Poslední večer doma

Tak jsem si tu na to založila rubriku, na ty au-pairský kecy. K čemu papírovej deník, když máte blog, žejo. A o novinky z pobytu mě už požádalo tolik lidí, že jim prostě nemůžu nevyhovět a nepsat to sem 🙂 Samozřejmě pokud bude net, v což vážně-silně-doufám.

Tak tedy. Finišujem. Míra se odjel rozloučit s bráchou a s tím zbytkem rodiny, co bydlí v Praze, a já těch posledních pár hodin využila k posledním společenským interakcím na půdě ČR. Všechno zatím řešíme docela střídmě. Dneska jsem si vyřídila pracák a nestačila jsem zírat, jak vysokou podporu mi přiklepli. Normálně škoda, že ji dostanu jen za jeden měsíc, skoro bych uvažovala, že tady zůstanu, za takový prachy 😀 Člověku hlava nebere, že dostane za naprostý flákání skoro to samý co za celej měsíc ne úplně snadný práce. To fakt lidem nedává zrovna motivaci k tomu, aby si tu práci hned našli.

Taky jsme nakoupili dětem nějakou čokoládu – hmotné dárky jsem Mírovi rozmluvila, přijde mi, že tak zazobanou rodinu těžko uctíme čímkoli, co bychom tu sehnali, a navíc je neznáme, takže jsem přesvědčená, že spíš něco zkonzumovatelnýho bude way to go. Sehnali jsme pěkný čokoládový kolekce a pro pani něco alkoholovýho, tak snad neurazíme a bude chutnat. A hlavně doufám, že to přežije cestu, o to mám asi největší obavy.

Zítra mě teda čeká velký dobalování – respektive vyndání všeho, co jsem doposud narvala do kufru, a opětovné zvažování, jestli to s sebou fakt nutně potřebuju. A návštěva v pojišťovně. A nákup a výroba jídla na cestu. A hrozně moc panikaření.

A ještě jsem chtěla napsat něco ke včerejší rozlučce s Maudětem a Běsem a k dnešní návštěvě v restauraci Kofein v Nitranské, ale už jsme tu zase dva, takže se jdu věnovat 😀 Takže jen velice stručně – včerejší bowling byl příjemnej a jsem ráda, že jsme to spáchali. A Kofein je naprosto luxusní podnik, kterej můžu jedině vřele doporučit! Pokud toužíte po vskutku gurmánském zážitku v takovym tom stylu, kde sám majitel chodí mezi stoly a naprosto kamarádsky, ale zároveň nanejvýš detailně vám vyloží první poslední informaci k jídelnímu či pitnému lístku včetně všech možných doporučení, kde dostanete takovou tu titernou porci něčeho naprosto famózního za zdánlivě velký peníze, který ovšem za ten zážitek ve výsledku totálně stojí, kde maj všechny takový ty domácí limonády (citrusová, zázvorová – která je btw fakt silná, rozmarýnová a kdovíjaká ještě) a naprosto famózní kafe servírované na stříbrném podnose s vodou, hnědým cukrem a sušenkou, tak víte kam, jít. Kdybych na to ještě měla čas, zašla bych tam znovu, protože jak říkám, za ty peníze to maximálně stálo, sledovat v otevřené kuchyni kuchaře při práci (ten týpek fakt válí) bylo boží a prostředí taky hodně příjemný, no fakt tomu nemám co vyktnout, prostě gurmánskej zážitek.

Ovšem teď už mě fakt omluvte, jdu zbodnout nějakou tu půlnoční svačinku. Hlad je hlad 😀

P.S.: A zveřejňuju to dneska, protože včera to tu nějak blblo.