Člověk někdy řiká člověk…

Já furt čekám, až bude nějaká akce, o níž bych mohla napsat report, a sotva ta akce přijde, vůbec nic se mi nechce. A kdyby jen jedna. Byla jich celá řada a člověk by měl psát, až mu ruce upadnou, ale to přece nejde, to by člověk nebyl člověkem, aby ho zrovna ten tejden nepřepadla děsná lenivá.

Tak já nevim. Reporty by z toho asi valný nebyly, tak jen stručně zmínim. (Vždycky, když tohle napíšu, následuje největší průjem slov, tak schválně :D)

Takže. Ve středu jsem byla na pátejch narozkách Rockzone v Lucerna Music Baru – poslední dobou tam chodím nějak často, budu na to muset vymyslet nějakou zkratku, abych to furt nevypisovala celý. Třebaa něco jako LMB, co vy na to? 😀 No, každopádně to byla skvělá akce, hráli tam Gariq, Post-it a Totální nasazení a bylo to co? No skvělý! 😀 A co ještě? No zadarmo! Nekupte to 😉

A abych přece jenom nezanedbávala to reportování, tak bych asi měla zmínit, že Gariq se mi vůbec nelíbili, do Post-it jsem se zamilovala a Totáči, no tak to jsou prostě Totáči… 🙂

Večer to byl báječnej, spousta hudby, tři kapely, Anděl, Hladík a několik vynikajících hostů, dvě piva a jeden chleba se salámem, pár dobrejch přátel, ale hlavně teda ta hudba, která, především v podání Post-it, měla neuvěřitelný grády. Oni mě teda na cd moc neberou, ale ten koncert byl neskutečně energizující, zpěvák má skvělej hlas a když přeskočím všechny ostatní klady (zase je nesmim tak vychvalovat, oni by si o sobě mohli ještě něco začít myslet), tak jejich kytarista je krutě podobnej Newtonu Faulknerovi, což, pokud jde o mě, mluví za vše 😀

Docela jsem se vyřádila a hlavně mě to, jak říkám, ohromně nabilo, ovšem takovej hudební fanatik jako já nemá nikdy dost, pokud jde o akce zadarmo, a tak jsem se hned následujícího večera vydala na další, kterou byla veřejná zkouška kapely The Prostitutes.

Musím říct, že než jsme se tam s kámošem dostali, dalo nám to docela zabrat – strašně jsme bloudili – ale nakonec to stálo za to a o nic jsme nepřišli. Naopak jsme ještě krátce po příchodu dostali každej lahváče zdarma, a kdyby nic jinýho, tak tohle nás přesvědčilo, že jsme tam správně 😀

Co říct o samotný akci? Komorní prostředí, prima pohodová partička diváků, kterejch tam nebylo moc, takže tam bylo takový hezký útulno, no a pak samozřejmě vynikající The Prostitutes, který hráli prostě skvěle, i když šlo jenom o zkoušku. Dřepla jsem si na zem a pivečko ve spojení se skvělou hudbou ve mně navodili dokonalej pocit klidu a pohody (bože, zas mluvim jak reklama :D), a tak jsem tam začala za chvilku klimbat. Fakt mi tam chyběl jenom ten gauč, na kterej bych se natáhla… no, usnutí se ovšem nekonalo, jelikož bylo třeba zvednout kotvy a vydat se vstříct Molekule. Hudba nehudba, čtvrteční sedánky (a co si budeme povídat, pijánky) v Mole vnesly do mého života smysl a řád, takže žádný výmluvy jako „nemůžu, jsem zrovna na unikátním koncertě jedný skvělý český kapely“ nebo „nemůžu, zlomila jsem si nohu“ prostě neexistujou. Mole je příjemná povinnost, ale co se dělo tam, to už není předmětem tohoto článku 🙂

Dva dny hudby po sobě, to si skoro říká i o třetí – kor když je to pátek. A ta šance tu byla, jít – jak jinak než zadarmo – na drum and bass do Shadow Azylu na Smíchově. Bohužel z toho sešlo, neboť nebyl doprovod, což je vedlejší, a do sedmi jsem učila, což je hlavní. V půl osmý jsem se dobelhala domů, hladová a vysílená, dala jsem si opět vynikající teplou večeři (to vaření mě začíná bavit) a teď jdu asi chcípnout do vany nebo do postele nebo tak něco. A jestli na to budu mít ještě sílu, pustím si později True Blood, neboť závislosti na seriálech není nikdy dost. A pokud jde o seriály s upíří tématikou, sorry, ale tomu se prostě neubráním 🙂

P.S.: No jestli jsem to neříkala – největší průjem zase 😀 Chjo, já jsem případ. Snad sem během víkendu dodám i ty dva rozepsaný články. Byla by škoda nechávat si je pro sebe.