Zjišťuju, že některý lidi fakt nechápu. Většinou se jedná o holky, ale zdaleka se to netýká jen jich. Nechápu prostě obecně spoustu lidí. Předně nechápu, co z toho někdo má, když je hnusnej na někoho jinýho. Když se do něj zničehonic začne hrozně pouštět, mít blbý kecy na to, co ten člověk dělá nebo nedělá, co má na sobě nebo jak zrovna vypadá. Já třeba znám dost lidí, který mě něčim serou. Ale nenapadlo by mě pozvat je ven a tam je (nejlépe před celou bandou) shazovat, nepříjemně do nich rejpat, vysmívat se jim za všechno, co v poslední době udělali nebo neudělali (aniž bych o tom navíc měla přesnou představu, protože jsem je několik měsíců neviděla) a pokud možno je ještě k tomu pomlouvat za jejich zády. Prostě vůbec nerozumim tomu, proč takový věci někdo dělá.
Někdy si říkám, že je něco špatně se mnou. Ale pořád mě drží při životě těch několik „opravdických“ lidí, co znám. Lidi, co nikoho nepomlouvají, max jsou schopni se bavit o některých zjevných nedostatcích v chování dotyčného (což není pomluva, ale fakt, kterého si kupříkladu všimlo víc lidí najednou), ale to prosím jenom v chování. Nikdy by mě nenapadlo třeba drbat, jak někdo blbě vypadá. Ok, třeba konstatuju, že si skutečně myslím, že by někdo mohl něco dělat se svou postavou, ale nemyslím to zle, spíš tak, že věřím, že by mu to pomohlo se sebevědomím. Ostatně sama teď procházím značně neforemným obdobím a není mi z toho do smíchu, ale i kdybych zrovna byla ultraštíhlá, ani ve snu by mě nenapadlo začít se do někoho navážet, že by se sebou měl něco dělat a „podívej se, jak strašný máš kejty“. Prostě WTF? Taková věc se neřiká, a i kdyby to byla pravda, existuje tisíc lepších způsobů jak to říct.
Nemyslete si, že tohle píšu ve vzteku nad tím, že mi někdo tohle řekl. Nejde o mě, nebo nejde jen o mě. Jde o to, že už nějakou dobu sleduju dost podivný chování některejch lidí a je mi z toho všeho smutno. Faleš kam se podíváš, masky, neupřímnost, která z některejch lidí jen teče, arogance, snaha nahonit si body pro sebe na úkor druhých lidí – a to je vůbec to nejnechutnější. Shazovat někoho před druhýma lidma, abych já sebe udělala zajímavější? No doprdele.
Ale jak říkám, tím spíš si pak člověk váží těch několika opravdických přátel. Těch, co ti nikdy neřeknou nic, co by zle mysleli. Co ti rozumí nebo se minimálně opravdu snaží tě pochopit, ptají se, zjišťují, nedělají závěry. Co tě poslouchají ne proto, aby mohli před ostatníma dělat, jak skvělí jsou posluchači, ale protože je zajímáš. Co ti poví o svejch bolístkách ne proto, aby se dělali zajímavějšími, ale proto, že se potřebují vypovídat a jsou vděčni za tvou pomoc. Vážím si těch několika bytostí, co znám, u nichž si můžu bejt jistá, že mi neublíží a že všechno, co řeknou, je pravda, co mlčej, když nemaj co říct, co mluvěj, když maj něco na srdci, co se ptaj ne proto, aby se ptali, ale protože chtějí znát odpověď nebo prostě jen chtěj slyšet tvůj hlas.
Děkuju světu za těch pár exemplářů skutečné lidskosti, vroucnosti, opravdovosti, čistoty, nevinnosti, slušného vychování, zájmu o druhého člověka a přátelství, kterých je tak žalostně málo, ale přesto mě jejich existence drží při životě, když se musím potýkat s tím vším falešným a mnohdy úplně nepochopitelným šmejdem.
Vážně nemám ráda ty momenty, kdy se musím ptát „Co tomu člověku kdo udělal, že si zaslouží, aby na něj byl tak hnusnej?“
A tohle je taky velká pravda.
18 reakcí na „Lidi na lidi jsou jako saně…“
tohohle už jsem si všiml před několikqa měsící. Je to fakt hnus a nejlepší na tom je, že když jim řeknu "hele, chováš se jako debil, jak pořád jen každýho pomlouváš" tak jsem ještě špatnej a zlej a já nevim, co ještě
"Nejde o mně, nebo nejde jen o mně."
– o mě
druhý pád
(jo jo, já vím, otravný grammar nazi)…
Chtěl jsem se vyjádřit ke článku, ale je tak depresivní… že snad radši ani nechci 🙂 Snad jen, že ti přeju, abys potkávala míň kurev 🙂
tohle moc dobře znám – kolem mě je tolik falešných lidí a "přátel"…je to všude, kam se podíváš,…taky je mi z toho pořádně smutno! ale lidi nezměníš
takovýhle články se po večerech čtou nejlíp. máš naprostou pravdu ve všem. faleš kam se podíváš.
