Bordýlek

Teda nepřejte si vidět teď můj pokoj. Takovej bordel se jen tak nevidí. Ono to hlavně nevypadá, protože na koberci z bezpečnostních důvodů nic neni (Melsie by to bezpochyby pochcala), zato to ale všechno visí na židlích, na houpacím křesle, na klavíře (vypadá to spíš jako polička než jako klavír), na stole a na topení… 😀 No fakt, kdybych to všechno uklidila, myslím, že by ten pokoj značně prokouk. Nojo, ale prosimvás kdo má takhle v pátek po ránu náladu uklízet…

Byla jsem na poště. Já tak strašně nerada chodim na poštu. Když už mě tam s něčím pošlou (jelikož zřídkakdy tam musím z vlastních důvodů), vyptám se vždycky předem na všechny detaily jako co mám kdy říct, co mám udělat, co řeknou oni mně, co kam napsat, kolik budu platit a podobně. No prostě radši ze sebe udělám debila doma a donutím mámu, ať si se mnou zahraje scénku Na poště, než abych se ztrapňovala až tam. A tak jsem se vyptala a šla. Bylo tam plno, ale vcelku rychle se to vyprázdnilo, a tak jsem všechno odříkala tak, jak jsem měla, a šlo to hladce, dokud se mě ta slečna nezeptala:“A co z toho chcete pro sebe?“ Mně to začlo šrotovat, snažila jsem se vzpomenout, jestli nějaká taková věta byla v mámině „manuálu“, ale vůbec jsem nechápala, co z čeho si mám nechávat pro koho, a tak jsem na tu slečnu prostě jenom koukala 😀 Pak jsem jí teda práskla, že vůbec nevim a že mě s tím poslali a že vím jenom že dobírka má bejt cena plus poštovný 😀 Ona se na mě tak hezky usmála a povídá, že jestli ta cena je to, co je na tom jednom papírku, tak že to je to, na co se ptala. No tak faajn 😀 Vyběhla jsem odtamtud jako od zubaře, když vám konečně spravil ulomenej zub.

Když je řeč o zubaři, ten můj mě pěkně sere. Dneska je pátek a já se jdu naposledy pokusit mu dovolat. Zase to budu muset přetrpět celej víkend, už toho mám pokrk. V pondělí budu muset k soukromýmu, co má ordinaci u nás za rohem. Celá žhavá si to ještě platit, ale co nadělám, já už to fakt nemůžu vydržet. Nebolí to nijak významně, ale zase ani nijak bezvýznamně. Je to nepříjemný a chvílema se to rozjede do neudržitelnejch levelů.

Mno, co bych vám ještě tak pověděla. Včera jsem byla v Molekule, jako ostatně každej čtvrtek. A u vedlejšího stolu seděli nějaký tři čmoudi, co vypadali celkem slušně – žádný krasavci, ale tak vypadali (až na jednoho) docela normálně. Půjčila jsem si od nich zapalovač a oni se s náma dali do řeči. Bylo to docela milý, ale asi mi mělo dojít, že jsou nějaký moc družný. Jenže to bychom nebyly my s Yuki, abychom neprovokovaly, a tak se stalo, že o něco později se ti týpci regulérně přisrali k naší partě a my prostě nebyli schopni se jich zbavit. Valná část z nás to teda pořešila tak, že jsme šli hrát fotbálek, ale zbytek, právě Yuki s jedním kamarádem, si to museli vyžrat. Teda ten kamarád se ještě bavil, ale Yuki asi moc ne, kor když tam ti „chlapci“ začali vést fakt oplzlý řeči a pak se tam prej dokonce svlíkali. No, je mi špatně jen z tý představy, takže nezávidim 😀 Naštěstí když jsme se pak vrátili, podařilo se nám je docela solidně ignorovat, takže si odsedli, pak se chvilku bavili mezi sebou a pak odešli (s dost nechutnejma sexistickejma řečma).

No. Poučení pro příště? Nebavit se s cizími pány. Nelíbat se před cizími pány. A už vůbec se nebavit s cizími pány, co to po vás chtějí. Jinak řečeno, jestli je tam ještě někdy potkáme, nastane největší ignorace – a jestli se i přesto do nás budou srát, tak ať počítaj s následky. Já jsem sice družná a „v pohodě“, ale nenechám jen tak někoho, aby se mi sral do soukromí, to zase ne (řiká blogger :D).

Tak. Jo, rozšířila jsem krapánet odkazy, neboť jsem narazila na hafo zajímavejch blogů – zase ne že bych tam přidávala všechny, ale pár jich tam je 🙂 Zdá se, že na blog.cz se vyskytujou hodně zajímavý lidi, a hlavně skuteční bloggeři a ne jen diliny s Hannou Montanou (sorry, Dizzy :D). Jsem prostě ráda, že tu jsem 🙂