Tak to přišlo. Věc, který jsem se doslova roky bránila, je tady. Ani nevím, co cítím – radost? Uvolnění? Spíš je to takovej negativní pocit, smutek z opouštění něčeho, k čemu jsem až příliš přirostla. Můj starej blog pro mě byl vždycky hodně důležitej a nikdy jsem si nedokázala představit, že bych se mohla prostě sebrat a jít jinam. Jenže jak pravili klasici, „svět sa čenžnul“ a „nevidím jiného východiska – musíme sníst psy.“
Pokud vám přijde, že melu nesmysly, tak vás musím upozornit, že lepší to nebude. Kromě jiných věcí jsem totiž známá svými články bez hlavy a paty a nebo naopak hluboce filozofickými depresivními výlevy. Kromě toho z devadesáti devíti procent píšu nespisovně, což někomu možná vadí, ale mně tak prostě zobák narostl a když si někdy chcete zanadávat, je trochu divný použít sprostý slovo v jinak spisovný větě – a že já nadávám skoro furt. No tak to vidíte, už zase melu hovadiny… Radši to nechám bejt a pokusím se proniknout do tajů blogu.cz – jelikož zatím se v tom vůbec nevyznám 😛
Ráda bych řekla, že se v novém kabátku pokusím o zlepšení úrovně po vzoru velectěné Maude (jíž jsem taky ukradla název prvního článku), ale znám se až příliš dobře, než abych věřila, že se mi to podaří.