Přesadila jsem kytky, teda aspoň ty menší. Do těch větších se pustím, až bude mít čas máma, potřebuju s tím poradit. Mám pocit, že mi to stejně pochcípe. Lucky Bamboo sice prospívá krásně, ale o ty ostatní nějak nevím, jak se mám starat, a tak je to spíš takovou metodou pokus-omyl, a stříhám je tak pitomě, že se to nedá vypovědět 😀 Aspoň co se třeba mojí vánoční hvězdy týče. Mám pocit, že stejně jako ty předchozí, i tahle si užije svoje jedno pěkný léto na okně a před dalšíma Vánocema ji zruším a pořídím si novou, pěkně obrostlou rudýma listama <3
Já to prostě asi jinak neumim.
Zrušenej podnik pod náma nechal pěknou paseku a v ní nějaký nádobí, třeba jako tyhle dvě pěkný bílý mističky. Dívala jsem se tak na ně a nemohla jsem to nezkusit – kombinace bílýho květináče, hnědý zeminy a zelený rostlinky mi prostě přijde tak strašně awesome, že jsem to musela udělat – i když tý levý kyti to asi dobře neudělá, ta by měla bejt v normálním kelímku s dírama, aby mohla voda protékat skrz a nehnily jí kořeny. Bambusu to kupodivu nevadí, ale ona… no, uvidíme.
Furt mě bolí v krku. Bioparox jsem sice rozchodila, ale začínám si myslet, jestli jsem si s ním nějak neuškodila ještě víc. Ono to s ním teda asi nebude souviset, ale co mě začalo píchat v tom krku, tak mě permanentně pálí žáha, a to je prosím pěkně věc, na kterou jsem nikdy netrpěla. Ale teď jako bych měla neustále v krku žhnoucí pochodeň a bohužel na to doma nic nemáme, takže se furt jen snažim popíjet čaj nebo vodu, ale nemá to valnej efekt. Jestli to zejtra nepřestane, skočim si pro něco do lékárny.
Koukám na Torchwood a horečnatě přemýšlím, co s budoucností. Teď teda neřeším ani tak práci a podobně, jako spíš ten svůj bláznivě uspěchanej vztah. Zatím nechci dělat závěry, ale když se tak zpětně podívám na ten náš týden, mám pochybnosti. Až mě v tom krku přestane pálit a nebudu se cítit tak vyčerpaně, musím s P. hodit řeč.
Btw práce vypadá, že by mohla bejt, a to dokonce na místě, který zní prakticky jako ideální místo pro mě. Ovšem jak známo, nic není ideální, a už vůbec ne pro mě 😀 Takže špunty ještě fakt bouchat nebudu, ještě dlouho ne.
Začínám být trochu nervní z toho, že ještě nemám lístek na RFP. Zkoušela jsem to platit mobilem, nešlo. Zkoušela jsem to svojí kartou. Nešlo. Zkoušela jsem to mámy kartou. Nešlo. Podařilo se mi na RFP fóru sehnat jednu holčinu, která svůj lístek prodává a byla ochotná poslat mi ho na dobírku, ale to mi nějak nevonělo, a tak jsem to nechala bejt. Snad to půjde koupit přes Maudě, jinak budu muset do banky a zjišťovat, kde je sakra zakopanej pes, a to se mi nechce, protože strašně nerada s někym něco řešim, i zavolat na infolinku je pro mě téměř nepředstavitelnej úkon.
A až ten lístek budu mít, přijde na řadu řešení spaní. Chvilku se zdálo, že jeden Mauděcí známej by mohl mít místo ve stanu, ale zatím to nemám potvrzený, takže na to nespoléhám. Jenže už to neni zase tak daleko a začínám bejt fakt poněkud nervózní. Spát pod širákem mi nejde ani v normálním kempu, natožpak na fesťáku, kde by se o mě buď někdo přerazil, nebo by mě poblil či pochcal. Nevim, co z toho by mi bylo příjemnější.
O víkendu snad zase pojedu na chatu. To je hrozný, jak to letí. Byla jsem tam před dvěma týdny a mezitím se toho tolik stalo. Až moc, možná.
Doufám, že příští tejden bude trochu příjemnější. Žádný noční kalby a pokud možno vůbec žádnej alkáč, ale ráda bych konečně s někym zašla do toho blbýho Podolí nebo jen tak do žlutejch (i když jsem teď slyšela, že tam chtěj kilo vlezný, což mě poněkud šokovalo, já tam nikdy nic neplatila O.o), nebo se slunit do parku. Nebo dělat ty věci, co jsme si s Maudětem řekly, že budeme dělat, až bude hezky. Máme toho docela dost v plánu, tak už aby to vyšlo.
Nemluvě o tý další hrsti lidí, co mě furt bombardujou zprávama, jestli nechci někam jít. Chm. Já bych šla. Ale ne když je mi takhle.
Ten článek pro Srdce Blogu se mi už podařilo zplácat. Nemám pocit, že by byl nějak extra objevnej, ale zase už se tam objevily podle mě horší věci, tak třeba ho i tak vypustěj do éteru 😀 A třeba se to někomu bude líbit. Kdoví. Ta moje antipsavá je vlezlá a ne a ne se jí zbavit. Ty články bez ní postrádají šmrnc a tu správnou nasranost.
No, ale aspoň je na tom vidět, že nemusim bejt v jednom kuse jen vzteklá nebo eurofická, něco mezi tim znám taky.