Cirratin miniřetězáček o pěti bodech

Když se řekne „řetězák“, zní to, jako že se bloger nudí a potřebuje nějak zabít čas. Nebudu vám lhát, je to hlavní důvod, proč reaguju na Cirratinu výzvu právě teď, když čekám, až dorazí hosté na Ashleighinu BBQ. Ale pravdou je, že se mi hlavně líbí její základní myšlenka a jelikož jsem ji sama už před časem pochopila jako jednu z největších životních pravd, ráda bych ji šířila dál.

Ta výzva zní takhle:“Chci, abyste něco zkusili: vyjmenujte pět působivých věcí o sobě. Napište je nebo je jen tak zařvěte do místnosti. Ale má to háček – nesmíte použít něco, co jste (např. jsem hodnej, jsem spravedlivá), můžete uvést jen věci, které děláte (např. vyhrál jsem mistrovství republiky v šachu, vařím nejlepší chilli v Massachusetts).“

Právě zmíněný článek, na nějž Cirrat odkazuje ve svém článku, 6 Harsh Truths That Will Make You a Better Person, je jeden z největších otvíráků očí, co se vám můžou dostat pod ruku, a proto vřele doporučuji, ne-li přímo nabádám a vyzývám k jejich přečtení. Hned první z těchto Pravd hlásá, že „Svět nezajímá, kdo jste. Svět zajímá, co mu můžete nabídnout„.

Nebylo to poprvé, kdy mi někdo předhodil tenhle názor, ale takhle brutálně upřímně podáno mi to konečně zapadlo na svoje místo a konečně jsem si uvědomila, že je to prostě fakt, kterým se mi nikdo nesnaží říct, že jsem k hovnu, naopak se mě snaží nakopnout a přimět mě k uvědomění, že onen věčně hledaný smysl života se nenaplní tím, že o sobě napíšete příjemnej profílek á la „Jsem veselá, jsem hravá, romantická a ohromně přátelská“. Svět tohle nezajímá. A nezajímá to ani lidi.

Možná si, coby lidi, říkáte:“To je přece kec, mně vždycky zaujme, když někdo o sobě něco takovýho napíše“, ale podle mě je to kec a jestli tomu upřímně věříte, pak si lžete do kapsy. Nikoho to nezajímá. Za svou internetovou „kariéru“ jsem přečetla tisíce a tisíce profilů a jsem docela nadšenej objevovatel pořád dalších zajímavejch blogů ke sledování, a nutno říct, že tajemství těch, které mě zaujmou, naprosto netkví v tom, jakej je ten bloger člověk, ale co kurně zajímavýho dělá. Cestuje po světě s jedním batohem? Živí se psaním e-booků, trénováním slepeckejch tuleňů, skákáním z útesu, pořádáním lekcí háčkování pro lidi bez rukou, přípravou sebe samého na maraton, háže na net videa sebe sama, kde hraje na kytaru pořád složitější a složitější skladby, nebo natáčí návody pro druhé? Čím bláznivější věc dovedete a děláte, tím zajímavější jste pro svět, nejen pro svoje čtenáře, ale i pro trh práce, samozřejmě.

Je to jako byste čímkoli, co děláte a co jste, psali takový svůj ultimátní životopis. Nikoho nezajímá, že jste vystudovali tu a tu školu, všichni chtějí vědět, co vás ta škola naučila a co umíte. Co konkrétně můžete nabídnout, co nikdo jiný neumí?

V pochopení téhle životní pravdy mi hodně pomohla Emilie Wapnick, zakladatelka Puttylike, webu pro multipotenciály (lidi, co mají víc než jeden hlavní zájem, a mají tudíž možná problém se zařazením se do tradičního modelu „Vyber si jednu kariéru a definuj se“), ale i řada dalších blogerů, věnujících se tomuto tématu. Suma sumárum, jednoho dne jsem se probudila a začala sebe samu i každého dalšího člověka vnímat jako soubor určitých schopností. Začalo mě to nesmírně bavit. Jaký kdo je a co studuje – to jsou věci, kterými se obvykle na prvním místě při seznamování zabývají lidé, které znám. Mně, upřímně, hlavně zajímá, co ten člobrda umí divného, nezvyklého, zajímavého. Nejen proto, že tím si ho o mnoho líp zapamatuju a zapíšu, ale i proto, že každý člověk, co něco umí, je pro mě potenciálně ohromně užitečný kontakt a jak tyhle kontakty začnete sbírat a začnete se zajímat, zjistíte, že máte kolem sebe najednou spoustu lidí, z nichž každý je na něco tak trochu expert, a když potřebujete s čímkoli poradit nebo pomoct, najednou se máte kam obrátit a vždycky víte, kam sáhnout pro radu.

Je to přesně ten důvod, proč se mi pořád vyplatí mít Facebook, v čem vůbec vidím jeho smysl. Moje sbírka přátel tam není nic jiného než sbírka důležitých kontaktů na lidi, kteří něco umí, něco zajímavého dělají, vtipně píšou, mají talent na glosování životních situací, vždycky mě něčím pobaví a – samozřejmě – celá řada z nich jsou skutečně mí přátelé a kamarádi.

Proto taky vždycky, když se mě někdo zeptá:“Přidáš si mě na Facebook?“, na rovinu mu odpovím, že klidně, ale nezaručím mu, že si ho tam dlouho nechám, protože na své tamější přátele mám speciální požadavky. Musí být naprosto awesome a nebo aspoň užiteční. Musí mi k něčemu být.

Ale abych se dostala zpátky k jádru – jelikož každého včetně sebe vnímám mimo jiné jako soubor dovedností, mně samotnou tohle uvažování vede k tomu, abych přemýšlela nad tím, co vlastně dovedu já a čím jsem potenciálně zajímavá pro pracovní trh a vůbec pro svět. Co umím, čím mohu přispět svou troškou do mlýna? A nejlepší na tom je, že pokud jste multipotenciál jako já, pravděpodobně budete umět takových zajímavých věcí víc, z různých oborů, a to je právě vůbec to nejlepší, protože tím se z vás stává naprostý originál a naprostá nutnost pro vaše potenciální zaměstnavatele. Protože kdo jiný bude mít nejen znalosti z HTML, ale i titul z olympiády stříhání psů, černý pás v karate a ocenění za naprosto nejlepší citronové koláče ve středních Čechách? Váš soubor dovedností je jenom váš a čím zajímavější věci do něj přidáte, tím zajímavějšími lidmi se stanete – a ostatně všichni víme, že takoví lidé mají navíc skoro ke všemu co říct a celou řadu historek a poznatků z nejrůznějších oborů. Nic proti jednooborovým expertům, všechno má svoje přednosti, ale já osobně si přece jenom mnohem radši popovídám s někým, kdo umí trochu ode všeho, než se zarytým a vymezeným opravářem telefonů, kterého prostě nic než telefony nikdy nezajímalo a nikdy zajímat nebude.

Takže tolik k životní filozofii a na závěr samozřejmě musím přidat nějaký ten vlastní soupis. Co umím, čím se odlišuji?

To bude ode mě v tuto chvíli asi tak vše k auto-ego-masáži, ale tenhle „řetězák“ mě zaujal, takže budu ráda, když se v komentářích podělít o vlastní ujetý skilly. Co umíte, co vaši kamarádi neumí? Děláte něco zajímavýho? Sem s tím!