Tak jsem zpátky z Gorana. Teda z toho už jsem byla zpátky před víc než hodinou, ale doteď jsem brouzdala po blozích AK a četla. Nejednou jsem teda málem spadla ze židle, některý lidi maj hodně „zvláštní“ názory na svět, ale co. Každej jsme ňákej.
Abych se vyjádřila ke koncertu, rozhodně to nebylo to, co jsem čekala hudebně, ale jako zážitek to nemělo chybu. Na akci se přišly podívat tisíce lidí, ale nějakym zázrakem se nám povedlo zahnízdit na Střeláku, a to úplně nejblíž podiu, jak to vůbec šlo. Bohužel jsme ho viděli z boku, takže Gorana jsme zachytili jen párkrát, ale mně to třeba nijak zvlášť nevadilo, i tak to bylo zajímavý. Bavila jsem se se svym kukátkem (geniální nápad!) a zkoumala lidi, co se nahromadili kolem podia na lodičkách (pronajímatelé dneska museli mít druhý Vánoce). Některý z nich za to zkoumání fakt stáli 😀
Hodinky jsem moc nesledovala, ale myslím, že akce začala přesně podle plánu. V tu chvíli se hlavně na lodičkách spousta lidí zvedla a začala trsat. No, nevim, jestli je to na lodi nejmoudřejší nápad, ale myslím, že se nikdo necvaknul, takže proč ne 🙂 My na ostrově jsme se nedali zahanbit a i v našich řadách se objevili ti správní pařmeni a začali blbnout. To jenom na břehu stáli samí suchaři. Ani netleskali, ignoranti.
Nějaký info – moderovala to Lejla Abbasová, která nás taky hned vyzvala, abychom hodili do Vltavy růže, co jsme dostali u vchodu. To jim trochu vyčítám, měla jsem zato, že nás k tomu vyzve sám Goran, což by určitě bylo trochu slavnostnější a zajímavější. Ovšem i tak ty kytky ve vodě vypadaly pěkně, to se musí nechat.
Hudba to byla taková dost osobitá, popsala bych to asi jako „cikánskou dechovku“, která chvílema přecházela až do abstraktní změti zvuků a pazvuků, což se mi teda nelíbilo, ale nechme tak, bylo to zadarmo. Taky bych jim vytkla zdlouhavý úseky pohřebního charakteru (to neni nadsázka, ten orchestr se jmenuje Svatební a pohřební), který nás uspávaly a my tak ztráceli pozornost a energii. Ale kromě těch úseků se na to dalo docela dobře pařit, jak jsme ostatně viděli všude okolo nás. A nakonec jsme se i my sami přidali. Hlavně ve chvíli, kdy se objevil nečekaný host večera – Kája Gott 😀 Musim říct, že na toho se dav rozvášnil asi nejvíc (hned po Kalashnikovu).
Jakmile se setmělo, začali některý lidi rozsvěcovat lampičky na loďkách, ale bylo jich minimum – taky chyběly slíbený svíčky. Jen pár lidí vypustilo lampion přání. A celý to uzavřel ohňostroj.
Jak jsem předpokládala, byla to pěkná a zajímavá akce na vidění, ale že bych si tu hudbu zrovna musela pustit doma, to ne. Pustila jsem si místo toho Oldfielda – Guitars (několikrát po sobě), a teď si dávám Shiny Happy People na dobrou noc. Jestli teda vůbec usnu.
Sorry, jestli vám to přijde zkratkovitý nebo nicneříkající, nějakou dobu jsem reporty nepsala a vypadla jsem z toho. Krom toho je půl druhý ráno a já už sotva vnímám 😀 Ráno to zkouknu a kdyžtak to smažu 😀 Do tý doby řikám sorry a dobrou 🙂
2 reakce na „Goran Bregovic, Sen letní noci, 27. 7. 2010“
Nemaž to:) Jako "zážitko-záznam" je to plně dostačující;) Na Střeláku to všechno takhle v noci muselo bejt pěkně magický…P
Hlavně mě magicky bolely nohy z toho sezení 🙂 Ale ke konci jsme se zvedli a trochu si trsli, tak to bylo lepší. Jinak atmosféra byla úžasná, škoda, že nebyly ty svíčky. Časem přihodim nějakou tu fotku, až je vymámím z majitele použitého fotoaparátu 🙂