Čajovna Shisha II – mno, mno…

Na včerejšek se mi podařilo naplánovat po měsíci zase jednu slezinu v čajovně a nevím, jestli to bylo tím, že jsem to nadhodila jako pravděpodobnou rozlučku, nebo prostě nikdo neměl zrovna nic na práci (až na pár vyvolených), každopádně se nás tam sešlo asi patnáct, což je nebývale vysoká účast.

Vůbec nevím, kde jsem vzala Shishu dvě, fakt si nevzpomenu 😀 Asi jsem googlila a vyskočilo to na mě, protože jsem o ní doteď neslyšela. Bývávali jsme Shangriloví a ještě předtím jsme bývávali Dvoušálkočajoví, ale časy se mění a člověk hledá místo, kde ho nebudou okrádat, kde se mu bude dobře hačat a budou tam fajn lidi a taky ho obslouží dřív než za půl hodiny.

Shisha je v tomhle fajn. Rezervaci jsem udělala za minutku, dostali jsme pro sebe celou jednu místnost a příjemným překvapením bylo sezení na zemi, klasická polštářovaná, která mě vždycky na těch čajovnách tak bavila a kterou bohužel skoro všude, kam jsem chodívala, zrušili a nahradili křeslama nebo dokonce židlema, na kterejch se fakt sedět nedá, ne celej večer.

Rychlý bylo i obsloužení, slečna příjemná, sice prý jen na výpomoc, ale zvládala nás bez problémů. V Shishe mají bezkonkurenčně nejlepší záchody. Fakt, takový záchody jim může závidět kdejaká restaurace, to bylo fakt příjemný překvapení.

Vodnice mi včera nějak nechutnaly, ale to bude spíš mnou než jima, všichni ostatní si je pochvalovali – a rozhodně byly silný, o tom žádná. Taky čaj ušel. No, první, Homér, mi nesednul, bylo to takový to čemu říkám zpařenej lopuch a ani cukr tomu nepomohl, ale masala byla vynikající a jedinej mínus byl, že na mě zapomněli a dostala jsem ji až když jsem se připomenula a celá parta se začala zvedat k odchodu, tak jsem ji do sebe hrozně nalila.

Taky chválím nádobí, fakt se mi líbily všechny ty konvičky a dřevěný tácy, hlavně já jsem hrozná brynda, takže to potřebuju mít furt na něčem položený. Nevím, jestli je Shisha nová nebo vypraná v Perwollu, ale jejich nádobí rozhodně vypadá nově a ne jako by to už zažilo druhou světovou, což oceňuju.

Ale výsledný dojem mi zkazily dvě věci. Hlavně teda jejich paskvil na kuskus.

Přátelé, to, co mi tam naservírovali, bych si netroufla ani nabídnout návštěvě u sebe doma, natožpak prodávat hostům v podniku, natožpak za nějakých sedmdesát korun!!! Plastová miska nebyla moc velká, kuskus byl studenej a úplně suchej. Nebyl vůbec ochucenej a jeho jedinou přísadou byly proužky sterilovaný papriky a cibule a pár kousků sýra (asi balkánu nebo hermelínu, nebyla jsem si jistá), a to bylo všechno, šmitec. Tenhle údajně sýrový kuskus ve mně vyvolal vlnu nostalgie, musela jsem s láskou vzpomínat na kuskusy, jaké dělají v Duhové čajovně, nebo jak jsme si ho dělali s Mírou u nás na chatě. Kopa teplého, sojovkou a citronkem dobře ochuceného kuskusu, s fazolemi nebo tzatziki (ty fazole by mě vůbec nenapadly, ale je to ohromná kombinace, normální konzerva Uncle Beans v omáčce), olivy, čerstvá salátovka, čerstvá paprika a cherry rajčátka, kopa balkánu navrch a já nevím, ještě něco jsme tam dávali? Každopádně toho bylo hodně, bylo to šťavnatý a plný chuti, jedlo se to samo, až nám mlaskalo za ušima. Tadyten včerejší paskvil jsem oproti tomu polykala vysloveně útrpně a neměla jsem tu studenou suchotu bez chuti ani čím zapít, neboť ona masala, kterou jsem si objednala zároveň s kuskusem, se nedostavovala a nedostavovala.

A na úplný závěr mě ještě trochu zmátlo placení. Zatímco v Duhové čajovně nám maník při poslední návštěvě automaticky rozpočetl šíšu na počet osob a každému při jeho placení připočetl jeden díl, slečna zahlásila něco jako že rozpočetla jenom jednu a neřikám, že to byla její chyba, ale tak nás to zblblo, že jsem nad tím nakonec mávla rukou a zaplatila jsem celou jednu šíšu, takže jsme se pak ještě hodinu hádali, kdo co komu dluží. Navíc při tom rozpočítávání slečna nezapočetla uhlíky navíc a na Řimi zbylo z nějakého důvodu pět dílů šíšy a ještě k tomu ty uhlíky, což jsme nikdo nepochopili. Ono kdyby nás nebylo tolik a každej se hned nehrnul ze dveří, tak by se to dalo asi vyřešit líp, ale prostě ten systém, co nám předvedli v Duhovce, mi přišel geniální a nevím, proč to nešlo udělat stejně i včera, abychom si ušetřili debaty.

No a jelikož jsem viděla i jak vypadaly tamější tousty (totálně bílý, nevím, jestli je vůbec pekli), pro Shishu II mám následující ortel:

Moc příjemná čajovna, perfektně dostupná, super lidi, pěkně udělaný prostředí, luxusní toalety, dobře udělanej čajovej lístek, dobrý ceny za čaj, slušný vodnice, ale jejich pokusy o jídlo jsou žalostné a suma, kterou jsou schopni si za takový hovno říct, je naprosto otřesná a sprostá a jelikož nezlobte se na mě, u celovečerního čajování a kouření prostě musím jíst, pro příště asi raději zase zůstaneme u Duhovky a nebo, pokud půjdu soukromě bez party, zajdu do své zamilované Jedné básně, kterou si nemůžu vynachválit (maj tam kočky! :)) a jediná trochu škoda je, že tam nedělají šíšu pro změnu vůbec. Ale zase aspoň tam nikdy neni moc narváno a vždycky je mi tam dobře. A ostatně já zase takovej milovník vodnic nejsem.