Trápení s kostýmem – kreativní osoby, pomozte!

Hergot, nejsem žádná švadlenka. Párkrát jsem si ušila tašku a dodneška to beru jako svůj ohromnej úspěch, protože na šicím poli jsem to nebyla schopná ničím překonat. Na svůj kostým před dvěma lety jsem náležitě pyšná, to je pravda, ale tam to nebylo až tak o šití – možná ty křídla, ty mi daly sakra zabrat. No ale stejně. Musí přijít inspirace a musí být informace – ty boží elfí uši udělaný z náplasti jsem si taky nevymyslela sama.

A když už dva dny browsím internetem a nejsem schopná najít víc než jedno video s návodem, jak vyrobit jednu část kostýmu, kterou bych poměrně životně důležitě potřebovala, tak mě prostě jímá hysterie. Štve mě to. Hlodá mě to. Jdu spát s jednou myšlenkou, jak to sakra udělat, a s tou samou se vzbudím. A tak si žádám vaši pomoc.

Nechtěla jsem ten svůj nápad prásknout dopředu, ale co už, já mám stejně pocit, že z něj nakonec sejde a budu se muset spokojit s něčím mnohem zažitějším, na co už mám dobře natrénováno, i když se mi do toho letos moc nechtělo – a sice se svou oblíbenou kočičkou.

O co mi jde? Těm zasvěcenějším by stačilo říct „Leeloo Dallas Multipass.“

Těm méně zasvěceným pak budu muset prozradit, že bych chtěla jít za Leeloo z Pátého Elementu. Jako vážně, ten film je boží, je to jednoznačně jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec a Leeloo je pravděpodobně moje nejoblíbenější filmová postava. Ono to sice neni moc Halloweenový, ale rozhodně je to skvělý a zatraceně, kdy jindy bych si už na ni měla zahrát, než teď, když mám oranžový vlasy? O.o

Jenže narážím na jednu pitomou část jejího kostýmu, kterou prostě nevim, jak vyrobit, a to sice ty její pitomý silikonový kšandy.

Po hodně dlouhym přemýšlení mě napadla výstražná páska, taková ta jak je obvykle žluto černá, jen kdyby byla v oranžovym – a samozřejmě ne lepenka, aby to nelepilo. I když by se to dalo udělat oboustranný, ale to by podle mě vypadalo blbě. Můj původní nápad – látka – umřel ve chvíli, kdy jsem zjistila, že doma nemám nic oranžovýho na rozstříhání a že jediný barvy, kterýma bych cokoli mohla natírat, jsou tempery. A to zase jako fakt nechci mít na bílym triku 😀

Já vim, všechno se dá koupit, všechno se dá sehnat a zařídit. Ale ad jedna nemám tolik času a ad dvě do toho opravdu nehodlám investovat tolik energie a peněz. Zlatýma legínama bych se upřímně taky nezabývala, potřebuju jen něco, co bude imitovat ty kšandy, bílý triko mám a roztomilej ksicht si namalovat umim taky. Ale prostě ty kšandy!

Na ten nápad s lepenkou mě přivedla tahle slečna a když si ji tak prohlížím, napadla mě ještě jedna cesta, jak by se to dalo zrobit za minimální náklady! Jdu prohrabat koš s igelitkama, jestli tam neni něco oranžovýho, a vy mi mezitim dejte vědět, jestli vás napadne ještě něco jinýho. A za papíru to stříhat taky nebudu, chci aby to něco vydrželo a ne aby se mi to zmuchlalo a roztrhalo jakmile na sebe vezmu mikinu nebo se ohnu k rozvázaný tkaničce.

Chmm, nemůžu se dočkat, až mi někdo bude chtít dát pusu a já mu přiložím k hlavě bouchačku a řeknu „Senno ecto gammat!“. Hhh.