Plánujeme zkvalitňovat služby (to je zase divný slovo, zkvalitňovat…)

Ne, že by mě to překvapovalo, ale zdá se, že moje psavá se vyplácí. Fakt, že teď mám pořád o čem psát (a to si ještě spoustu věcí nechávám pro sebe), se na těch žebříčkách silně odráží. Začátek měsíce byl sotva průměrnej, a teď se to krásně zvrtlo nahoru. Minulý pondělí mi sem přišlo celých 37 lidí, což se stalo novým rekordem – a přijde mi to docela dobrý na to, že nejsem žádnej informační blog ani blogísek plnej avatarů s Miley Cyrus a Edwardem 😀 Vlastně to jediný, co tady najdete, jsou pindy z mýho života, a zdá se, že pár vyvolených jedinců to dokonce i zajímá – což potěší. Taky to vypadá, že se mi povedlo dostat se do pár „Oblíbených“ a že někteří z vás mi sem začali chodit pravidelně. To potěší ještě mnohem víc, takže těmto děkuji a doufám, že to nějak neposeru a neodradím je 😀

Celý to naznačuje trend, kterej bych tu ráda nastavila. Chci psát víc a detailnějš. Mívám období, kdy prostě raději ten život prožívám, než abych o něm psala, no a pak jsou zase časy jako teď, kdy nemůžu s psaním přestat a z nějakýho důvodu toužím po tom, aby celej svět věděl o tom, co právě dělám, na co myslím a co jsem měla k snídani. Jsem takovej maniodepresivní bloger a tohle je ta mánie. Mimochodem, možná jste si všimli, že začínám používat slovo „bloger“ s jedním g. Netuším, proč jsem to dřív psala se dvěma, ale jak jsem teď zjistila, na blog.cz se to používá takhle a já nechci vyčnívat 🙂 Navíc se mi to i mnohem víc líbí. To jen tak na okraj.

Kvantita a detailnost článků je jedna věc, ale nebylo by to k ničemu, kdyby to nešlo ruku v ruce s kvalitou. Což u mě většinou jde, protože když nemám o čem psát, prostě nepíšu. A tak bych to tu chtěla udělat lepším místem. Mám takovou představu, že zapojím svoje umělecký buňky a zrobím si nějakej vlastnoruční design po vzoru členů Autorského klubu. Taky bych chtěla víc malovat, kreslit a fotit, zkrátka tvořit a tu tvorbu tady publikovat. Problém je v tom, že na malování většinou nemám čas, nápad a prostor, kreslit neumim a foťák se mi rozbil. Když to jde, půjčuju si ten mámy, ale to není ono. K vlastnímu foťáku jsem prostě přilnula a tomu jejímu, i když je jistě kvalitnější, tolik nerozumím a nevím, co všechno se s ním dá dělat. Taky je fakt, že i když jsem v průběhu jara a léta měla hodně nápadů, realizace pokulhává. Nikdy jsem nefotila lidi (snad s jednou výjimkou) a nějak nevím, jak na to. Ale přijde čas, kdy si ty nápady konečně sepíšu, promyslím a zařídím vše potřebné pro to, abych je mohla vyzkoušet. Fotit lidi mě prostě láká a dokonce vím přesně, který lidi by to měli bejt. Tak uvidíme, jestli se jim bude chtít stát mi pokusným králíkem 🙂

Do té doby to tu ale budete muset ještě vydržet jen s výlevama a mizernou poesií (nějak mi to teď nejde). Já osobně doufám, že to postačí na přijetí do zmíněného AK, kam jsem se po nějakym tom dumání rozhodla přihlásit. Zatím se teda nic neděje, protože povolané osoby jsou vesměs na prázdninách, takže čekám, až se toho někdo ujme a rozhodne o osudu Phoenix Rise.

Kdyby se snad někdo chtěl ptát, proč mě členství v AK láká, tak je to hlavně proto, že hlavní výpis článků je plnej sraček. Najít v něm něco zajímavýho je o nervy, a ty mám chatrný. Výběr z výpisu článků AK je o hodně snazší a příjemnější, protože je v něm mnohem větší procento kvalitních článků s myšlenkou. A pak je tu to slovo „autorský“. Jsou to blogy bez kopírovanejch keců, bez nudnejch bezmyšlenkovitejch keců a bez bleskovek. Často jsou to fotoblogy nebo blogy s všelijakou další tvorbou, což je zajímavý na koukání a člověk někdy nestačí zírat, jak jsou některý lidi šikovný a talentovaný. Pomáhá mi to udržet si pozitivní náhled na blogerskou komunitu a neztrácet naději; je na tom totiž krásně vidět, že na světě ještě existujou chytrý lidi a že stojí za to bojovat o lepší kvalitu blogů obecně. Že na to nejste sami.

Tak proto se tam hlásím, proto chci tenhle blog během srpna zkvalitnit a proto doufám, že na něj (na mě) nezanevřete a budete si ty moje kecy dál číst a komentovat, protože zpětná vazba, to je na tom blogaření (a vlastně na jakymkoli tvoření) asi to nejkrásnější.