Přípravy na párty a víkend. Jedeme na výlet. Utekl mi králík.

„Siena asks, Siena gets“, pravila Vivian, a tak od rána všichni pracujeme na vyklizení garáže, úklidu a výzdobě baráku a spoustě dalších drobností, neboť na zítřejší večer se tu chystá garážová párty.

Netuším, kolik smradů jí sem na to přijde, ale asi to bude něco a Ashleigh s Nigelem to evidentně berou jako záminku někam vypadnout, takže jsme byli pověřeni babysittingem bandy rozjívenejch děcek, který by se údajně mohly třeba opít a spadnout do bazénu, což mi přijde poměrně zajímavý, vzhledem k tomu, že Sieně je 14 a předpokládám, že jejím kamarádkám pravě tak. To Ashleigh vážne předpokládá, že se tu opijou, a vůbec jí to nevadí?

Ale co je mi po nich. Já si hledím svýho byznysu a i když mi to trvalo, zvládla jsem všechny svoje dnešní úkoly i všechno to navíc (včetně babrání se s kytkama a visutejma květináčema a spousty pomáhání Vivian) a teď jen přemýšlím, jestli se mi tam chce jít po obědě věšet a žehlit prádlo nebo nechce. Hmmm, to ale bude těžká volba…

Jsem v dobrém rozpoložení. A. mě sice trochu naštvala tím, že nám nakonec přece jenom vzala ty single deky, a taky že zmizela a vůbec se nezmínila o penězích (dneska má bejt výplatní den a jsme hodně nervózní, jestli nám nebudou chtít dát míň kvůli tomu víkendu, kdy byli pryč, a jestli Mírovi zaplatí jeho malování – protože jestli jo, tak bude ten parchant v hroznym balíku a já musim začít fakt přemejšlet, kde vzít brigádu, abych se mu vyrovnala :D), ale povedlo se mi přehodit nám zítřejší práci na neděli, takže zejtra máme celej den až do večera (kdy máme teda babysittit řádícím anglickejm smradům – umřeme) volno a hodláme ho využít na výlet do Steyningu.

Steyning je blíž než původně plánovanej Brighton a od Cye (zahradník/učitel hry na kytaru/megahustej týpek, co hraje v metalový kapele) máme doporučeno hned několik music shopů právě tam se nacházejících, takže nás čeká hodně chození a lov na hudebniny. Jestli nám vydrží dnešní počasí, tak to bude boží.

Akorát se teda musíme vrátit na večer na tu párty, což už tak boží nebude, ale co se dá dělat. Teď jsem si vzpomněla, že vlastně ještě dneska máme jet k Victorii. Pořád na to zapomínám, vlastně jsme si to přehodili ze soboty na dnešek. Dobrý na tom je, že bychom dneska měli dostat osm liber na hodinu. Blbý na tom je, že dneska pojedeme prvně sami, tak snad tam trefíme 😀 Pro mě je v tom určitě jedna pozitivní věc navíc, a sice že budu sedět vepředu, takže tentokrát snad nebudu mít nutkání vyzvracet se za jízdy z okna. Ne že by všichni angličani jezdili jako blázni, ale ty jejich kopce a zatáčky jsou něco neskutečnýho, no to byste prostě nevymysleli. Můj ubohej žaludeček.

K tomu nadpisu – dost jsem se dneska proběhla. Když jsem se pokoušela učesat králíka (ten chudák je tak strašně lekavej, že sebou škube při každym dotyku – a já sebou pak vždycky škubnu taky – a když jsem ho zvedla z přepravky, strachy se pochcal), tak mi ten parchant utekl a hopsal si to přes půlku zahrady (která fakt neni malá) pryč ode mě, takže jsem měla docela nervy na pochodu. Kdyby mi prolezl na zahradu k sousedovi nebo se objevila liška, kterejch tu obchází pěknejch pár (zatím jsme je viděli jen dvakrát, ale zato v rámci jednoho tejdne, což je rozhodně vyšší statistika než jakou jsem měla, co se týče pozorování lišek, doteď), nemuselo to dopadnout dobře. Naštěstí jsem tu mrchu nakonec chytla. Tyjo ale to zvíře je fakt ubohý. Fakt nevim, na co ho maj, dvakrát denně ho krmíme, ale na lidskou přítomnost evidentně neni absolutně zvyklej. Zařekla jsem se, že když budu mít čas, zkusim s tim něco udělat. S kočkama to bylo celkem snadný (i když mému kouzlu ještě zdaleka nepropadly všechny :D), další na seznamu je křeček a teď si tam teda přidávám i králíka. Uf, mám co dělat.

A ještě jsem chtěla zmínit jednu au-pairskou vychytávku – jak jsem posledně mluvila o How clean is your house, sjíždím teď celej ten seriál na youtube a musím vám říct, že některý jejich čistící tipy jsou fakt neskutečný. Ale tak oni zase musej bejt, protože při tom, s jakým svinstvem se musej vypořádávat, musej mít kapsy plný zázračnejch triků jako třeba ten, co jsem zkusmo použila dneska. Ashleigh má v kuchyni takový pitomý chlupatý polštáře z filcu. Na ty parchanty se lepí prach a kočičí chlupy a tim jejich blbym vysavačem to nevyčistim, hlavně teda proto, že k němu nemaj žádný nástavce, jen ten jeden na podlahu. Mokrej hadr mi taky nepřišel nijak boží, takže jsem dneska navlíkla gumovou rukavici a po vzoru Aggie jsem ty polštáře začala hladit tou rukavicí. A tyvado nestačila jsem čumět 😀 Ok, takže tohle je jeden takovej cleaning tip od Aggie a ode mě, a teď už na to dlabu. Mrznou mi ruce a mám hlad, že bych padla. Mám nachystáno na tortilly, ale pan M. ještě pořád zápasí s garáží. Mno, těšim se dneska do postele. Už teď jsem na ni zralá a to nás ještě čeká x hodin u Victorie. Achjo.