Uách… spavo.

Tak mám sbaleno. Dnešek jsem sice celej totálně proflákala a prospala, prolenošila s jedním či druhým kotětem na břiše nebo proklimbala u znovushlížení GoT, ale k večeru jsem se hecla a hned po krátkym výletu za nákupama jsem se vrhla na to oblečení. Vysypala jsem na sebe skoro celou skříň, protože za ty roky se toho tam nashromáždilo fakt hodně, a teď mám celou Tesco tašku napěchovanou oblečením, který už nenosim a nosit nikdy nebudu, a přesto jsem ho zatím nebyla schopna udat nebo se ho zbavit.

Blbý je, že ta jedna taška ještě zdaleka neni všechno. Přemýšlím, jestli toho k mé dvorní fotografce tahat ještě víc, ale válčím s leností. Neni toho málo a tahat to někam, kde se do toho všeho budu muset oblíkat a fotit to na sobě a pak to zase tahat domů… chm. Nezastírám, že by mi větší smysl dávalo, kdyby radši fotografka přijela k hoře hadrů než abych musela horu hadrů tahat k mohame… eh, k fotografce, ale netroufla jsem si to ani navrhnout, však už toho po ní i tak chci dost, tak se holt budu muset přemoct 😀

Nehledě na to, že fotografka měla v pondělí narozeniny a to si nějakou tu návštěvu zaslouží už samo o sobě, žeáno 8)

Nazpátek možná pojedu nejen s hadrama, ale i s bonsajkou. Pokud teda ještě nechcípla. Vypadá to, že nám ji chudinku nějak přelili, pár dní po doručení začala chcípat a žloutnout a to je prý přesně pro tenhle druh rostlinky konečná. Tak jsem na to zvědavá, jestli si toho mazlíka přivezu nebo ne. Moje rostlinky se na to už každopádně třesou.

Cca za hodinku pádím na rande. Jsem z toho úplně vykolejená 8) Leju do sebe kafe, abych se vzbudila, protože mám pocit, že kdybych si teď šla lehnout, tak no problemo, okamžitě bych usnula. Sváděla bych to na zimní počasí, ale je fakt, že to jsem prostě já, mozek jede, ale tělu je furt příšerně spavo.

Kamarád pro mě udělal naprosto úžasnou stránku. Jen takovej pokus z nudy, jak to ohodnotil, ale mně to fakt vyrazilo dech. Pořád se na to dívám a uvažuju, jak ten jeho báječnej nápad využít. A zároveň mě hlodá, že si takovou věc neumim udělat sama. S těma rokama dřepění u netu bych už měla bejt mástr htmlák, ne? To by se pak hledala práce jedna radost… kdybych ty designy uměla fakt vyrábět, nejen si je vymýšlet v hlavě nebo v Malování, to už by se s tím dalo líp pracovat.

Mimochodem ten rozhovor už mám hotovej a byla to velice příjemná zkušenost 🙂 Jen nevím, co s ním teď mám dělat, když jsme to roztáhli na tři stránky 😀 Zkušení rozhovoráři, poraďte. Škrtat se mi nechce. Dělit to do víc částí? Nevím, jestli by byl Stanýsek rád. Napadlo mě zkrátit to škrtnutím všech odpovědí 😀 Nebo otázek. Udělali bychom z toho hádanku:“Uhodni, na co se tazatel ptal.“ Achjo, když se sejdou dva grafomani 😀 Ani to nemusí bejt pod kamenem…