Rubriky
co se mi honí hlavou

Blogově neblogově

Tak dneska mi vyšel oficiálně druhej rozhovor s mou maličkostí, tentokrát v Autorském klubu 🙂 Je to taková pohodovka, řekla bych. Nic převratnýho, prostě jen takovej vyplněnej dotazníček, co si na mě upletla Cirrat a já jí tímto děkuji, že si mě vybrala 😉
Kdyby někoho zajímal ten první rozhovor, v němž mě zpovídal Standa, tak ten najdete na Srdci blogu, konkrétně zde.
Teď nevim, jestli jsem vám už práskla, koho jsem si vybrala pro pokračování rozhovorovýho řetězáku já, no jestli ne, tak to prásknu teď, bude to jistá červenovláska jménem Kirsten Axe, teda aspoň pokud mě nevyšplouchne 😀 Znáte? Neznáte? Těšíte se? Nebo je vám to buřt?
Tolik k blogoinformacím (hergot ale že se s nima docela trhnul pytel, co?), teď něco ze života. Dneska jsem jela navštívit Maudě. Ranní vstávání mi dalo brutálně zabrat, protože samozřejmě zrovna včera jako na potvoru mě kámoška musela vytáhnout na pivo a zrovna to bylo fakt dobrý, takže jsem odtamtud nebyla schopná odejít. Domů jsem se dopotácela někdy v půl třetí ráno a úplně jsem se viděla, jak vstávám v sedm hodin, když mám poslední cca dva tejdny tělo dokonale naprogramovaný na půl jedenáctou. Ale nějakym způsobem jsem to nakonec zvládla a pak jsem nechtěně Mauděti dopřála podobně nepříjemný probuzení, jelikož jsem si doma nechala mobil, a tak jsem jí nemohla napsat smsku a musela jsem místo toho zvonit na zvonek, kterej nemá úplně nejmilejší tón, a ona chudák ještě spala. Buhu, tímto se veřejně omlouvám, já už to neudělám O.o 😀 Teda, budu se snažit. Známe se.

Návštěva byla zpočátku taková dost ospalá, obě jsme byly jak přejetý kombajnem, ale po pár videích s Davidem Tennantem a dalšími miláčky z Doctora Who („Hello, I’m a ghost of Christmas present!“Barrowman! XD) jsme to rozdejchaly a vrhly se na původní záměr – trochu hudebnění. Bylo to skvělý 🙂 Sice takový trochu ospalý a nesmělý, už jsme spolu fakt dost dlouho nehrály a bez sebe vlastně taky ne, a za chvíli se mi udělal hroznej puchejř, což vždycky potěší, no ale hrály jsme a to je hlavní. A taky jsme u toho trochu kravily, možná z toho budu mít pár fotek a možná i jedno video, který na foťáku vypadalo, že bude téměř bez zvuku, ale třeba to na pc bude slyšet líp. No jestli ne, tak jsem fakt mohla jenom dělat, že hraju, a nemusela jsem si ničit prsty XD
Každopádně to není naposledy, zítra si to zopákneme, a tentokrát i v doprovodu kamaráda, kterej má velice zajímavej a osobitej styl a já jsem na to fakt celkem zvědavá, s tím naším „umem“ to bude zajímavej experiment. Ne že bych nás chtěla nějak zásadně podceňovat, my to taky umíme, když se do toho dáme, ale potíž je v tom, že jsme se do toho prostě už hodně dlouho nedávaly. Tak snad od nás chlapec úplně zděšeně neprchne.
Jinak jsem už zase tak nějak single, just for the record. Ono nám to vydrželo fakt jenom chvilku, myslím, že tak rychle nasazený a opět sundaný růžový brejle jsem ještě nezažila. Měla bych s tím svým praštěným srdcem něco dělat, aby tak nebláznilo. Jestli to mělo na svědomí ono.
Dneska mi taky přišla složenka na 610,- korun od společnosti jménem Intergram. Podle strejdy Googla se jedná o toto:“Zabezpečování výkonu majetkových práv sdružených výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů k jejich uměleckým výkonům a dílům.“ Upřímně, nemám šajna, co to má bejt. To jako že mi někdo posílá peníze za nějakej můj uměleckej výkon? Že si nejsem vědoma toho, že bych nějakej předvedla O.o
Mno, bolí mě hlava a jsem úplně vyfluslá (jeden by neřek, jak může bejt takový umělecký vynasnažení se náročný – ha, teď mě napadlo! Jestli on nás tam dneska někdo na tom sídlišti neslyšel hrát, nezjistil si, kdo jsem, a neposlal mi výplatu za příjemné dopolední hudební osvěžení XD Určitě jsme byly lepší než ten kokot, co tam v devět ráno uřvanym křovinořezem klátil nějaký keříky před barákem), takže pádím. Jen ještě jednu věc.
Abych dostála Cirratinu řetězáku, den devátý má obsahovat dva obrázky, které vystihují můj současný život. Asi by se to dalo pojmout nějak hlouběji, ale mně se zrovna teď zalíbil ten obrázek, co tu vidíte. Je to od Marinaretty z D/A a trefně to vystihuje moje momentální životní rozpoložení. Jen tak sedim, dejchám, pozoruju svět kolem sebe, nikam se neženu, rozmýšlím svoje další kroky a nechávám to plynout. Docela často teď chodím do parku – no teď, když prší, zrovna ne, ale jinak jo. A ta kočka… řekněme, že když jsem pořád doma, mám mnohem víc času na to mít čas. A na kočky člověk musí mít času spoustu.
A vůbec je to celý takový spavý a příjemně lenivý a voní to podzimem, na kterej se těšim.
A místo druhýho obrázku si vás dovolím odkázat na skladbu od IAMX, kterou jsem si sice dlouho nepustila (trochu se bojim, že by mně to zase ťalo do srdce), ale o její výstižnosti rozhodně není pochyb. Jmenuje se – jak jinak – Think of England 🙂
P.S.: Ten zatracenej kašel furt ne a ne přestat a rýma jakbysmet. A jako by to nestačilo, poslední tři dny mě co chvíli chytne příšernej škytavkovej záchvat. Už jsem z toho všeho vážně unavená O.o

1 komentář u „Blogově neblogově“

Komentáře nejsou povoleny.