S Cifem nejdál dojdeš. Řešíme peníze. Pravidla si je třeba stanovit dopředu.

Mám trochu problémy dát se do psaní, protože jednak se toho o víkendu dělo celkem dost, a jednak jsem ještě trochu mimo z toho, jak jsem teď několik hodin spala. Tyhlety odpolední napy naprosto zbožňuju a hlavně si užívám, že narozdíl od dob, kdy jsem je provozovala doma, mě z nich tady nebolí hlava. Lepší matrace? Polštáře? Míň stresu a sezení u kompu? Lepší vzduch? Nebo prostě náhoda? Nevim, ale je to příjemná změna. A taky je boží mít konečně kočku, která vám po pěti minutách z tý postele nezdrhne. Pearl tam s náma dneska zase spala celý odpoledne. Cat nap, jak má bejt.

Tak teda víkend. V pátek u Victorie to bylo celkem příjemný. Rozhodla se, že nás potřebuje tentokrát jen na dvě hodiny, takže jsem se v klidu pustila do chodbičky vedoucí z přízemí do podzemí, což byla jedna z věcí, na kterou jsem si dělala zálusk už od první návštěvy a teď po mym zásahu má konečně zase bílý obložení, že to oči vypaluje. Jsem spokojená a pomyslně se mazlím s lahví Cifu, na kterej prostě nedám dopustit, je to nejlepší čisticí prosředek ever. Můj cifeššek… ehm.

Večer přišlo na pomyslné lámání chleba, když jsem Ashleigh připomněla, že kromě běžného kapesného (který nám kupodivu nezkrátila) má ještě panu M. zaplatit za malování. Jak jsem se bála, začala se cukat, a řekla nám, ať přijdeme v sobotu ráno na chvilku na pokec, než vyrazíme na ten náš výlet, a že si promluvíme o extra hodinách. Jako by nestačilo, že jsem na to myslela celej tejden, teď mně to zkazilo ještě páteční večer.

Ráno jsme tam teda šli a dopadlo to tak, že jsem se na ni pěkně nasrala. Jakkoli se tu jinak máme jako prasata v žitě a jakkoli skvělý je, že máme k dispozici auto (jehož pouhé pojištění by nás normálně stálo asi 3000 liber na rok, o benzínu nemluvě), Asleigh neumí dodržet slovo a poměrně dost věcí s náma probírá až ve chvíli, kdy už je pozdě. Osobně jsem přesvědčená, že když jednou řekla, že pan M. dostane za malování xy na hodinu, tak mu měla dát xy na hodinu a ne aby si najednou, když je to hotové, začala vymýšlet, že myslela, že o zvládne v rámci svých normálních hodin, a že si nemůže dovolit mu zaplatit tolik navíc. V hlavě mi to víří argumenty, které bych jí nejradši vychrstla do obličeje, ale držím se zpátky a protentokrát jsem zkousla, že dostal míň než bylo původně domluveno, ono nic není černobílé a je fakt, že pan M. měl třeba v podstatě volno v pátek, když tu nebyli. Ale to nic nemění na tom, že měl dostat mnohem víc a že jestli mi madam padam ještě jednou řekne, že si něco nemůže dovolit, asi se neudržím a nalepím jí na dveře od ložnice seznam věcí, za něž naprosto nesmyslně vyhazuje peníze (jako třeba půl dne větrání ve vytápěných místnostech, neustálé svícení za bílého dne, puštěné televize v pěti pokojích, když nikdo není doma, drahé orchideje a tulipány, kterých má přitom plnou zahradu, takže proč je dprdl kupuje, to by mě fakt zajímalo, atd. atd.) a o něž obírat nás jako zaměstnance (ale nejde jen o nás, totéž dělá Vivian nebo Cyovi) je podle mě sviňárna, tím spíš, že všichni vidíme do jejího hospodaření a víme, jak se věci mají, a to už vůbec nemluvím o tom, že co se jednou domluvilo, a tak dále.

No ale jak říkám, protentokrát jsem to přešla a o to víc mě to utvrdilo v přesvědčení, že jí rozhodně nebudu dávat nic zadarmo a ať si běhá po baráku a schovává se mi jak chce, odteď se jí budu neustále na všechno ptát dopředu a budu si jako blbec ujasňovat pravidla věcí, jak to bude. Protože jinak to evidentně nepůjde. Taky musím naučit pana M., aby jí nedával zadarmo svůj čas. V jednu máme končit, tak v jednu končíme, a žádný hodiny navíc, ani hovno hajzle. Víc jak těch osmadvacet týdně pracovat nehodlám a budu si to hlídat. Jak říkala Hanka, musíme to brát jako že si u ní výpomocí odkroutíme bydlení a pak si jdeme po svym, a taky je třeba mít na mysli, že jí tu sakra hodně pomáháme. A jak říkám já, hodlám se i nadále držet svojí milované životní filozofie, k níž mě před nějakym tim pátkem přivedl – světe dív se – Facebook a kterou jsem si velice osvojila a vřele to doporučuji kadému, kdo se moc stresuje – Odmítám se z toho posrat.

Mno, jdu z pana M. vytáhnout nějaký fotky, aby bylo to povídání o Worthingu a Steyningu o něco barevnější, co vy na to.