Osm způsobů, jak si získat mé srdce

Aneb Cirratin řetězák, den třetí.

Mám trochu problém s tím, že se moje body někdy až stoprocentně shodují s Cirratinými, tak snad nebude provar, že si je od ní vypůjčím. Nevím prostě, jak jinak bych to řekla, když ona to popsala tak trefně 😀

1. Jednejte se mnou na rovinu. Nemlžte, nelžete, nevytáčejte se, buďte upřímní k sobě i ke mně a když vás požádám o váš názor, tak mi ho řekněte. Prosím vás ale, naučte se ty svý názory sdělovat nějak rozumně. I ona „krutá pravda“, o kterou si často říkám, se dá člověku sdělit nějak normálně a ne způsobem, po němž mám chuť si hodit lano nebo se utopit v marmeládě.

Prostě když se vás ptám na názor, dělám to proto, že potřebuju vaši pomoc, chci se sebou něco udělat a na vašem názoru mi zjevně záleží, tak si to uvědomte a řekněte mi něco konstruktivního a ne abyste mi sdělovali, co všechno je na mně podle vás špatně a jak jsem odporná či zlá a fuj. Pochopte, že to pro mě od vás bude mít váhu, a zkuste mě tím úplně nedojebat.

2. Naučte se mluvit o něčem, nebo mlčet. Nepotřebuju mít kolem sebe lidi, co řeší sračky. Na to si vystačim sama. Tím, že budete v jednom kuse mlít o hovadinách, na který se vlastně ani nedá nic odpovědět, si mě opravdu nezískáte, to radši mlčte a jenom se kochejte světem kolem sebe – neplést s kocháním se mnou, z toho jsem vždycky hrozně nervózní a mám pocit, jako bych měla na obličeji něco rozmázlýho.

Mám ráda lidi, co maj co říct. Něco vtipnýho, něco objevnýho, něco, co přiměje k zamyšlení a pobaví. Nesnáším, když někdo mele blbosti jen proto, aby mluvil, a ještě k tomu ode mě očekává reakci jako že se budu smát nebo prohlašovat „ne, vážně? no to mě podrž, to je hrozně zajímavý“. Neni.

A úplně nejhorší jsou lidi, který nedokážou poznat, kdy už stačilo, a to i když jim to natvrdo řeknete a na kolenou je prosíte, aby aspoň na pět minut drželi zobák. Takoví si ovšem zadělávají na problém. Někdy prostě potřebuju ticho a když to někdo neumí respektovat a držet zobák, skončil.

3. Buďte rádi, že jste se mnou. Vystačte si s tím a buďte z toho happy. Prostě jen tak. Když se mnou trávíte čas, tak buďte se mnou. Myslí, duchem, tělem, užívejte si prostě jenom to, že jsme spolu, a neptejte se mě furt, kam půjdeme nebo co budeme dělat. Mně je to ukradený! Můžu sedět klidně na blbý lavičce na hlaváku a prostě jen tak bejt, nikam nemířit a nemít nic v plánu. Když je vám s někym dobře, tak je to snad jedno, kde jste a co děláte, ne? Pokud chcete někam jít a něco dělat, tak to vymyslete, zařiďte a oznamte mi to jako hotovou věc, například „Dal bych si víno, zajdeš se mnou do vinnýho sklípku u nás v XY?“ nebo „Zejtra v šest dávaj v kině BlaBla, nechtěla bys jít se mnou?“. Zapřísahám vás, NEPTEJTE SE MĚ FURT, JESTLI BYCH NECHTĚLA NĚKAM NĚKDY ZAJÍT A KAM A KDY. Když chcete někam jít nebo něco dělat, dejte mi konkrétní návrh, já to za vás vymejšlet nebudu.

4. Neanalyzujte mě. Nesnáším, když mě někdo rozebírá a snaží se mi tvrdit, že jsem pomatená nebo že mám nějakej problém, na základě něčeho, co si třeba přečetl na mym blogu. Na tohle prohlášení jsem vůbec alergická. Ano, mám nějaký problémy, ale kdo je sakra nemá? Každej má něco a nevidim důvod, proč by zrovna u mě měly bejt jediným možným tématem k hovoru moje problémy, u nichž je navíc sporný, že jsou tak důležitý. Nemám ráda, když někdo mý problémy zveličuje (jen proto, že to dělám já, neznamená to, že jsem opravdu tak strašně v řiti), nebo je zlehčuje (ano, mám nohy a ruce a jsem zdravá, ale to zase neznamená, že mám úplně růžovej život) nebo je prostě vůbec řeší. Pokud s tím sama nezačnu a nebudu se chtít nutně svěřovat, buďte té lásky a bavte se se mnou o něčem jinym nebo to jen naťukněte, pokud vás to opravdu zajímá, ale pokud ne, nezačínejte s tím. A nemyslete si, že mě znáte jen proto, že jste četli pár mých článků. V nich opravdu není všechno, i když to tak někdy vypadá.

