Dva dny, dva poslední dny. Yahoo!

Tak to je boží. Včera mi volal inspektor, aby mi otrávenym hlasem oznámil, že teda teď ještě jdu do práce na dvě cédéčka a tím skončím, protože už to zjevně nemá smysl, že mě to nebaví a začíná to bejt vidět. Na okamžik ve mně hrklo, jestli mi přišel na to, že jsem o víkendu zavírala dřív, tak jsem se optala, co tím myslí, a on na to že prej jsem udělala na pondělí šíleně malou objednávku a makro zboží to samý (čili to, co chodí jednou tejdně, vody, obalový materiály a podobně). Nezmohla jsem se ani na jediný slovo. Představila jsem si sama sebe, jak sedim u tý kasy a bedlivě sleduju týdenní a denní prodeje a doporučení, abych na základě toho mohla udělat správnou objednávku. Představila jsem si, jak zvažuju každou jednu z těch několika desítek položek, a přemýšlím, kolik by se toho tak hodilo vzít, co má šanci se prodat a co ne. Do toho jsem zahrnovala svoje zkušenosti s pondělkem, kterej je prostě vždycky žalostně slabej, a fakt, že spousta věcí zbyde z víkendu. Myslela jsem i na to, že na krámě je spousta možností něco si dodělat čerstvý, kdyby náhodou nestačily objednaný lahůdky. No zkrátka, inspektorovo prohlášení ve stylu že jsem to tam ledabyle naflákala a je to vidět, mě vyšokovalo a nejsem si doteď jistá, jestli mi to přijde vtipný nebo k vzteku. Ale podle toho, jak strašně mě to nasralo, bych řekla to druhý.

Taky jsem nemohla nemyslet na kolegyni, která tyhle věci zcela totálně ignoruje a silně pochybuju, že o nich vůbec ví – ačkoli jsem jí o nich několikrát důrazně řekla. Její specialita je totiž objednávání nepochopitelnýho množství zboží, a to zejména u těch věcí, kde to vadí – u těch, co nejsou trvanlivý a když je chcete prodávat druhej den, je to znát. Ruku na srdce, nikdo vám nikdy nebude prodávat zaručeně jen to čerstvý a dnešní, ne v takovym podniku, ale to je hlavně proto, že spoustě věcí druhej den prostě nevadí. Jsou trvanlivý a nemaj s tim problém. Jenže zaprvý ta kolegyně dělá ty maxiobjednávky právě u těch věcí, kde to vadí, a za druhý se to musí správně uskladnit, aby to vůbec mělo šanci, a ne naházet to všechno kus přes kus, a to včetně marmeládovejch koláčů, který se nechutně opatlaj a slepí dohromady a nežral by to ani slepej.

A s prodáváním x dní starejch nechutnejch sraček mám zase problém já, nezlobte se na mě. Její přístup „To se prodá, to někomu narvu“ prostě nesdílím.

Tak například na pátek jsem ji výslovně požádala, ať udělá objednávku menší, protože pátky jsou slabý a protože nechci prodávat celej víkend zbytky po její objednávce. A co myslíte, jak to dopadlo? Věcí, od nichž mi na pátek stačí šest kousků a i tak zbyte do soboty, mi objednala po dvaceti, a kdo se s tím tam pak tři dny sere? No já, samozřejmě. Celej víkend jsem si tam rvala vlasy nad tím, jak to zboží vypadá hrozně kvůli tomu, že ho zase narvala do pytlíků a zmuchlala všechno dohromady. Co to dalo, všechno jsem se snažila dát do vratky, protože takový blivajzy já prodávat nebudu, ale stejně. Byl to boj, a víte proč? Protože mi na tý práci záleží. Mně teda ano.

No a pak mi zavolá ten inspektor a řekne mi to, co mi řekl. Kdyby ten cosi-jako-člověk zvednul tu svojí tlustou prdel a dojel na ten krám častěji, tak, jak to ostatně má dělat, když má tu prodejnu na starost, viděl by, jaký PRASE a dobytek a jaká cuchta takhle ženská je! Pokud je ona na krámě, radím všem lidem v okolí, aby tam nechodili nakupovat, protože co je ona schopná prodávat pod hlavičkou „čerstvé“, nad tím zůstává rozum stát. Hnusný tuhý bagety, olezlý chlebíčky, kde neni ani ždibec salátu, párky, který byly už včera nechutně oslizlý, ale proč je tam nedat znova, žejo, totálně vysušenej medovník nebo třeba dva dny starý gumový rohlíky? Běžná praxe. O tom, jakej má na tom krámě nechutnej bordel, ani nemluvě. Neštítí se klidně před zákazníkem sahat na hamburgr, kterej mu ohřívá, aby se ujistila, že je dost teplej. Holou rukou! Neříkám, že to někdy taky neudělám, ale kurva aspoň ne před nim 😀

No, ale to jsou jen zlomky, mohla bych donekonečně pokračovat o jejích praktikách, o nichž ostatně kolikrát s druhou kolegyní často mluvíváme i několik hodin v kuse a pořád máme o čem mluvit.

