Ne že bych ji dočetla úplně celou, ale i těch pár kapitol mi dalo docela slušnou představu, o co se jedná, takže hurá do obnovování kategorie, na kterou jinak hrozně kašlu 🙂 Přitom je to škoda, čtu furt něco, ale málokdy mě to zaujme natolik, abych o tom chtěla psát. No, co se dá dělat…
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Mám poslední dobou hrozně dekadentní náladu. To všechno filozofování o životě člověka v určitém momentu unaví a zatouží po změně. A tak jsem zatoužila přemýšlet chvilku taky o smrti.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Malá. Rozvláčná.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zemřít.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Kniha nemá postavy. Každopádně se dokážu ztotožnit se samotným autorem v mnoha jeho názorech, i když bych je podala trochu jinak.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Líbí se mi, jak se autor postupně zaobírá různými teoriemi, ke každé z nich napíše její pozitiva a negativa, zhodnotí je a nakonec vybere tu nejpravděpodobnější, ačkoli každá z nich je brána za možnou. Taky se mi líbil ten archaický způsob vyjadřování, ačkoli na čtení to bylo náročné a pochybuju o tom, že by to byla četba pro každého, mně se to četlo docela příjemně. Je fajn vidět, jak se s tím lidi dřív mazlili.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Rozvláčnost, nudnost celého textu. Ta knížečka byla malinká, ale i tak jsem ji louskala dva měsíce a stejně nedolouskala, protože byla prostě hrozně uspávací. Její základní myšlenky by se daly shrnout do jediného článku, a autor se jimi zabývá na tolika stranách – proč? Nuda.
Moje soukromé hodnocení: **