Ehja, z tohto ide enormná dávka pokrytectva . Nič v zlom, väčšinou s tvojimi názormi súhlasím, ale "konštatovanie" ? Prosím ťa, aj keď to tomu človeku nakoniec povieš do očí, keď si to predtým kecala niekomu inému, je to ohováranie . Aspoň si to sakra všetci priznajmne, toto je choroba ľudstva a nie "zlým kuriev" . Nehovoriac o tom, že ak je niekto hnusný, má to dôvod a dotyčného treba ľutovať a nie sa postaviť do pozície "som lepšia" . Možno si to tak nemyslela, neviem, nepoznám ťa, ale toto pôsobí ako obrovský egocentrický kec .
[1]: To je právě to, co mě na tom vždycky nejvíc dorazí. Že jdu za někym, komu důvěřuju, abych se mu s tim svěřila, a on mi ještě řekne, že jsem sama kráva a že co jako řešim. To už pak člověku fakt nezbejvaj oči pro pláč. A nějak mám kolem sebe čím dál tím míň lidí, za kterýma můžu s něčim takovym jít…
[2]: Nojo, fakt
Já už na to taky nevidim. Jo, dík, pokusim se obohatit repertoár přátel o nějakej kvalitnější materiál, fakt mě zmáhá trávit čas s lidma, který se chovaj k sobě takhle hnusně.
[5]: Tak já myslim, že jde o to, JAK. Když zjistim, že můj kámoš se nějak změnil a chová se dost debilně dejme tomu k holkám (příklad), a bavim se s druhym kámošem, kterej na to narazí a já řeknu "no žejo, já myslela, jestli se mi to jen nezdá, ale když to vidíš i ty…", tak mi to fakt nepřijde jako pomlouvání
Tím spíš, že touhle výměnou názorů to končí a nemám potřebu to dál rozpitvávat a bavit se o tom s milionem dalších lidí, nedejbože toho kluka shazovat před všema ostatníma a rádoby nonšalantně ho před celou partou označit za kurevníka.
Nevim jak kdo, ale já v tom prostě vidim rozdíl.
[6]: j, musíš lidi filtrovat na zmrdy a těm se vyhýbat, protože jsou ztrátou časů a nervů a na ty normální, kterých se drž 🙂
Bohužel zmrdy někdy máme i ve vlastní rodině.
[7]: Když ono je těch normálních v poslední době nějak málo. Mno, tenhle měsíc mi dává prostě zabrat, příliš mnoho chození mezi lidi mi nedělá dobře, fakt jsem spíš samotář.
[6]: Pointa tak či onak nebola v ohováraní a konštatovaní, také veci ma neberú, keďže som vždy bola a budem vďačným objektom a keď na to príde, sama sa nedržím poznámky, že dotyčná je krava na entú . Ale… proste keď čítam takéto články a komentáre k nim, vždy na napadne "tak kto je kurva tá falošná kurva, keď všetci rozprávajú o tom, aká je falošnosť ohavná" . Get it ? Nielenže je to paradox a pokrytectvo, ale aj alibizmus .
Jono, vidím to stejně. Máš pravdu, některejm lidem je fakt lepší se vyhýbat.
Už to ignoruju 🙂
Ono je to v těch lidech, něco je k tomu nutí. Když někoho pomluví, tak cítí určitou úlevu. Přiroval bych to k situaci, kdy si ukopneš palec na noze a vyjede z tebe „Doprdele au“. Žádné „šmankote“ v tu chvíli nemá ten správný účinek. Je to taková ta zvláštní úleva, kterou nejde uchopit, prozkoumat a pořádně chápat. Přesto všichni víme, že tam je.
Tihle lidi si ani neuvědomujou, co vlastně dělaj'. Neuvědomují si to, nevnímají, prostě jen konzumují ty požitky, tu negativní energii, která chutná tak trpce, až je vlastně dobrá.
Vím to, protože jsem chronický pomlouvač. Kritizovat, nadávat, pomlouvat, shazovat někoho mě uspokojuje. Když jsme dva a notujeme si, drbeme, vyplavuje se nám do krve endorfin (nebo co) a je to prostě slast.
A pak se za to vždycky nenávidím. Ne ani tak za tu kritiku, jen za to pokrytectví. V posledních letech je to už lepší, pracuju na tom, abych se dokázal udržet, abych neurážel ty, na kterých mi záleží. Jenže není snadné toho nechat, v takovou chíli je člověk jak v tranzu, nepřemýšlí o následcích, prostě drmolí, vymýslí nesmysly skládá do sebe ty nejneuveřitelnější lži a veškerou energii zaměruje na maximalizaci bulváru. Ble, hnus. Když se takových lidí sejde víc, je težké se udržet na té hranici mezi zdravou kritikou a drbáním.