A za to všechno, co jsem do tý práce za ten rok vložila, a teď vůbec nemluvim o těch nadlidskejch odpracovanejch hodinách, díky nimž si teď klidně můžu na rok hodit nohy na stůl a moje svědomí bude čistý, ale mluvim o tý duševní energii, kterou jsem každej posranej den vynakládala na to, aby ten krám byl v provozu se všim všudy a aby se k lidem dostávalo jedlý a dobrý jídlo a aby byli spokojení se servisem a vůbec se vším, za to všechno dostanu tenhle telefonát. JEBAT NA NĚ!!!!

Sepsala jsem dneska předávací protokol ohledně oblečení, co mi dali – trička, mikina, zástěra a tak. Čili něco, o čem se domnívám, že by měl řešit každej normální zaměstnavatel sám, ale moment, já vlastně zapomněla, že my nemáme normálního zaměstnavatele. Tohle je firma, kde se zaměstnanci nejen neustále vykořisťují, okrádají o peníze a o energii a kde si s každym průserem musíte poradit sami, ačkoli jste ho nezavinili a neni to vůbec ve vaší kompetenci ani ve vašich povinnostech, tady se porušuje všechno od zákoníku práce přes lidská práva až po zásady slušného chování k lidem, co pro vás pracují. Tady dřete jako mourovatý, abyste na konci dne dostali arogantní smsku od píčuse, co na ten krám nezajde jak je měsíc dlouhej a nemá nejmenší ponětí, s čím vším se tam musíte denně šestnáct hodin v kuse vypořádávat, smsku ve stylu jako že vaše tržba je moc malá a že ten chlebíček má šunku moc nalevo. No má k tomu ještě smysl něco dodávat?

Jsem nasraná, že mě tam ten kokot nutí jít na tyhle dva dny. Měla jsem mít dovolenou a jít tam příští týden, na salátovej, tudíž bych se vyhla dalším celodenním směnám. Jenže mi řekl, že to nejde, protože jsem jim odradila kolegyni, co měla teď nastoupit (ha-ha), a že na ty dva dny mě tam potřebuje. Ano, mohla jsem mu říct, že to není můj problém, protože moje dovolená byla řádně dopředu oznámená a on mi slíbil, že to nebude problém, mohla jsem mu říct, že už mám koupený letenky do Anglie a že to nebudu rušit a ať si to zařídí. Mohla jsem mu taky dneska zavolat, že mi od neděle leží nějakej knedlik na prsou a že kvůli tomu nemůžu ani dejchat, natožpak mluvit, mohla jsem dneska říct doktorce, ať mi tu neschopenku dá, a na ty dva dny se mu vysrat. Ale to bych zase nebyla já. Já, který na tom všem záleží a která nepodvádí, nesere na to a dělá tu práci tak svědomitě, že kdyby náš pan ředitel věděl, jak propastnej rozdíl je mezi mnou a zmíněnou kolegyní (+ drtivou většinou ostatních zaměstnanců, pže ten vzorek, co jsem měla šanci poznat, byl to samý v bledě modrym), tak by mi ztrojnásobil plat a ty všechny ostatní by vyházel jako chamraď, co mu rozkrádá firmu a nehledí si svých povinností. Jenže to by musel tenhle svět fungovat férově. To by musely věci dávat smysl.

Můj „milovaný přítel“, co jsem mu kráva půjčila dvacet hadrů, mi opět zrušil návštěvu, kdy jsem měla dokonce já dojet za ním, až tak jsem hodná, a tam jsme měli podepsat papíry o půjčce. Což byl mimochodem jeho vlastní nápad. Jenže na poslední chvíli to zase bojkotoval a já už mu na to seru. Něco tak neskutečnýho, co mi tu předvedl, to se fakt jen tak nevidí. To bych nevymyslela, a to mám fantazii dost bujnou. Holt budeme muset využít jiných cest, když si někdo zahrává, tak zaplatí.