Tak u toho zase jednou dřepím.
Konečně-na-to-mám-čas.
A baví mě to. Prošla jsem si oblíbené odkazy a zjistila, že pár mých miláčků skončilo nebo jsou jejich blogy přesunuty. Upřímně, tadyten odkazníček tu mám spíš jen tak jako reklamu těm několika vyvoleným, mnohem víc blogerů ovšem sleduju přes Bloglovin, kterej mě mimochodem fakt baví, neunikne mi už ani článek. Kdyby byl blog.cz co k čemu, tak tuhle službu obšlehne a dá svým uživatelům to, co chtějí a potřebují. Ale co už. Meh.
Přepadla mě drobná krizička z toho souznění ve dvou. Čtyřiadvacet hodin denně prostě furt bejt ve dvou, furt obtáčet svou existenci a svoje momentální nálady a plány kolem toho druhýho shledávám krajně vyčerpávajícím. Padla tu tudíž otázka, jak to tedy budeme zvládat v Anglii. Ale o to se nebojím. Až budeme pracovat a bude třeba furt něco řešit a dělat a něčím se zabývat, nebojím se, že bychom si lezli na nervy. Sedět vedle sebe a civět na sebe je přece jenom něco jinýho než společně makat.
Včera jsme založili profily na těch nejdoporučovanějších au-pairáckých stránkách a v jednom kuse je kontroluju, kdyby náhodou. Procházíme taky už existující nabídky a některý se nám i líbí, ale neni toho moc. No, uvidíme.
Zítra mi končí smlouva v Panerii. Jo, Paneria, teď už, myslím, můžu bez obav jmenovat. Bylo mi tam celkem dobře, když si to tak shrnu. A budou mi chybět ty holky. Ale je čas jít dál.
Každopádně do příštího týdne si tam vyzvednu všechny potřebný papíry, tyhle věci tam choděj docela dobře, tak věřim, že to bude rychlý, a pak se pokusim donutit k zavolání na pracák. Poptám se ženský, jestli mě tam ještě nějakym způsobem vedou v nějakym třeba archivu nebo jestli musim všechno donášet a shánět znova a pak se k ní nějak objednám, ať nemusim zas dvě a půl hodiny čumákovat ve frontě, abych pak následně zjistila, že „To jste nemusela čekaat, stačilo abyste na mě ťuklaaa“. To jsou vždycky momenty, kdy mám tisíc chutí zakousnout se do futra a taky mě napadá nejeden vhodný meme obrázek.
Mám na hlavě nakydanou barvu. Upřímně mě ty mý vlasy serou. Jsou dlouhý, dost dlouhý, už by to nemuselo trvat dlouho a stačilo by trochu se snažit a mohla bych se dostat přes onu pitomou délku, mohla bych si zase nechat narůst delší vlasy. Ale já nechci, nemůžu, nezvládám, nejradši bych si tu hlavu urvala a nějak brutálně ostříhala a zase narazila zpátky. Jelikož to ovšem nejde, využila jsem tedy prozatím pana Mysteriózního jako držátko zrcátka a přišmikla jsem si to aspoň vzadu. Už měsíc převaluju v hlavě nápad objednat se ke kadeřnici a nechat si to udělat profesionálně i s nějakym řádnym barvením. Třeba jako tohle. Ohnivák. Vlasy tý holky poměrně přesně vystihujou mojí představu Em, mýho alterega z RPG. A vlastně i mojí představu o mý vlastní barvě. Ale chce se mi dávat jánevim litr za něco takovýho?
Míra se mě zeptal, jestli by se mi líbilo, kdyby byl kadeřník. Z tý představy dneska budu mít mokrý sny. Nechce mi to někdo udělat za nějakej rozumnější poplatek? Myslim jako ty vlasy, dobytci.
Zítra ráno jdeme do zkušebny a tím ráno myslím ráno. Doufám, že to bude dobrý, lepší než minule. Minule nám nastaly nějaký komplikace, po nichž to už stálo pěkně za hovno, tak tentokrát to snad bude bez větších problémů.
No chápete to, já mám normálně děsnou chuť na tzaziki! Co to se mnou ten chlap dělá? 😀
12 reakcí na „Barvim a bloguju“
waw máš úplně boží blog :O 🙂
je to takove skakani po odstavcich 🙂
no, díky za aktualizaci odkazu.
Jinak jestli ti vadí moje m ikonka, klidně ji změním 🙂
Jasně. Přicházející jaro si žádá svěží barvy.
Hm, hm. Já bych zase ráda modrý vlasy. A někoho, s kým můžu souznit 24 hodin, ať už mě štvát bude nebo ne. No, oboje třeba časem.
Jo, moje předtstava o dokonalé barvě vlasů vypadá hodně podobně.
[1]: Waw, dík
[2]: Njn. Hodně myšlenek.
[3]: Rádo se stalo. S tim emkem je to tvoje věc, nemám na to monopol a taky nejsem první, kdo s tím přišel.
Jako jo, sere mě, když vidim, jak se tu množí individua s přezdívkou "m.", když jsem tu pod ní – dovolím si říct – známá já, ale co mám dělat. Podle mě by mělo být základní slušností, když někam vlezu, nedávat si stejnou přezdívku jako někdo, kdo tam byl dřív. Ale nemůžu to nikomu nakazovat. A tvůj blog už je navíc mimo zdejší komunitu, takže tam už vůbec nic nezmůžu. Když ti připadá, že tě to logo vystihuje, tak si ho měj.
[4]: Rozhodopádně.
[5]: Modrá je zatím jediná barva, kterou jsem nezkusila. Myslím, že by mi moc neslušela. Ale třeba někdy…
To souznění se musim holt teprve učit.
[6]: Ohýnek, plamínky, teplíčkooo… 🙂
Jó chlapi a chutě jdou ruku v ruce..
Doufám, že budeš blogovat i z Anglie? 😉
A ty vlasy by ti podle mě fakt sekly, ale ke kadeřníkovi bych s tím asi nechodila, nemůžu si pomoct, ony kadeřnice mnohdy nepochopí, co se po nich vlastně chce
[9]: Jeden z důvodů, proč se tam nemůžu dokopat. Když už bych šla, tak s obrázkama, aby přesně věděla
No já doufám taky, to bude jedna z prvních věcí, co budu řešit. Internet.
Jo no, bloglovin je dobrá věcička 🙂 Včera jsem tam měl 95 článků a pokračuju ve čtení ještě dneska
Nakonec sem i rád, že tu titulku tak posraly, protože jinak bych tu službu vůbec neobjevil 
Trable s vlasy a barvou znám. Ne, nejsem žádnej šampon. Jen jsem jednu dobu měl takový malý číro (mohawk) a údržba byla dost stresující záležitost. Nakonec sem se jednou při pohledu do zrcadla brutálně nasral, vzal strojek a bylo vyřešeno
Holá hlava je hodně praktická věc 🙂
[11]: To je fakt, všechno zlý je pro něco dobrý. Akorát mě na tom BL serou ty rozbitý nadpisy – že nepodporuje ě a podobně. Ale dá se to přežít, výhody převažují.
Brutální nasrání a rapidní změny v afektu mě vždycky baví
Ten fantastickej pocit úlevy, kdy konečně uděláš to, cos kurva už dávno chtěl udělat, jenom jsi furt řešil sračky 