„Dobrý den, zajímáte se o lidská práva?“ No jasně, zajímám se hlavně o to, kam se podělo moje právo dojít svobodně do práce, aniž by mě přitom buzerovalo pět týpků z Amnesty a tři z T-Mobile. To už jim neni nic svatý? Chci žít na vesnici.
Matinka prohlásila, že když si vydělám aspoň patnáct tisíc, necekne nic o tom, že spim do oběda. Sice na to mám omluvu, že jsem (nojo, už zase) nemocná, ale whatevs, do týdne by mi mělo aspoň těch patnáct přijít, takže uvidíme, jestli bude nebo nebude cekat.
Kamarádství je zvláštní věc. U některejch lidí si prostě nemůžete bejt jistí, jestli to jsou nebo nejsou vaši kamarádi – když jste totiž s nima, zdá se, že jsou pro vás schopni udělat téměř cokoli, ale právě to „bejt s nima“ je většinou nepřekonatelná překážka. Oznámení „Sorry, brouku, nestíhám, necháme to na zítra“, a pak tejden ticho po pěšině je u nich běžnou praxí.
Dneska mě v metru kontroloval naprosto rozkošnej revizor. Ani jsem nevěděla, že tuhle práci dělaj tak mladý lidi, zajímavý. Málem už mě měl napsanou, jelikož jsem tu lítačku za prase nemohla najít (tašky přes rameno jsou prostě bezedný), ale nakonec jsem měla štěstí. Ještě na mě cvrlikal cosi o tom, že mi to sluší nebo co, a přál mi hezkej den. Milé 🙂
Ve svym oblíbenym čongskym krámku jsem opět nakoupila náruč extra levných, ovšem nedocenitelných nezbytností jako je pudr, antiperspirant, nějaký to prádlo a teplý návleky na ruce (konečně je mám). To všechno jsem pořídila cca za kilo, což mě tak potěšilo, že jsem po návratu domů udělala mámě módní přehlídku (společně se vším, co jsem pořídila včera na bazárku). Její komentář:“Já se picnu, vona si na hodinu vypadne z baráku a vrátí se s tak pěknejma věcma“ mi ten den opět o štych vylepšil 🙂
Asi se ukašlu k smrti. Litry teplejch čajů, stopangin, müllerův sirup – všechno je to na velký hnědý. Co ještě mám dělat, aby to přešlo? Chci-bejt-zdravá! Chci-bejt-zdravá!
Na jednom plakátu v metru stálo, že „Pravá láska neumírá“. Mám to chápat tak, že Ho budu milovat navěky? Toto se nelíbí uživateli m.. To radši budu doufat, že to pravá láska nebyla a že mě ještě čeká něco mnohem lepšího, mnohem skutečnějšího. Wow, to se ovšem mám sakra na co těšit 🙂
Čeká mě příjemný večer v příjemné společnosti, takže mě omluvte, jdu trochu poklidit a vymyslet nějakej „model“ na sebe. Btw, to modrý tílko byla skutečně dobrá volba, mám v něm fakt pěkný prsa. Bejt ženská mě baví 😉
Jen ještě trocha podzimní moudrosti na závěr:
Nedívej se příliš pod nohy, nenajdeš tam víc než pár plivanců, žvýkaček a možná nějaké drobné. A nedívej se ani moc na nebe, ani tam nespatříš víc než hejno ptáků, několik stíhaček a Sluníčko, které tě oslepí. Dívej se raději lidem do očí, tam totiž najdeš všechno.
2 reakce na „Tweet tweet“
Na vesnici by sis asi moc nepomohla, co bys tam asi dělala za práci?=D Ale někteří lidé oslovující na ulici jsou vážně otravní^^
Tak se brzy uzdrav;) i když zase spát do oběda…hm=)
Navzdory obecnému přesvědčení, i na vesnici se najde práce dost. Jde jen o to, co umíš a co chceš dělat. Svou práci bych mohla dělat stejně dobře tam jako ve městě, ne-li líp.
Spaní do oběda mě zase tolik nebaví, obzvlášť když to ani neni žádný spaní. Spíš jen tak polehávání, neustálý převalování se a kašlání 😛