Vida, ani ne týden a už mám další příspěvek, to se polepšuju, co? 🙂
Jana Eyrová, nebo spíš Jane Eyre, protože ty český překlady jmen mi dost dobře nejdou přes pysky, je už dost dlouhou dobu moje oblíbený dílo. Nevzpomenu si, jestli jsem to vlastně někdy četla, asi ne, ale kdysi dávno jsem to sledovala jako seriál, u babičky, ještě si na to matně vzpomínám, i když už nevim, která verze to byla. Vzpomínám si ale na ty pocity, co to ve mně zanechalo.
A pár let zpátky jsem objevila filmovou (nebo spíš seriálovou) verzi z roku 2006, která mi dokonale učarovala a nevěřila jsem, že by se to někdy dalo natočit líp. Viděla jsem to doposud minimálně osmkrát a ještě se mi to neokoukalo, přesto jsem se ale pár týdnů zpátky rozhodla, že dám šanci i nějaký další verzi – nebo přesněji řečeno, přišla jsem na to, že vůbec existujou i nějaký další verze. Načež jsem si přečetla recenze a vybrala si slibně vypadající verzi z roku 2011. Ach-můj-bože! Dokonalost! Zjistila jsem, že je o tolik hlubší než ta moje zamilovaná, že se o tolik líp věnuje detailům, že má o tolik zajímavější, syrovější postavy, no prostě slintala jsem slastí, když jsem tu přehlídku sledovala.
A pak jsem se rozhodla, že si prostě musim konečně přečíst tu knihu, abych věděla, která verze je přesnější a víc se váže ke knize a která je spíš hollywoodová. Na celé čáře vyhrála novinka z roku 2011, kde herci obvykle až na slovíčko přesně dělají a říkají to, co říkaly postavy v knize, je to mnohem souvislejší a mnohem míň melodramatické a já se prostě znovu zamilovala. No ale dost už o filmu, tohle má bejt o knize.
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Protože k filmům, co se mi líbily, zbožňuju dohledávat knižní podklady a srovnávat, jak moc se film řídil knihou a co z toho je lepší, nebo spíš co z toho má jaké kvality.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Jana Eyrová – to se prostě nedá říct jinak, tak kniha má skutečně trefnej název
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zápasit
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Postavy jsou doslova z jiného století, ne jen jako, takže bych tu těžko našla někoho, s kým se dokážu ztotožnit. Jana je podivná. Má trochu zvláštní pochody, je mi sympatická mnohými svými názory, ale to, jak strašně se ovládá a jak je navenek kamenná, je prostě divný.
Rochester je vyslovenej podivín. John Rivers je idiot. Zaměstnanci domu jsou divní, Berta je bláznivá, malá Adele je naivní děcko, Blanche je kráva, paní Reedová je macecha jak se patří, o jejích dcerách jakožto nevlastních sestrách ani nemluvě, ty jako by vypadly z Popelky, no prostě všichni mají něco. Snad jen Diana a Marie jsou mi opravdu upřímně sympatické a přijdou mi normální, i když teda líbat se se svým bratrem před spaním je úchylnost.
(enter)
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Asi nejvíc mě bavilo Janino počínání v Lowoodu. Jak už jako malá měla v sobě zakořeněnou představu toho, co je správné a co ne, a držela se jí, i když to bolelo a i když jí někteří opovrhovali.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Nic konkrétního mě nenapadá, i když jako grammar nazi jsem dost trpěla nad tím, že dřív se spousta věcí holt asi psala úplně jinak. Obzvlášť rozdělené spřežky a úplně jiný pravidla pro s/z na začátku slov mě ničily 😀
Moje hodnocení: *** (ani nevím, jak to hodnotit. Byla to kvalitní četba a jsem ráda, že jsem to četla a že to znám. A před spaním to bylo vynikající. Ale je to prostě fakt stará tvorba, nedá se to srovnávat se čtením moderní filozofie)
7 reakcí na „Jana Eyrová, Charlotte Brontëová“
Jana Eyrová! Miluju tu knížku, miluju ty filmy. Prostě Jana Eyrová je moje srdeční záležitost. (:
Musím se přiznat, knihu jsem ještě nečetla, ale mám na ni zálusk. Obě filmová zpracování se mi líbila. Jedno je hezčí než druhé. Tak jsem na tu knížku celkem zvědavá. 🙂
Já osobně viděla dvě verze Jane Eyre, ale ta z roku 2011 mne velmi zaujala, zvláště herečka, která Jane hrála,myslím, že do té role dala opravdu všechno.
Ještě jsem knihu nečetla, dokonce jsem neviděla ani film. Musím to napravit! Určitě to bude zajímavá knížka 🙂
Četla jsem jen ukázku ve škole a pak psala "FanFiction" do hodiny slohu. Každýmu z nás to skončilo jinak. Já měla romanťárku, kámoška horor a bylo prostě zajmavé poslouchat, jak to kdo domyslel.
Určitě si jí někdy přečtu 🙂
Nemůžu nic než souhlasit s Tvým hodnocením. Tento příběh jsem nejdřív četla a i když mi to trvalo podstatně déle než obvykle, tak to stálo za to. Četla jsem to pomalu, se zájmem. Nezapomenu na dobu, když jsem v prváku jezdila domů každou středu v poledne a při dlouhém čekání na autobus mi dělala společnost Jane, díky které jsem v zimě nevnímala mrazivé počasí, jak jsem do toho byla "zažraná"
Jinak film?
Když jsem šly s kamarádkou na něj do kina, prodavač lístků nám řekl, že nic takového nehrajou, ani jí nezná (!!!) .. takže jsem si jí vychutnala doma na dvd a nemůžu říct nic jiného, než BRAVO!!
Od Brontë som počúvala v rozhlase iba "Vilette" ako čítanie na pokračovanie, tiež ženská hrdinka.. Tento typ literatúry až tak nemusím..