Což mě přivádí k dalšímu bodu.

5. Nepoužívejte proti mě můj blog! K tomuhle asi nemám co dodat. Tenhle blog je velká výlevna a jsou v něm obsažený věci, který by spousta lidí vůbec nepustila na světlo světa. Je to jako svěřit se někomu. Je to citlivý. A jakmile se to někdo byť jen pokusí použít proti mě, skončil, nadobro. Je to jako hrabat se někomu v deníku a pak to na něj vybalit. Tím, že tu vypisuju svoje niterný pocity, jsem zranitelná, a stačí málo, aby to ublížilo.

Jde pořád o tutéž věc – ten blog člověk nepíše pro svý známý a kamarády, píše to pro lidi, který osobně nezná a který neznaj osobně jeho, právě proto, aby to na něj nikdo nemohl používat. To, že se ty skupiny čtenářů začnou časem proplejtat, je potíž, ale aspoň se tak ukáže, co v kom je, jestli taktnost nebo sviňárna. Prostě to, co je tady, by mělo bejt pro lidi, co mě znaj, tabu a téma, o kterym se nemluví. Alespoň pokud jde o nějaký citlivý články. Když napíšu report na nějakou akci a odkaz hodim na facebook, tak je samozřejmě povoleno se se mnou o tom bavit 😀 Ale články o mym milostnym životě nebo depkoidní výlevy? Absolutní zákaz. Nikdy jste to neviděli.

6. Nenaléhejte na mě. Dejte mi čas, neuhánějte mě a nevnucujte se. Jsem vzdorovitá, jakmile cítím, že mě někdo do něčeho tlačí, zaseknu se už z principu a nehnete se mnou, akorát to bude oběma stranám ubližovat. Berte mě jako kočku. Když mě budete furt brát do náručí a muchlat, tak se naseru, seknu vás a zdrhám, zalezu si někam na skříň a budu vás nesnášet. Na druhou stranu když si mě chvilku nebudete všímat, dost často zjistíte, že přijdu sama z vlastní vůle.

Může se samozřejmě stát i to, že mě necháte bejt a já nepřijdu. Ale furt je to lepší než abyste mě uháněli, to bych nepřišla stejně a ještě bych vás neměla ráda. A to nemá nikdo zapotřebí.

7. Filtrujte, co vám říkám. Vnímejte to, co je důležitý. Lidi toho nakecaj a já nejsem výjimkou. Zvlášť pokud projevíte zájem o moje niterný rozpoložení, často ze mě začnou lízt hrozný věci – právě proto bod číslo 4. Jestli nechcete, aby se na vaši hlavu snesla kupa sraček a sebelítostivých keců, vůbec s tím nezačínejte a nebo to pouštějte druhým uchem ven a nedělejte si na mě obrázek podle toho, co melu, když jsem v depce.

Namísto toho vnímejte ty věci, co vám říkám od srdce a co myslím vážně. Mám za to, že moje vyjadřovací schopnosti jsou na dostatečně vyvinutý úrovni, stejně jako empatie, takže dokážu věci podat tak, jak je myslím, doopravdy. Bohužel spousta lidí není schopná je tak strávit a pořád si je přikreslujou věcma, který jsem tam vůbec nevkládala nebo jsem je tam dala omylem a nemyslela je tak úplně vážně – právě proto, že toho taky spoustu nakecám – ať už negativníma nebo pozitivníma.

8. Buďte skromní, když něco umíte a jste v tom dobří. Nesnáším arogantní lidi. Je mi jedno, kdo co dokázal, důležitý je vždycky jenom to, jakej jste člověk. Ti největší machři na světě jsou vždycky ti nejvíc skromní – ti zasáhnou největší množství lidí a neberou si za to přehnanej kredit. Zbožňuju lidi, kteří něco umí, něco skvělýho dělají, a přitom si vůbec neuvědomujou, jak jsou skvělí – nebo si to uvědomujou, ale nedávají to na sobě znát a dál na sobě pracují. Nejhorší je, když někdo ustrne v momentě nějakýho skvělýho úspěchu a dalších několik let žije z toho jedinýho momentu, kterej už dávno minul, vykresluje se jako že je čím dál tím lepší a zajímavější, a přitom nemá co novýho nabídnout. Lidi, co jsou na něco machři, a přitom o nich neni pořád všude slyšet a furt na to neukazujou, mě prostě berou.