Klíčová slova oddělujte mezerami: alpha kiwi towel..

Já snad mám krizi nebo co! Brouzdám po netu, přemýšlím o milionu věcí a ne a ne napsat o nich. No toto?!

Tak například bych se mohla zmínit o včerejším večeru s panem Božským. Byl krásnej. Jako ten večer, i když o panu Božském se to dá říct taky – což jsem koneckonců udělala a jeho to kupodivu rozesmálo. Prohlásil, že kluci nejsou hezký, že se jim to neřiká. Prosimvás co je to za blbost? Kluci že nejsou hezký? A proč bychom se s nima jinak chtěly dávat dohromady? Proč bychom jim jinak dávaly tak trapný přezdívky jako pan Božský? 😀

Kromě mužské „hezkosti“ jsme ale probírali i jiný věci, od vtipů, videí, filmů, lidí a já nevim čeho všeho k… já vlastně ani nevim k čemu 😀 Zkrátka jsme si dobře popovídali a taky jsme si dobře pomlčeli, což je podle mě naprosto stejně důležitý. Se spoustou lidí se vám dobře povídá, ale mlčení? To už je věc jiná. Obvykle prostě nastává trapný ticho a vy jen přemýšlíte, jak z něj ven a co říct chytrýho – což většinou dopadne tak, že plácnete nějakou hroznou kravinu, za kterou se pak ještě tejden stydíte sami před sebou. Ale s někým je to jinak. Jsou lidi, s kterýma byste hodinu jen tak seděli na gauči, hladili je po vlasech a koukali se, jak podřimujou, popřípadě jak vyfukujou obláčky ananasového kouře (s příměsí kiwi) z těch svejch úžasnejch sladkejch rtů… Jo. Jsou lidi, s kterejma vám prostě je dobře, i když vám je blbě 🙂

Když je řeč o kiwi – víte, co to je „Being a kiwi“? Já nad tím včera přemýšlela půlku večera a dneska první věc, co jsem po ránu udělala, byl takovej krátkej google průzkum. A výsledek? Ten vám neřeknu, přemýšlejte taky chvilku sami 😀

Je skoro poledne a já nemám co na práci. Už asi potřetí jsem volala zubařovi, ale furt to tam nikdo nebere. Tak já už nevim. Na netu se o něm píšou hrozný věci, dokonce je tam označenej jako „velmi špatný stomatolog“. To si mám jako hledat novýho? Teď, když mě ta dáseň furt tak svinsky bolí? :/

Teda ne, že bych neměla co dělat, to zase ne. Potřebuju vyřešit účty, kterejm se už měsíc vyhejbám. No bodejť bych se nevyhejbala, nikomu se nechce platit, když skoro nemá z čeho. Ale bohužel je to zapotřebí. Co já budu dělat, to nevím. Denně rozešlu několik životopisů a ani z jedinýho místa mi neodpověděli. Když jdu po ulici, prohlížím si naprosto každej krámek, každou výlohu, a uvažuju, jestli by tam nepotřebovali výpomoc. Nepotřebovali. Hledaj jí jenom v kadeřnictví, ale na to bych samozřejmě musela mít kadeřnickou školu nebo tak něco. Jako by na tom něco bylo, ostříhat někoho. To přece svede každej 😀

Mno. Už jsem zmínila, že mám doma eldu? Jako elektrickou kytaru? Nezmínila? Teda jsem já to ale senila 😀 No, tak prostě – mám doma eldu 🙂 Co z toho, to je doufám jasný – neustále si na ni něco brnkám a snažím se vyplodit nějakou rozumnou melodii nebo pobrat nějaký akordy – to mě ale nijak zvlášť nebaví. A s tím sólováním to taky neni tak jednoduchý, když nemám ten požadovanej efekt táhlosti. Ale neva, to se všechno nějak pořeší. Hlavně že mám toho mazlíka doma. Co je doma, to se počítá 🙂