Už jsem na to přišla. Svatýho Valentýna strávím s Melisou 🙂 Posledních pár dní má neskutečně přítulnou náladu, což je trochu na prd, protože zrovna teď nejvíc pelichá (že by to nějak souviselo?), takže mám neustále plnej stůl, klín i ksicht chlupů. Ale co, za tu obří dávku lásky mi to stojí.
Když je řeč o lásce – já tak strašně nesnáším momenty, kdy nevím, na čem jsem. Fakt mě to deprimuje. Prostě když se jednou řekne NE, tak to má bejt NE, a ne NEVIM. Jinak řečeno když už mě kluk jednou odmítne, tak ať si za tím doprdele stojí, ne? Mně to sice zlomí srdce, ale fajn, to se stává a já se z toho časem dostanu. Jenže jak se z toho mám dostat, když je to furt takový nejasný, jednou jo a pak zase nevim… prostě lidi by k sobě měli bejt upřímný a tím nemyslím jen vzájemně, ale jako že každej jeden člověk má bejt upřímnej sám k sobě, aby pak na jednoduchou otázku dokázal jednoduše odpovědět. Já osobně VIM, co bych ráda, ale o mě tady přece nejde, kurva, rozhodnout se musí ON! Chjo. Zatracený chlapi… když je chcete, tak za ně musíte bojovat a já nevím, jestli na to v tomhle případě mám ještě nervy. A nutit někoho, aby si laskavě uvědomil, co chce? Na to se můžu zvysoka.
Jinak – včera jsem byla na retro plese v Sasazu a bylo to skvělý 🙂 Ten snobskej podnik si sice může vylízat s těma svejma cenama za chlast, ale jinak je to tam nádherně zařízený, hudba byla skvělá během plesu i na after (ale dost dobře nechápu, proč furt hráli jenom blues a foxtrot, to bylo strašne únavný a nudný) a program taky ušel. Byla to moje druhá návštěva a musím říct, že při tý první jsem prohlásila, že už tam nepáchnu – no, tak po tom včerejšku se zdá, že to tam beru trochu na milost 🙂
Tenhle článek ze sebe lámu už snad půl hodiny, dneska mi to vůbec nejde. Ne že by nebylo o čem psát, ale některý věci, který mám na srdci, bych potřebovala říct osobně těm několika konkrétním lidem, jichž se týkají. Ale na to bohužel zatím nemám koule. Vážný rozhovory mi nikdy nešly a krom toho mám pocit, že by stejně k ničemu dobrýmu nevedly. No, však ono to nějak dopadne.
Jo a ještě bych chtěla říct, že jsem strašně vděčná za našeho lektora na Politologii, kterýmu láskyplně říkáme Honzík a kterej už se nemůže víc lišit od toho hnusce z bižule. Báječnej člověk. Kéž by takovejch bylo víc.
6 reakcí na „Jen pro ten dnešní den…“
hráli blues a foxtrot, aby si zatančili i lemry, jako jsem já
Mě spíš zase srali ty jejich věčný přestávky při tom tanci – "a teď si dáme pět minut přestávku", zahrajou dva songy a "tak a teď si dáme krátkou pauzu" a tak dál. Moc toho nevydrželi, ale i tak.. byl to dobrej ples – a když to řeknu já, tak je to co říct
Tak já už tomu tancování taky moc nedám, takže za blues a foxtrot jsem vděčná, ale když to hrajou celej večer furt dokola, tak to se na mě nezlobte, že začnu toužit i po posraný polce, kterou obvykle nenávidím
A s těma pauzama máš recht, ale zase aspoň si člověk mohl občas pokecat s lidma okolo, aniž by musel vřískat 🙂
Skoro jako kdyby je Běs podplatil, aby to hráli furt dokola, aby mě to moh naučit .. no, co my víme
Ale já jsem za to ráda:) Mno, jinak je fakt, že se dalo aspoň povídat .. o tý after to byl nadliskej výkon mluvit, a takyže mi dneska tak hrozně přeskakuje hlas, no nehoráznost toto
No tak mě už včera ráno bolelo v krku, takže že dneska chraptim, to asi nebude ani tak od řvaní (za ten poslední měsíc plesů, koncertů a hospod si už moje hlasivky mohly zvyknout, ne?
), jako spíš prostě od nachlazení. Jinak já jsem s tím plesem taky spokojená. Akorát ty ceny mě tam serou, ale co s tím, mno… aspoň že šatna byla zadarmo a na záchodech měkkej hajzl papír 
Jo, na záchodech jsem se byla asi na pět minut vysmrkat – byl měkej, pravda
A klub je to pěknej, vysoký ceny už mě dneska asi nepřekvapí, ovšem ta šatna zadarmo, jo, to bylo milý. (Tak jsme to pěkně zhodnotily
) Jinak nachcípaná už jsem od pátku od večera, takže tejden a na jednu stranu jsem se hrozně léčila a na druhou ..koncert, ples, no běs
Ale snad se to dostává už do finální fáze
Tak to já byla na těch hajzlech docela pečená vařená. Byl tam takovej krásnej klídek, velký zrcadla a voda zadarmo…
No já doufám, že to během zítřka nějak vyležím. V neděli mě čeká anglina a oběd u babičky, na obojí bude zapotřebí notná dávka energie 🙂