Napřeskáčku

Woohoo, mně to nejde! Chodím tu kolem toho už od víkendu a furt nic. Chm, to mě neba.

Baví mě to naše RPG. Neplánovaně se vrátilo pár původních hráčů a máme i nováčky, takže momentálně nás tam je osm, což už je dobrej začátek. Mám i nějaký nápady, i když trochu bojuju s proměnlivou aktivitou lidí. Zatímco jedni by to tam nejradši zaspamovali sto příspěvkama za minutu, druzí jsou schopni napsat příspěvek a pak uprostřed konverzace odejít a nebýt tři dny online, čímž zasekají třeba pět lidí v jedný místnosti a vůbec je to nesere. Mě teda jo, ale co naděláš.

Baví mě Doctor Who.Chtěla jsem tu na to napsat nějakou recenzi, ale byl by to spoiler nad spoiler a někdo z vás by se na to třeba mohl chtít koukat, tak nevim. Stručně – ten seriál je super, ale některý postavy mě děsně serou, a navíc jsem frustrovaná z některejch věcí. Každopádně Doktor v druhé a třetí sérii je totááááálně k sežrání, takže se fakt netěším, až mi ho zase proměněj. Bárty Skrk junior. Hot maaaan 10!

Tolik k pubertálním výlevům, jedeme dál.

Mám takovou tu „do something“ náladu, takže jsem začala trochu víc hrát na basu (hraju teď skoro denně), taky trochu cvičím, protože mě ta moje rozválená gaučová nátura pěkně sejří a nechci bejt takovej ten typ, co se prohlíží u zrcadla a představuje si, že by se sebou chtěl něco dělat, a pak si jde udělat pizzu a zapít to kolou. (ne, vůbec to není přesně to, co jsem měla včera k obědu)

Pokud jde o práci, včera jsem měla pohovor, kterej byl dost divnej a vůbec ta práce je divná a mám z ní divnej pocit. Ze všech věcí, co jsem kdy dělala, tady se asi nejvíc cejtim jako že to vůbec neni pro mě. Na druhou stranu kvůli našim se snažim ten pocit potlačit, a zčásti i kvůli sobě, protože pro dvacku měsíčně by člověk fakt měl zavřít hubu a aspoň to zkusit. Jen kdybych neměla ten blbej pocit, že to špatně dopadne.

Byla jsem konečně na pracáku, což – ačkoli to tak nevypadá – je obrovskej krok kupředu. Nicméně musím tam ještě doložit nějaký věci, takže mě čeká obligátní obíhačka sociálka-ozp-atd, což je zase další položka, kterou si musim přidat na svůj prokrastinační seznam. Když ono je pořád na všechno dost času, žejo…

O víkendu jedeme do Tišnova. Na to se fakt těšim, zase si trochu vyvětrat hlavu. Jsem teď vděčná za každou příležitost, která mě vytáhne od počítače a pokud možno úplně z města, protože jinak si připadám totálně jako Goofy, kterej moc sledoval televizi a zlosyni se mu skrz ní nabourali do mozku, takže si myslel, že je tam, že je uvnitř, totálně ho to pohltilo. Tak něco podobnýho je můj případ. Kdyby ty kabely nevedly do zdi, přísahala bych, že mi vedou do mozku. Já a počítač jsme jedno. A to je strašně špatný.

O minulym víkendu jsme byli na chatě. Což bylo super, přesně ten druh vyvětrání, o kterym mluvim. Sluníčko do nás pálilo, 30 ve stínu, takže jsem se na pár hodin vyprdelila na terasu, abych nachytala nějakej ten bronz. No, u mě se nedá mluvit ani tak o bronzu jako spíš o normální zdravý barvě, protože ta moje běloba, to je něco, co bych si měla nechat patentovat, no ale stejně. Trochu tý barvy jsem chytla a navíc mě to právě inspirovalo k tomu cvičení, takže fajn. Ale chtělo by to dýl, obávám se, že momentálně jsem tak těžkej případ, že bych měla vypadnout z Prahy aspoň na tejden. A ne že bych to nezvažovala, ostatně na chatě už se teď dá docela normálně bejt (až na ty zkurvený pavouky. To vám teda řeknu, tak velký svině, to by se mělo zakázat. A kdybych tam měla jet sama, tak fakt nevim, kdo by je pro mě likvidoval. Pže já se k tomu prostě nedokážu přiblížit, a to ani když je to bezpečně mrtvý). Ale ono je furt něco, teď třeba nemůžu odjet, pže musim dořešit ten pracák. A kdybych neměla ten pracák, tak si stejně vymyslim nějakej jinej důvod.

