Uáá, ze mě je normální RPG addict! Začalo to naprosto nevinně jako nápad na hraní RPG v Klubu snílků, ale ono se to začíná docela zajímavě vyvíjet. Jak jsem si ještě včera říkala „bože, co budeme dělat, až se všichni potkáme, prozkoumáme všechny místnosti a všechno si řekneme“, ale dneska už se zdá, že jsem notně podcenila připravenost tvůrců, a že to ve skutečnosti bude úplně o něčem jiném, než jsem si myslela. WTF? A ještě mě to naučilo psát spisovně 😀
O co kráčí? Klub snílků se s Novým rokem přesunul z klubového blogu (kde mě to, přiznejme si, zase tolik netankovalo), na klubové fórum (kde mě to, přiznejme si, tankuje až moc). Záležitosti klubu mi tedy připadají pořád stejně… nudné? Nevím, jak to říct. Publikování fotek mě nebaví, na to mám blog, facebook a d/a a cpát to ještě někam jinam, to už mi je vysloveně proti srsti (nesnáším zahlcování internetu kopírovanými informacemi. Když už tady člověk je, tak má koukat, aby byl, žejo, a ne, aby všude cpal to samé). Jediné, co mě v tom klubu od začátku drželo, byl projekt Imaginárius, kde je každý týden zveřejněn nějaký fantasy nebo sci/fi obrázek (přesněji dva obrázky) vybraný právě z d/a, a jímž se má člověk nechat inspirovat a něco k němu sepsat nebo prostě jakkoli sesmolit. Tuhle záležitost poměrně často využívám jako inspiraci pro svoje poetické choutky a to mě na tom vážně baví, ale jinak? Jinak mě ten klub prostě zase tolik nebral.
Jenže teď? Jakmile jsem se o té hře dozvěděla, začala jsem okamžitě smolit svou RPG postavu, schopnosti a techniky a byť mi zezačátku dalo dost práce pochopit správně pravidla, nesmírně mě to chytlo. Člověk – nebo přesněji řečeno snílek – mívá v hlavě často nějakou představu o sobě samém, vylepšeném různými nadpřirozenými schopnostmi. Takové představy má kdekdo, ale obvykle je nemáme kde ventilovat. Když si to tak přeberu, jedině v některých svých literárních šuplíko-pokusech jsem se trochu rozepsala v tomhle směru, ale jinak jsem naprosto neměla kde, a tak jsem o tom jen snila. No a teď, považte, o tom můžu snít veřejně a sdílet kyberprostor s řadou dalších lidí a nelidí, kteří mají úplně ty stejné sny. No to je prostě nesmírně cool.
Další fajn věc je, že je to otevřené i „nečlenům“, takže do hry se vlastně může přidat kdokoli, kdo má chuť a dávku fantazie. Chce to jen dodržovat pravidla (což může být zezačátku trochu problém, zvlášť pokud máte tak přebujnělou fantazii jako já a nemáte rádi, když vás někdo svazuje tím, co si smíte a nesmíte vymýšlet :P) a udělat si na to čas, což třeba v mém případě není úplně sranda, ale zrovna teď mám tři dny volno, takže u toho sedím CD (= celej den) 😀
No a hlavně, děcka, hlavně zrovna dneska, když na mě začala padat trochu krize (překlad nuda na lodi), se objevilo zpestření v podobě několika nových informací a postav, z nichž tři jsou děsně sexy chlapi XD No jasně, smějte se mi, v reále to dost možná jsou holky, ale whatevs, holky stejně umí hrát za chlapy líp než sami chlapi – to mám už několikrát ověřené XD Všichni tři celkem dokonale splňují mou představu ultimate hot fantasy guy, takže jsem už začala chápat poznámku v pravidlech ohledně sexu. Do včerejška jsem si říkala, co je to za blbost, vždyť na tý lodi jsou samý holky a to ještě průměr 13, 14 let. Mno ale teď… muhaha 😀 Ne, kdepak. Vždyť se na mě podívejte. Nevinnost sama O:)
8 reakcí na „Já a RPG – začalo to nevinně“
U mě hraní RPG začalo také nevinně a ejhle, ono to bude skoro ro(c)k, co to začalo!
Je to fakt závislost, ale procvičuješ si fantasii a já osobně jsem se i dost zlepšila ve psaní, za což jsem hrozně moc ráda..
O RPG na Snílcích jsem již slyšela, ale hraní na fóru není zrovna můj šálek čaje, možná někdy.. Navíc, je to pro mě takový nový způsob hraní-psaní..
jojo, RPG. ve dvanácti jsem tomu úplně propadla a pustilo mě to teprve, když jsem začala blogařit. Šlo právě o to, co tu popisuješ: splnit si svůj tajný sen o sobě samé. byla to celkem sranda. chodila jsem do kouzelnický akademie (obor bílá magie), kámošila se s partou vlkodlaků a chodila s upírem (haha. jasně, že ho hrála holka). ten měl sice menší aférku s jednou elfkou, takže má postava střídavě uvažovala o sebevraždě a vraždě svýho ex. pak se k ní vrátil, jenže potom jí jedna naprosto šílená holka zabila. k tomu došlo poté, co jsem si uvědomila, že u toho trávím všechen svůj čas a že žiju víc RPG, než reálně. A že ten svět neni skutečněj. a že chodim s klukem, kterej je ve skutečnosti jen výmysl nějaký úplně cizí holky. takže od tý doby se snažím od toho držet dál, ale… je to jako droga. dá se přestat, ale pořád to k tomu člověka táhne. v hlavě se mi to hemží scénáři, všechny ty bytosti, kterými bych se mohla stát… jak říkám, je to návykový.
Co je sakra RPG
[3]: Ehm. JFGI – aneb když něco nevím, zeptám se strýčka Googla. RPG je role playing game. Víc si budeš muset zjistit sama/sám 😉
taky hranim RPG travim CD…popsala si to tu uzasne…das mi odkaz? A nebo radsi, ne uz ho hraju na dvouch mistech a zere mi to vsechen cas
[2]: já sem nechala zabít už svoje dvě svý postavy…a ejhle kolik jich ted mam…sakra :/
[5]:
Odkaz je v článku, když budeš chtít, najdeš si ho 😉 Já se uklidňuju jenom tím, že bych u toho pc seděla i tak, protože nějak nejsou lidi, není s kym jít ven. Až teda na jednoho "kamaráda", kterej mi zrovna včera psal a musim říct, odmítat nabídku kvalitního sexu kvůli RPG, to už je trochu moc XD
Chmm, jak to tak čtu… jdu popostrčit svoje hráče. Zas stojí jak trubky.
…a to jsem zrovna nechal flotilu vzducholodí bombardovat hrad a posléze do všeho vpustit skupinku rozjařených ještěrek a jejich zkázostroj…
Milujem RPG, ale dlho som to nehrala;D