Rubriky
co se mi honí hlavou

Déšť a tma za okny

Tak bydlení na RFP už mám zařízený 🙂 Trochu mě mrzí, že to nebude v Campusu, ale pokusím se nenechat si to tím zkazit, a kdo ví, možná že to nakonec bude dobře – protože mám pocit, že by tam jinak mohlo dojít k vraždě nebo minimálně k vyřčení nepěknejch věcí, k čemuž sice možná dojde i tak, ale pokusím se tomu vyhnout. Nechceme si to tam přece kazit.
Popadla jsem dneska svůj seznam věcí na vodu a trošku ho okleštila a upravila o to, co bych si měla vzít na rokáč. Přijde mi, alespoň se mi to v posledních pár letech vyplatilo, že když si na to nejdřív sednu a sepíšu to a pak jedu podle seznamu, jsem mnohem klidnější a celý balení probíhá prakticky bez stresu. Krom toho si člověk včas uvědomí, co ještě potřebuje zařídit a co nemá, a taky se pak nestává, že byste uprostřed akce zjistili, že jste něco důležitýho nechali doma. Možná je to trochu neobvyklej přístup, ale když jste takovej sklerotik jako já, co navíc vždycky chytne cestovní horečku a je mu příšerně z představy, že na něco zapomene…
Ten seznam mi ovšem přijde dost dlouhej, tak jsem zvědavá, až to zabalim, kolik toho bude. Mám docela problém rozhodnout se ohledně bot, ale myslím, že to nakonec vyřeším minimalisticky. Tahat se s těžkýma martenskama, když má bejt 30 stupňů a jasno? Nevim, nevim. Kdyby člověk jel autem, tak to tak neřeší, ale já pojedu zaprvý vlakem a zadruhý se to chci naučit řešit. Chci se naučit jezdit ven s menším množstvím věcí.
Myslím, že nejpozději zítra chytnu nerva a začnu balit 😀 A pak se budu až do odjezdu strašně nervovat tím, jak už chci jet a jak doma nemám do čeho rejpnout. Ale to k tomu patří. A těším se i na to, až přijedu domů a budu si říkat „hm, tak tohle jsem nepotřebovala“.
Jinak mám ale pocit, že už bych chtěla, aby bylo po létě. Nějak ho letos špatně snáším a taky se kvůli tomu dost bojím, jak to bude na tom fesťáku přežitelný. Ale snad když se dobře připravíme…
Mimochodem, právě u nás ukázkově leje. Ten chlad, co se na mě valí zpoza otevřených oken, to šumění padajícího slejváku, občasný krápnutí do parapetu… někdy věci dokonce i dávají smysl. Někdy je na světě fajn.

2 reakce na „Déšť a tma za okny“

Komentáře nejsou povoleny.