Dobré ráno, Praho! Včera jsem si s hrůzou uvědomila, že si vlastně vůbec nezaznamenávám, co kdy dělám. Ani do diáře, ani tady, a na facebook toho taky moc konkrétního nenapíšu. To ovšem neni dobrý, protože takovej senila jako já by měl vědět, co kdy dělal.
Tak třeba sobota. Byla jsem s tátou v Pardubicích na mineralogický výstavě. Nic moc zajímavýho, ráno jsme vstávali asi v pět, po šestý už jsme byli na cestě a asi v osm tam. Burza končila ve dvě odpoledne, takže nebyla nijak zvlášť dlouhá, ale po dvanáctý už tam chcíp pes, takže ty poslední dvě hodiny byly docela krušný. Ne že bychom tam do tý doby měli nějakej extra byznys, ale aspoň se tam něco dělo. No, pak jsme zajeli do Přelouče na vynikající oběd a jeli domů. Vydělalo se tak akorát na náklady, jinak nic moc. Nj, když to nacpou mezi Pražskou a Hradeckou burzu, tak se nedá čekat nic výraznějšího. A za chvilku tu máme Tišnov – na ten se obzvláště těšim 🙂
Večer po návratu se mi udělalo nějak blivno, takže jsem se vykašlala na nějaký šipky a šla spát. Spala jsem až do neděle, asi do jedenácti, takže celkově nějakejch patnáct hodin. No nechápu 😀
V neděli vůbec nevim, co jsem dělala. Asi nic.
V pondělí po škole, která mě extrémně nebavila, jsem byla na procházce. Proč mě škola nebavila? Protože jsme už asi po čtvrtý brali stejnou látku – krizi a krizovou intervenci. Bože, jak já to téma začínám nenávidět. Brali jsme to v etice, v sociologii a dvakrát v psychologii. Už prostě nemůžu, jestli to tam někdo ještě jednou vytáhne, začnu řvát.
Procházka ovšem byla příjemná. Trochu se oteplilo, i když zase nijak výrazně, a člověk měl hned lepší náladu. Hlavně když už nemusel poslouchat, jak je taková krize důležitá pro osobní rozvoj.
Vzali jsme to přes lednici u nás doma, jelikož mi ve škole vyhládlo, a pak jsme šli do Riegráku, kde jsme potkali naprosto nečekanou dvojici na naprosto nečekanym místě. No, však o tom píše Maude, tak co bych se opakovala. Jen musim říct, že mě to fakt vyšokovalo. Příjemně, ale stejně 😀 Velmi nečekané 🙂
No a odtamtud už jsme šli rovnou do Popo, kde se konala taková menší slezina, a kde jsem vydržela docela dlouho – teď tak přemýšlím, byl to ten den, co u mě spala Yuki? Nj, byl. Začíná to do sebe zapadat 😀 Dobrá tedy. Ona u mě byla ještě docela dlouho přes úterý, vlastně mě pak doprovodila na angličtinu, a po tý zase nevim, co jsem dělala. Asi zase nic 😀
Ve středu večer jsem byla na Elevatoru, což je Rumunskej film, a já osobně tvrdím, že perfektní. Nechce se mi pouštět do nějakejch recenzí, mám trochu naspěch, ale naprosto doporučuju 🙂
Ve čtvrtek, tedy včera, byl konečně hezkej den. Ráno jsme s mámou byly na veterině, odkud jsem musela odejít dřív, protože jsem spěchala do školy. Cestou jsem se stavila na Twistera (yummi), a pak už hurá za Kubáčkem. No, přednáška jako vždy skvělá, nejlepší část ovšem byla, když začal rozebírat komunikační rozdíly mezi mužem a ženou a vysvětlovat, jak původ toho všeho sahá až k prvobytně pospolné společnosti. Během přednášky se často zasmějeme, ale u tohodle už jsme se vysloveně zalamovali (vždycky na konci takový přednášky mám chuť mu zatleskat, von je fakt bavič) 😀
No a dneska? Dneska jedu na cottage běsnit s YL (to by mě zajímalo, jestli takovýmu oznámení může někdo rozumět, samozřejmě kromě zasvěcených), pak mě čeká doučko a večer… no, to už neni nic pro vás 😀 Tak báj a mějte busy sunny day 🙂