemůžu ani vylézt z baráku, jak je mi z té představy úzko.

16) Jsem hrozně náladová. Mívám dlouhá období „deprese“, kdy mě nic nezajímá a nic pořádně nevnímám, někdy naopak propadám nepochopitelné euforii z maličkostí nebo se vzbudím s šíleně dobrou náladou, která nemá absolutně žádný důvod. Ale to jen málokdy.

17) Jsem až nechutně empatická. Cítím s každým, kdo se trapně přeřekne, koho něco bolí nebo kdo je nešťastný. Nejhůř snáším pohled na mrtvá zvířata na silnici, kolikrát mám co dělat, abych zadržela slzy. Bohužel mám smůlu na potkávání lidí a situací plných právě negativních emocí.

18) Jsem neskutečný sklerotik. Lidi, co mě dobře znají, mi pro jistotu všechno připomínají pětkrát, protože jinak nic nevím. Na druhou stranu si ovšem velice dobře pamatuju věci a detaily z minulosti, které ostatní vypouští z hlavy. Dlouho vzpomínám na lidi, kteří už ani nevědí, že jsme se někdy znali.

19) Nemám ráda horory, psycha a krváky. Mám příliš bujnou fantazii a stačí mi málo na to, abych se začala bát tmy. Trpím na noční můry nejhoršího kalibru, takže dojít si v noci na záchod je pro mě někdy úkolem naprosto neuskutečnitelným.

20) Jsem pes na logické chyby ve filmech. Jak něco nedává smysl nebo je to nepřirozené vůči tomu, jak by se ty postavy měly zachovat, nemůžu se na to koukat.

21) Ke všem větším krokům potřebuju mít „spolubojovníka“. Jak jde do něčeho někdo se mnou, dokážu neuvěřitelné věci a odvážně se pouštím i tam, kam se předtím nikdo nevydal. A vůbec mi to nepřijde. Ale jak jsem sama, jsem mnohdy naprosto ztracená i v úplných banalitách.
22) Ženy mě přitahují úplně stejně jako muži.
23) Nikdy jsem nehulila trávu.
24) Nikdy jsem nezvracela po alkoholu.
25) Jsem hrozně háklivá na svoje vlasy.
26) Nesnáším být zpocená a špinavá. Ne že bych kvůli tomu dělala nějaký cavyky, třeba pokud jde o oblečení, to vůbec, sice miluju vypraný věci, ale jinak si klidně sednu i venku na chodníku. Ale prostě jak se zpotim nebo mám mastnou hlavu, jsem hrozně nesvá a nemůžu myslet na nic jinýho než až se vykoupu.
27) Jsem anglofil.

28) Jsem tak trochu (ha-ha) grammar nazi.

29) Nesnáším vařenou zeleninu a dušený maso. Blivajz.

30) Jsem šíleně tulivá. Všechno to mazlení, hlazení, škrábání, šimrání, přejíždění prstem po zádech nebo hrabání se ve vlasech, běhá mi z toho mráz po zádech a mohla bych hodiny a hodiny ležet a nechat se takhle „osahávat“. A když mám někoho ráda, mohla bych ho pořád objímat, jen abych mu to dala najevo. Prostě mazel 🙂
A co vy a 30 zajímavých věcí o vás? Sepište a dejte odkaz, ať si taky počtu 😉

9 reakcí na „30krát já (aneb Cirratino meme, den šestý)“

3 sedí, ale já přestala už ve 12.. 🙂
Pak ještě sedí 5,10,12,13,14,16,19 (v tom se vidím! Kamarádka mi film jednou stopla na lítajících střevech, já myslela, že ji zabiju a asi mě slyšel celý panelák, jak jsem křičela. :D 21,23,25,26. 🙂 Dobrý nápad na článek. :))

Perfektní nápad! 🙂 Překvapilo mě, v kolika věcech jsme si podobné. A já už si myslela, že jsem jediná na planetě. :D
Jenom mi tam chybí, co posloucháš. 😉

Za nápad chvalořečte Cirrat 🙂

[4]: V podstatě může jít o obojí, obojí mě děsí :D

[5]: To nejsem 🙂

Od autora příspěvku

Komentáře nejsou povoleny.