Nedá mi to, já to prostě musim napsat.
Blíží se moje narozeniny a já si začínám v hlavě sumírovat, co by se mi k nim líbilo a hlavně hodilo dostat. Nejsem zrovna materiální typ, kdo mě zná, tak ví, že po dárcích netoužím. Mám ráda drobnosti, věci, co se dají použít, sníst nebo poslat dál, nemám ráda věci, z nichž se po chvíli obdivování stává „bordel“.
Bordelem se může stát ledasco, především jsem dost zaujatá proti různým plyšákům, klíčenkám, figurkám a podobně. Prosimvás – kdybyste viděli, kolik já mám doma plyšáků a hraček, už jenom ta myšlenka, že byste mi něco takovýho dali k narozeninám, by vás rozesmála. Je to prostě blbost. Navíc se fakt snažím svoje vlastnictví těchhle věcí zredukovat, jakmile to půjde, hodlám se vrhnout na dlouho neviděné skryté kostlivce ve skříni a zatočit s tím množstvím hraček, kindrvajíčkovejch figurek, skládanek, puzzlí, hnusnejch panenek a podobně. To bude ještě boj.
Ale některý věci prostě člověk fakt potřebuje a využije a mně se za poslední dobu nasbíralo pár věcí, o který bych fakt stála a některý z nich by mohly mít velice významně pozitivní vliv na můj život. A sice:
1)
Potřebuju novej mobil. Moje kouzelný červený Samsung véčko bylo pojebaný už když jsem ho koupila, nikdy mu pořádně nefungovala tédevítka a já dost dobře nechápu, jak jsem to s ním ty roky dokázala vydržet. Každopádně poté, co mi do něj dvakrát zateklo, se poměry ještě zhoršily a v současný době to mejdlíčko používám tak maximálně jako budík. Lidi mi na něj už ani nepíšou, protože vědí, že jim stejně neodepíšu, ani mi moc nevolaj, protože to stejně často nezvednu, obzvlášť pokud je to cizí číslo, a já odtamtud taky žádný zprávy psát nemůžu, protože se na tom prostě psát nedá, tlačítka strašně špatně reagujou. Což při představě, jakej esemeskař jsem bejvávala… no nevim, neni to úplně smutný, vlastně je fajn, že toho tolik nepropíšu a že si můžu s lidma spíš pokecat, ale je to znouzecnost a dost mě to omezuje v žití a nutí mě to připojovat se každou chvíli k facebooku, jestli mi tam někdo nenapsal nějakou zprávu.
Problém je v tom, že těm mobilům dneska už vůbec nerozumím. Mám z toho všeho pokroku, kterej je zrovna u těch mobilů neskutečně rychlej, hlavu jak pátrací balón a nechce se mi tím zabývat. Chci mobil s minimalistickou výbavou. Chci aby to volalo, aby se na tom dobře psaly zprávy a aby to mělo slušnej foťák – což by už dneska nemusel bejt problém. A to je tak pretty much všechno.
Nepotřebuju modrej zub, nepotřebuju internet, nepotřebuju aplikace na pozorování hvězd, na počasí nebo určování polohy ve vesmíru, nepotřebuju internet a nepotřebuju ani aby to mělo empétrojku, protože empétrojku už mám. Chci jen mobilo-příležitostnej foťák. Líbilo by se mi, aby to bylo véčko, v ideálním případě bych si nejradši koupila zase nějakýho véčkovýho samsunga, jenže s těma už to dneska asi bude složitější, leda bych naběhla do bazaru, což neni úplně ideální řešení, ale kdyby se tam dal najít můj vysněnej telefon, kterej bude fungovat, splňovat mý základní požadavky a padne mi do ruky, tak proč ne?
2)
Potřebuju si dobít OpenCard. Abych se nepřikurtovávala k Praze na další rok, asi si nechám dobít jen na čtvrt, na půl roku. Lepší mít možnosti otevřený, v mym případě. A protože to je drahý jak sviň, určitě se mi bude hodit příspěvek.
3)
Nutně potřebuju pdf knihu Renaissance Business od Emilie Wapnick. Začetla jsem se dneska do vzorový kapitoly zdarma a bylo mi jasný, že kdybych na ni narazila v knihkupectví, byla by okamžitě moje. Bohužel tehle scénář asi nehrozí, takže to bude zapotřebí udělat jinak. Stojí 49 dolarů, což bude předpokládám tak litr v korunách? Jestli se nepletu. Takže problém číslo jedna, kterej neni zase tak velkej, a to sice že by se mi samozřejmě líbilo, kdyby mě někdo obdaroval, a problém číslo dvě, kterej mi nahání větší bobky, je nakupování ze zahraničí přes internet, s čímž nemám zkušenosti, nevím, jak se to dělá a mám hrůzu z toho, abych něco neudělala blbě, nepřišla o prachy nebo tak něco.
