Hej lide! Moje blogový prázdniny sice trvaly o poznání dýl, než jsem zamýšlela, ale všechno jednou skončí, a tak se k vám věrným vracím 😀 Pořád mě ještě trápí nepsavost (neplést s nespavostí), ale ta mě taky přejde – možná že už přechází 🙂 To víte, zezačátku jsem sice trpěla jak kůň, když jsem neměla kam psát, ale postupem času jsem si zvykla, a teď je ze mě tak trochu neblogger. Ale nebojte, nic není ztraceno a já myslim, že by ty prázdniny musely bejt o hodně delší, aby mě odnaučily psát. To neni jako kouření, tohle jde z vás samotnejch a ten žár nikdo neuhasí, to by vás musel úplně od základů změnit. Ale dost neurčitostí.
Nepřestanu si rvát vlasy s myšlenkou na to, kolik se toho během mojí nepřítomnosti na blogu stalo. Věci, o nichž bych toho strašně moc napsala, kdybych sem mohla – a neptejte se, proč jsem si je nepsala stranou do toho Wordu, já to prostě neumim – a o nichž nemá smysl se zmiňovat zpětně. Snad jen několik nejdůležitějších bodů.
- Vcelku úspěšně jsem uzavřela ročník u AZ-Smartu a i když jsem ráda, že to mám za sebou, docela mi to chybí. Potkala jsem tam pár dobrejch lidí a zažila hezký chvilky.
- Už nejsem volnááááá! 😀 Ujasnila jsem si pár vztahovejch záležitostí a ať to dopadne jakkoli, momentálně už nejsem single a přesto si ten svět krásně užívám. Mít vztah mě vždycky nějakym způsobem omezovalo, aspoň částečně, ale tentokrát je to jiný. Necítím se svázaná ničím jiným než vlastním citem, kterej mi i po několika měsících připadá jen narůstající… A vůbec. Tolik bych toho chtěla napsat, ale nenapíšu, ještě ne. Řekla jsem, že budu mluvit v bodech, a už se tu zase rozepisuju jak stará Hoochová. Muhehe. Zastavte mě někdooo! 😀
- Budu mít práci! Pronásledují mě pochyby a obavy, ale v těch několika schizofrenních hádkách, který jsem vedla sama se sebou, vždycky vyhrála ta část, která do toho chce jít a chce si vydělat na svoje sny. Mám tolik přání! A nejsou to nijak přehnaný přání, ale jsou vroucný a tak dlouho jsem na jejich splnění čekala, že už to nemůžu odkládat. Rok ve finanční tísni mi stačil, chci zase vydělávat.
- Prodělala jsem střevní chřipku. Nehezká věc, ale už se z ní vzpamatovávám. Jen jsem teď hrozně slabá, ale snad to brzo doženu. Začátek měsíce klepe na dveře a budu potřebovat veškerou možnou sílu, tělesnou i duševní.
- Čekají mě přijímačky. Na tomto bodě se ovšem trápím. Ano, chtěla jsem se o ně pokusit. A ano, měla jsem i tři prdele času, kor teď v nemoci, abych se na ně našprtala. Přesto jsem to neudělala. Poslední zkoušky ve škole, ačkoli to nebyla pořádná vysoká, mě psychicky hodně vyčerpaly, a ani jejich složení mě k dalšímu učení nenakoplo. Taky vědomí, že se minimálně jedné zkoušky nebudu moct zúčastnit, ve mně podkopalo už tak slabou vůli. A konečně vyhlídky na náročnou práci, který chci tentokrát věnovat všechno, co ve mně je, mi z hlavy vyhnaly poslední zbytky myšlenek na studium. Prozatím. Neříkám, že se o ně nechci už nikdy pokusit, ale jak ví každej, kdo nastupoval na vš později, s přibývajícími léty je těžší se k tomu přimět. Už jsem prostě ochutnala život bez školy a líbil se mi. Líbí se mi být pánem svýho času a netrápit se neustálýma zkouškama. V práci jich budu mít beztak dost – každej novej klient je pro mě obrovskou zkouškou. A tak se stalo, že jsem to prostě vzdala. Nemám z toho radost, mrzí mě, že jsem v sobě tu vůli nenašla, ale teď už s tím nic moc nenadělám. Uvidíme, kde budu za rok.
- Teda to byl zase bod, to vám řeknu 😀
2 reakce na „Back on stage“
To mam radost, že si zase jednou u tebe počtu. Jinak napsala bych ti toho sem víc, ale jsem dneska dead, že už fakt nevim..
Chňápu
Taky mám radost