Photobucket má nový funkce. Ty fotky se s nim dělaj jedna radost, to vymysleli fakt geniálně, jsem z toho naprosto unešená. Taky jsem zjistila, že upgradovali Deviantart. Taky skvělá zpráva. Hned jsem si upravila profil. Zbožňuju, když tyhle internetový aplikace zjednodušujou používání, namísto aby ho komplikovaly. V době facebooku, jehož všechny změny směřují k horšímu a sotva použitelnýmu, je to skoro zázrak, a člověk se cítí úplně divně, když něco najednou šlape líp, namísto aby se to totálně posralo.

Jak jsem byla na tý chatě, podnikla jsem s kámošem takovej neplánovanej auto výlet, v noci. A celou tu dobu jsme poslouchali furt dokola jedno album Hurts, asi třikrát, než nám z toho začalo hrabat. Musím říct, že jakmile jsem přijela domů, stáhla jsem si ho a od tý doby ho protáčím furt dokola. Jmenuje se to Happiness, což je divný, protože na tom neni žádnej song toho jména (ten je na úplně jiný desce, aby se to nepletlo), ale whatevs, mně se to hrozně líbí. Něco v tom mi teď hrozně káplo do nálady, i když je to totální popík a je to něco úplně jinýho, než co teď normálně poslouchám – jako třeba Feudi, bože, kdybych je poslouchala jen o trochu víc, tak by mě už museli zavřít do blázince s diagnózou „feudomaniak“.

V pondělí jsme byli na čarodkách na Pankráci. Dobrá akcička, ale už nikdy nebudu pít švestkovou amundsenku, a vlastně vůbec radši nebudu pít tyhle sladký sajrajty. Bylo mi perfektně, chutnalo mi to, ale ten způsob, jakym mě druhej den bolela hlava, je nepopsatelnej. Nevypadalo to ani jako kocovina, spíš jako jedna z nejsilnějších migrén ever (a to je co říct, už jsem jich měla pár fakt libovejch), a právě s tou migrénou jsem šla na ten výše zmíněnej pohovor. No bylo to fakt libový. Nicméně ten večer byl skvělej, v poslední době jedna z nejpříjemnějších akcí a domnívám se, že jako parta bysme takový věci měli dělat častěji, teda tím myslím venkovní pikniky. Nechápu, proč to neděláme.

Btw zmínila jsem, že ta párty ve Staropramenubyla naprosto fenomenální? Feudi byli mwháááááá!!! Druhej den mě naprosto kurevsky bolelo za krkem a to samý lýtka – co druhej den, trvalo to skoro tejden 😀 – ale stálo to za to. A dostala jsem hug od Stephena. *insert pubertální radost* O.o

Mám chuť přebarvit si vlasy. Ta černá mě čím dál tím víc sere, vůbec nevím proč. Asi na mě jde ta moje klasická jarní chuť po změně na něco veselejšího. Chuť setřepat ze sebe ty podzimní a zimní depky a zase trochu „rozkvést“. Akorát to teda bude potřebovat peroxid, což mě moc netěší. A ještě si nejsem úplně jistá, na co bych to měla nahodit. Červená? Dlouho nebyla, ale neni to u mě už trochu nuda? Zrzavá? Zelená? Mám chuť na něco hrozně ulítlýho, možná to nechám jen odperoxidovaný a postříkám to zelenym sprejem, nevim, musim si nějak připomenout, že ještě žiju 😀 Divný, ne?

Teda takhle napřeskáčkovej článek jsem snad ještě nenapsala.

Jupí, venku začíná bouřka! <3 🙂