Aby to nevyznělo nějak zvrhle, ne že bych zrovna v trambaji přišla k úplně cizímu člověku a začala ho osahávat 😀 Ale jinak jsem hroznej přítula. Nemůžu prostě vydržet bez pořádnýho objetí, bez dotyků, bez muchlání někoho druhýho nebo hraní si s něčíma vlasama. Naštěstí mám ve svym okolí pár lidí, co jsou na tom stejně, ale teda mohlo by jich bejt víc.
Většina lidí v mym okolí pro to ale nemá moc pochopení. Buď ten tělesnej kontakt nevyžadujou, takže jim to přijde úchylný, nebo ho sice vyžadujou, ale dokážou to v sobě potlačit. Ono je to jako s tou otevřeností a upřímností, lidi na to prostě nejsou zvyklí. Stejně jako nejsou zvyklí otevírat svou mysl druhým, stejně tak se neumí otevřít cizím dotykům a vpustit někoho do tý svojí „intimní“ zóny. A přitom je to taková škoda.
Někdy tím fakt trpím. Když jsem někde s lidma, co jsou takový ty studený čumáky. Co se jim v žertu dotknete paže a oni se na vás podívají, jako byste je opařili nebo jako byste udělali něco hrozně zvrhlýho a vůbec, styďte se. To dost dobře nechápu, ale co, každému podle jeho chuti. Jenže já pak musim zvednout telefon a zavolat jednomu ze svých tulítek, protože prostě zoufale potřebuju obejmout a prohmatat 😀
Nevim, život je prostě takovej divnej někdy. Někdy člověk fakt potřebuje, aby ho někdo objal, jen tak z prdele třeba, nemusí v tom bejt žádný hlubší city a významy (ono je vůbec spíš lepší, když v tom nejsou, abych byla upřímná), jen prostě „hej, pojď, já tě pomuchlám“. A čím pevněji stiskne, tím líp.
A nebo šimrání! Šimrání, lechtání a hlazení po těle, obzvlášť v loketní jamce, na zádech, na krku a na hlavě, kolem uší, ve vlasech… mrrrrrrhm…. To je tak neskutečně geniální vynález! Nic mě víc neuklidní, nic mi neni příjemnější než lehnout si a nechat někoho, aby mě šimral – a ne že bych byla sobecká, ráda šimrám a hladím nazpět. Proč jen to lidi tak podceňujou? Proč se to nedělá častěji, když je to tak brutálně příjemný?
9 reakcí na „#4 Objímání, tulení a vůbec všelijaký osahávání“
Mluvíš mmi z duše… Znám asi jen jednoho člověka, co by se nechal nezávazně pomuchlat. Objetí polibky, to je moje…
Ono to je složitější. 🙂 Někteří lidé prostě muchlání a objímání považují za něco, co je třeba si dopřávat jen s určitými osobami a k čemu je třeba mít ty výše zmiňované city a hlubší příčiny. Třeba proto, aby si toho pak mohli více vážit… 🙂 A záleží též na určité situaci, místě nebo náladě jako takové… 🙂
[2]: To je taky velká pravda. Já to mám ovšem taky tak, nedokážu se takhle muchlat s každym. Prostě na to mám třeba dva, tři lidi. Každej z nich je pro mě něčím zvláštní a mám je hodně ráda, ale přitom to nejsou lidi, se kterýma bych mohla nebo chtěla mít nějakej "chodivej" vztah. Nebo postelovej, to tam taky nehrozí. Máme prostě vztah založenej na jinejch věcech. Na tý blízkosti, na tom pohlazení a podržení, když to člověk potřebuje. Je nám to přirozený, děláme to úplně běžně a vůbec nám to nepřijde. Je to přátelství s dotykem. A pak mám samozřejmě spoustu dobrých přátel bez dotyku. To jsou lidi, co o mně třeba i víc ví, víc se vídáme a víc si povídáme, ale zase se nikdy jeden druhýho nedotkneme. Je to prostě úplně jinej druh přátelství.
[3]: Jo, tohle já chápu, také jich pár mám. 🙂 Nebo jsem minimálně dlouho měla. 🙂 Jak píšeš, je to příjemný, prostě se mít s kym pomazlit a ke komu se stulit… 🙂 Často ani nezáleží na pohlaví.
Já jsem taky hroznej mazel
Ale jak říká Nwi Mori, záleží na situaci i na člověku. Nějaké náhodné objetí mi ndělá problém u člověka, kterého trochu znám, ale takovéto hlubší citové a hlazení a tak si nechávám pro ty VIP 😉
Kde se to tu dá lajknout?
[6]: 🙂
najväčšia výhoda internátu.. ak ani raz za deň tak vôbec : škrabkanie ,masírovanie bez toho sa nedá
DDD a mám takú kamarátku s podobnou ehm nenazvem to úchylkou ale no rada ohmatáva kosti 
ale svojím spôsobom je to príjené 
Ohmatávání kostí? To je divný
To by mi asi moc příjemný nebylo. Ale nevim, nemůžu posoudit, nezkusila jsem 🙂