Vše se vyjasňuje

Je pondělí devatenáctýho a já jsem po dlouhý době zase jednou celkem klidná. Dneska jsem byla po několika týdnech na dalším školení, kterýho jsem se hrozně bála, ale který nakonec dopadlo velmi dobře, pokud může školení vůbec nějak dopadnout. Sice jsem měla pocit, že ze všech dosavadních znalostí zbyl jenom guláš (no, on to zdaleka nebyl jenom pocit), ale naštěstí toho po mně nikdo moc nechtěl, takže jsem nebyla nucena veřejně se ztrapňovat.

Dobře mi bylo hned po probuzení, nebo spíš po ranní sprše. Po několika týdnech jsem se zase jednou namalovala, učesala a slušně oblíkla, takže jsem pak tu pěknou slečnu v zrcadle vůbec nemohla poznat 😀 Nějak mi z toho stouplo sebevědomí a začala jsem se na to školení těšit. A protože dobrá nálada a úspěch jdou ruku v ruce, podařilo se mi během školení  celou dobu vnímat, skoro všechno chápat, klást správný dotazy a tak vůbec. Zkrátka aktivně se účastnit a vytřískat z toho co nejvíc, což u těch zdlouhavejch školení úspěchem rozhodně je.

Taky oběd byl výbornej, konečně jsem ochutnala tzatziky, a odpoledne jsme začali dělat majetek, o němž jsem dosud nevěděla ani prd. To mi náladu ještě zlepšilo, protože mám konečně nějakou představu, co všechno to obnáší – i když pouštět se do toho zatím nehodlám, je to příšerně komplikovaný.

Po obědě jsme s kolegou zašli k šéfovi, kde jsem se nejprve solidně lekla, protože mi oznámil, že moje první výplata se zpozdí ne o jeden, ale hned o dva měsíce. Dostala bych ji teda až v září. Poněkud mi zaskočilo, ale já se nedám – rovnou jsem prohlásila, že to ani hovno a že ji chci dostat teď v srpnu nebo mě neserte 😀 Šéf teda slíbil, že to zařídí a že se nemám bát. Taky jsme si vyjasnili spoustu věcí, který jsem doteď pořádně nechápala nebo jsem si nebyla jistá a to mě znervózňovalo. Teď už to všechno vim a dopadlo to navýsost dobře. Prachy přijdou včas, limity toho, co musím splnit, mám posunutý a počáteční školení mi uznaj, takže je nebudu muset absolvovat znova – no ještě aby, to bych se jim na to už fakt zvysoka. Takže výsledek? Příští měsíc mi krásně na účet přijdou penízky, aniž bych hnula prstem, a technicky vzato, makat musím až od září. Tím samozřejmě nechci říct, že se budu celej srpen flákat, to nemám v plánu, je ale krásný vědět, že můžu. Několik mých kolegů už teď odpadlo právě proto, že nesplňujou limity, který mě díky tomuhle bordelu budou trápit o dva měsíce později. Je mi to líto, protože to byli dobrý lidi a byli by to určitě i dobrý obchodníci, kdyby se víc oháněli. Ale smolík. Třeba je teď fakt řada na mě, abych byla úspěšná. Rozhodně tomu zase začínám věřit 🙂

Takže shrnuto a podtrženo mě to celý zpoždění ani nesere. Kdyby šlo všechno hladce, tak bych si už teď vydělávala na srpnovou výplatu, kdy by mi teda přišlo rozhodně víc než to, co mi přijde. Ale já vím, že bych to nestíhala (kor teď s antibiotikama) a akorát bych se nervovala. Takže jsem ráda, že to tak dopadlo. Že by zase jednou štěstí v neštěstí?

Cítím se teď tak zvláštně uvolněně a zároveň napnutě. Když pominu děs ze zubaře, k němuž jdu ve čtvrtek, čekají mě teď příjemný věci. Stres z práce můžu ještě na chvilku odložit a času, kterej jsem získala, můžu využít k dalšímu studiu a získávání ještě většího náskoku před mejma kolegama/konkurentama. Jsem celá hr do toho, začít konečně pořádně makat, ale taky jsem ráda, že si ještě chvilku můžu oddychnout. Hlavně že se vyhnu práci v tomhle hnusnym vedru (i když dneska si teda nestěžuju, dneska je tam krásně), čehož jsme se všichni zezačátku báli. Život, zdá se, zase jednou začíná vycházet. Pro získání slunce v duši mi teď zbývá dořešit jen pár drobností, na který se vrhnu v tomhle tejdnu. Kdepak úřady, na mě si nepřijdou. Sbohem, sociální fobie! >:)