Nemůžu dýchat.
Nemůžu psát.
Nemůžu myslet.
Nemůžu se smát.
Nemůžu nic a nic není.
Nic nebolí, nic nepálí
a nic nezměním.
Ne že bych to původně myslela jako básničku. Ne že bych to vůbec nějak myslela. Ani se mi nechce psát, nevím, co. V hlavě mám prázdno, v srdce mi přestalo tlouct a jediný, co cítím, je žaludek, kterej se mi obrací naruby. A dunění v hlavě. Vidím Vltavu a její břeh, zídku pod jedním stromem a dětský hříště. A hlavně vidím jeho. Tak prázdnýho. Tak chladnýho. Udělal to dřív než já.“Už nemůžu dál“. Kdo to vlastně řekl? On? Já? Zdá se, že přece jenom máme něco společnýho. Ani jeden z nás už nemohl dál, jen každý z právě opačného důvodu. Já, protože ho miluju víc než sebe, a on, protože mě nikdy nemiloval. Protože se mu protivilo bejt se mnou a tvářit se jako že mu na mně záleží. Protože jsem kamarád…
Už ani nevaruju před výlevama, protože teď ode mě nějakou dobu neuslyšíte nic jinýho. Jestli vůbec něco. Vlastně – co by teď mohlo bejt, když bez něj není nic? Bože, takový slátaniny, poznáváte mě vůbec? Já se podívám do zrcadla a vidím opálenou tvář, orámovanou zrzavýma vlasama – a nic z toho mi nepatří. Já jsem přece bledá a vlasy mám hnědý. A taky jsem šťastně zamilovaná. No ne?
Mám tu tolik porozchodovejch písniček, ale nedokážu si je teď pustit, nemůžu. Udělala jsem si čaj na uklidnění, ale myslím, že hezky rychle poletí ven. Pořád o něm přemýšlím jako o svym posledním pití vůbec. Co kdybych… ne, nesmím nad tím uvažovat, nesmím do koupelny a rozhodně se nesmím přiblížit k nůžkám. Volala jsem Yuki, aby u mě přespala, protože jen to mi teď snad zabrání v dělání „blbostí“. Blbostí? Vždyť proč mám žít… Rodiče mě mají za loosera, ten, koho jsem v životě nejvíc milovala, za kamaráda, přátelé se se mnou baví spíš ze soucitu, ale i oni už mě musí mít pokrk – mě, věčně si stěžujícího loosera. O co snadnější by byl jejich život beze mě, o co veselejší. Naši přece chtějí, abych odtud odešla a přestala je stát peníze, tak by mohli bejt jenom rádi. Tomu jedinýmu, komu na mě mělo záležet, na mě nezáleží. Nic jinýho neni. Nic už neni.