Dneska jsem byla po dlouhý době venku z baráku – když nepočítám krátkou návštěvu jedný rozlučky – a jsem za to ráda. Vedro je tam sice k padnutí, ale doma to přes den neni o moc lepší a ta nuda tady se nedá vydržet, nemluvě o totálním sociálním odříznutí.
Jako záminka posloužila návštěva knihovny, o níž jsem shodou okolností uvažovala zrovna včera večer a když mi dneska ráno byl nabídnut doprovod, ráda jsem přijala. Ovoce to rozhodně přineslo – konečně po letech jsem sehnala dostupný výtisk Pana Theodora Mundstocka, knihy, která mě kdysi na střední škole nadchla a kterou jsem od té doby sháněla, abych si ji mohla přečíst znova. No a teď ji tu mám a třesu se na ni. Ale nejdřív dočtu co mám rozečteno.
Po knihovně jsme to vzali přes potraviny žabka, kde byl úžasnej chládek (blahoslavena budiž klimatizace) a odkud jsem si odnesla trochu tý vody a jednu úžasně šťavnatou nektarinku. Ani se mi odtamtud nechtělo, ale byly plány.
Těmi plány myslím návštěvu parku, kde bych vysedávala každej den, nebejt těch blbejch antibiotik. Ale jak řikám, dneska už to nešlo vydržet a jsem ráda, že jsme tam šli.
Nicméně mohlo by to bejt lepší. Nevím, co jsem udělala špatně nebo co jsem naopak neudělala, prostě nevím, co se děje, ale něco je špatně a mě to trápí. A jako by to nebylo dost na hovno samo o sobě, musím všude kolem sebe pozorovat šťastný páry, jak se po sobě nadrženě sápou zatímco ten můj si zaníceně čte Robinsona Crusoea, a to dokonce i v momentě, kdy si to dva cápci spolu rozdávali asi dvacet metrů od nás. Vám to přijde normální? Mně teda moc ne. Já osobně v tu chvíli viděla čuňárny snad v každym slově Psychodiagnostiky, kterou jsem právě četla (Freud by si na mně smlsnul) 😀
Nechci tu z toho dělat nějakej erotickej deníček, ale když jsem nasraná, tak nebudu skrejvat pravý důvody a je mi buřt, kdo si to tu může přečíst. Nevidim nic špatnýho na tom, že mám hroznou chuť na svýho přítele. Vlastně ani nevim, proč vám to sem píšu. Poradit mi stejně nemůžete. Asi se prostě potřebuju vykecat jako každá normální ženská v takový situaci. Zdá se, že v některejch ohledech asi jsem docela normální ženská 😀
2 reakce na „V parku“
Vedro je k padnutí. Do takovýho parku bych asi nelezla, rozdávat si to s klukem někde v křoví, případně pozorovat cizí páry, jak si to rozdávaj. Romantika..
My sice neporadíme, ale někdy stojí za to se rozepsat a ulevit si 😉
Vedro je zlý, ale zrovna včera to zase tak zlý nebylo 🙂 Náhodou takový rozdávání si to ve křoví má něco do sebe
Ale je fakt, že pozorovat ty okolní páry chce někdy silnej žaludek. Lidi už dneska nemaj absolutně žádnou soudnost a vůbec se nestyděj