A kdyby mě někdo nááhodou chtěl obdarovat taky něčim od Everetta Boguea, tak mu garantuju minimálně nechutně vděčnej, kilometr dlouhej článek tady na tom blogu.
4)
Vůbec, ale vůbec bych se nezlobila za pár lekcí hry na basu. Kdybych měla neomezenej budget, řekla bych si rovnou třeba o rok školení nebo o nějakej předem danej počet lekcí u soukromýho instruktora, s nímž se dá domluvit na časech a tak, a kterej bude v pohodě a nebude moc hezkej, protože to bych se nemohla soustředit 😀
5)
A asi největším dárkem k narozeninám by pro mě bylo, kdyby se našla nějaká podobně potrefená duše jako jsem já, co má anglofilní stěhovavý choutky a chtěla by třeba na rok vypadnout tímto směrem, najít si tam nějaký to vydělávací něco a podělit se třeba o bydlení – nebo aspoň bydlet blízko sebe.
Buď by to musel bejt někdo schopnej nějakýho zjišťování a organizování a nebo bychom do toho šli přes agenturu, to už je jedno, hlavně kdyby se někdo takovej našel, kdo to hlavně myslí stejně vážně jako já.
6)
Málem jsem zapomněla! Bonsaj! Já vim, že jsem hroznej ničitel kytek, aspoň se za něj považuju, na druhou stranu je fakt, že jsem zatím vždycky měla smůlu na dost náročný rostliny, aniž by mi kdo řekl, že jsou náročný, takže tak nějak chcíply… a nedaří se mi péče o Vánoční hvězdu, pořád si nejsem jistá, jestli mi letos vykvete nebo jestli zase budu kupovat novou, ale dobrá zpráva je, že zatím nechcípla, což je o stupínek vejš než kam se dostaly ty předchozí… 😀 No, nejsem prostě největší zahrádkář, ale damnit, já fakt chci bonsaj. Chci se naučit o ni pečovat. Bonsaj je pro mě symbolem všeho toho klidu, co získávám z minimalismu, když se řekne bonsaj, vybavim si japonsko, feng shui, zurčící potůčky, vůni hlíny a jas zelenejch lístků, vybavím si kůru stromu, vybavim si čistotu přírody, vybavim si meditace, vybavim si zodpovědnost, růst a prosperitu. A to jsou rozhodně věci, co by se mi šikly.
–
No ale jako bonboniérou taky nepohrdnu, víte jak.
7 reakcí na „Wishlist k narozeninám“
Wishlist, to je dobrá věc. Taky si jeden zavedu.
S bodem 5 jsem ochotná tě následovat. Můj vysněný domov leží ještě kousek severněji, v Norsku, ale pro začátek žít pár let v Anglii by bylo nádherný.
Podobný "úlet" z domova mám v plánu už docela dlouho, ale zatím se nenašel nikdo, kdo by to se mnou byl ochotný podstoupit byť jen na několik měsíců, natož na pár let.
Hezký wishlist, myslím si, že ten mobil by minimálně mohl vyjít. Kdy jindy, než o narozeninách, že?
Líbí se mi, že nejseš jako ty ňáký.. který bych propleskla.. alespoň podle přání
Chceš véčko, tádnýho iphona s růžovoučkym obálkem, bonsaj místo hadrů na sebe, knížku místo bravíčka a tak dál a tak dál.
prostě tak by to mělo bejt..
a jop, 49 dolarů je přibližně litr ://
Teda ty toho chceš. Ale kadopádě dobře promyšlené. x)
Taky moc nesnesu, když mi někdo s radostí daruje plyšáky,figurky a podobně, už jen z toho důvodu, že jich mám už plný pokoj. Každopádně si lidi řeknou, že ty cetky já ráda, když jich mám tolik a tak mi jich nacpou ještě víc…
Každopádně si asi začnu psát něco podobného pro blízké také, než aby na to zapomněli a abych poté měla další kusy do sbírky jako chytače prachu. 😉
Bonsaj by se mi taky líbila, a nebo nějaká venkovní kytka na balkon. Každopádně tě musim zklamat, myslim, že o bonsaj se člověk starat musí, taky se to musí pořád zastřihávat, aby to zůstávalo malý, takže práce s tim je větší než s kytkama.. Ale zase je to houževnatý, takže chcípnout by to jen tak nemělo, i když kdo ví.
Doufám, že i to, co neni na seznamu, tě neurazí
[6]: No to já vim, ale právěže teď to už vim, že se jedná o náročnou kytku, a měla jsem šanci se na to připravit
Nicméně asi začnu od nějaký knihy o bonsajích a pak uvidíme.
Samozřejmě že neurazí, tohle byl spíš seznam vroucných přání než že bych čekala, že se skutečně splní. Ovšem tu knihu si fakt budu muset koupit.