Čekám až tenhle den se skončí
a vzpomínky s ním kamsi odejdou
Těch jedenáct let nebo kolik to bylo
jak nic plné prachu mi odejmou
A zbude po tobě prázdné místo
zmuchlaná deka, tam, kde jsi spala
Jen neříkej, netiš mě, mám v tom jisto
už teď prázdno je tam, kde jsi pobývala
Jen jedno místo, kde pořád vězíš
a odkud tě nikdo nevymaže
Tenhle boj možná nezvítězíš
však srdce mé k tvému navždy se váže
Jen prázdno je na konci mojí paže
*
5 reakcí na „Olivová“
Smutný, ale krásně napsaný.
Jedna z mála básní, nad kterou sedim a dost o ní přemýšlím.
Proces zmuchlání někdy probíhá plíživě.
Moc krásně napsané.
Děkuji, pro příště se trochu zamyslím zda jsou to opravdu piškoty 🙂
Krásná myšlenka, které donutí zauvažovat…