Ale daří se mi to. Alespoň v té úrovni, že nepomlouvám lidi, jen věci – přesmerovat tu energie tak, kde tolik neublíží. Proto je můj Facebook plný hejtů převážne z oblasti techniky.
Ale nechi tady mluvit o sobě, ale spíš trochu odkrýt pohled do duše "těch zlých". Věřím tomu, že mnozí z nich nejsou v jádru zlí, nechtějí vás ranit a dost možná mají sami sebe rádi mnohem míň než vás. Je pro ně ale těžké si něco takového přiznat.
A rozhodně nikoho neomlouvám! Drbání je hnus a facku si zaslouží každý, kdo drbe. I mě vražte pořádnou, když to zase budu dělat (a pak mi ale řekněte, za co to bylo, protože mám i blbou paměť!!!).
wow, zajímavý blog i článek, líbí se mi 🙂 Možná by se ti mohl líbit i můj 🙂
…ačkoliv! Dávám fant za jednoho blba, který mi nedávno vstoupil do života a nevím proč se na mě upnul. Ten člověk je tak blbej, až to tříská dveřma. Dokonce mu stále opakuju, že je blbec, ale je takovej blbec, že to prostě nechápe. Kdykoliv ho vezmu "mezi lidi", tak udělá ostudu – vlastně ho mezi lidi neberu, vždycky se nějak vetře sám. Vyhýbám se mu, abych odolal nutkání vyprávět osatním co za blbost zase řekl, ale pak ho na ulici potkám (mám podezření, že na mě někde čeká).
Ale je to ještě pokrytectví, když mu řeknu, že je blb a on se směje?
Divím se, že se vůbec takovým věcem divíš. Vždyť přece pomlouvání, drbání, shazování….je ta nejlepší zábava, kterou hodně lidí zná. Nic to nestojí a každý druhý se cítí být povolán ke kritizování ostatních.
Nejlepší je zamést si před vlastním prahem a až potom se věnovat komentování chování (vzhledu, názorů…) jiných lidí.
[9]: Já ti rozumim, ono to tak často je, že lidi sami dělaj přesně to, co je sere… viz ten Cirratin článek v odkazu.
Ale myslim, že v tomhle případě fakt pokrytecká nejsem. Jasně, všichni někdy drbem. Ale když už někoho drbu, tak sakra drbu člověka, kterej mě fakt sere a kterýho třeba nemá nikdo rád. A když ho pak vidim, tak si nehraju na to, jaký jsme kamarádi, a když na to přijde, tak mu to klidně řeknu – někde v soukromí a nějak normálně a ne jako "chováš se jako píča" + pohrdlivej výraz. Co mě fakt jebe, jsou lidi, co si hrajou na kamarády, a pak na tebe klidně vytáhnou největší sračky, který ti fakt ubližujou, a ještě před jinejma lidma k tomu. Fakt nepochopim, jak si někdo může řikat kamarád, v takový situaci. Ty lidi vůbec nevědí, co je to přátelství.
[11]: Nejlepší je řešit to přímo s tim člověkem, a to hned, jakmile to zmerčíš. Ale právě – často narazíš na člověka, kterýmu řekneš, nejdřív něžně, později tvrději, když to nezachápe, že se chová jako debil, a on furt nic, prostě mu to nedochází. S takovejma se pak fakt nedá nic moc dělat. Mám s nima bohužel bohaté zkušenosti.
Normálně se na takový lidi dá vykašlat a jít dál. Ale když ti tohle začne dělat někdo, koho znáš roky a máš ho fakt rád… no, minimálně než se z toho člověk vzpamatuje a srovná si to v hlavě, tak to dokáže pořádně ublížit a sejmout.
Pokrytectví to určitě neni. Co máš dělat s takovym člověkem… fakt jedině se na něj vykašlat a jet dál.
[14]: Divím se, protože mám pořád naivní představy o přátelství a jelikož mám jednu opravdovou kamarádku, nějak očekávám, že tak jako my dvě by se k sobě měli chovat všichni lidi, co si říkají kamarádi. A ono to tak pořád nefunguje. A vždycky to přijde zrovna z tý strany, odkud to nejmíň čekáš.
[15]:
To máš pravdu. A to bývá nejhorší – rána do zátylku od někoho,do koho bys to nikdy neřekla. Víš, co se říká – podle sebe, soudím tebe. A proto to mají slušní lidé v životě mnohem těžší než hajzlíci. Slušňáci očekávají slušnost a křivárny od ostatních je zákonitě překvapují…..
zajímavé
Myslím si, že takoví lidi mají především problém sami se sebou a vylívají si to na těch druhých, ale už jim samozřejmě nedochází, že jim tím hodně ubližují (pokud ten dotyčný není úplně splachovací).