Hm, tak odezva na Ask Phoenix nebyla nic moc, takže prozatím asi nic 😀
Kolega se v pondělí neozval a jelikož jsem máslo, neozvala jsem se ani já jemu a namísto práce jsem šla na oběd s kamarádkou a později na rande (muhihi, m. randí, kdo by to byl řekl :)).
Pokud jde o oběd, tak musim říct, že s naší milou Venezií to jde s kopce. Než mi to jídlo přinesli, málem jsem tam vyrostla a Denda už měla dojedeno. A když to konečně přišlo, viděla jsem před sebou přesně Ramsayho ksicht a „you’re fuckin‘ kidding me“. Jak totiž řekla Denisa, asi mají „nového kreativního kuchaře“ (největší zlo), kterej mi ty špagety carbonara naservíroval takovym způsobem, že jsem se nezmohla na slovo – hromádka špaget byla nahňácaná v jednom koutě talíře (už nevim přesně, ale myslim, že byl hranatej), zatímco všude okolo byla „umělecky“ nacákaná jakási hnědá omáčka připomínající čokoládu (nevim, co to bylo, ochutnávání jsem neriskovala). Na tý hromádce pak ležel obrovskej plátek mrkve (může mi někdo vysvětlit, co dělá ve špagetách carbonara mrkev???) a jako „zlatý hřeb večera“ z toho trčely dvě tvrdý zakroucený špagety jako tykadýlka. Prostě – WTF???? 😀
Tykadýlka a mrkev jsem teda s maximálním odporem odstranila, omáčky jsem se ani nedotkla a pustila se do špaget. Byly dobrý, ale probůh ta úprava? Fakt jsem to nepobrala. Nemluvě o tom, že než nám donesli jídlo, slečna číšnice nás připravila o košík, v němž ještě byl jeden chlebíček a spousta pomazánky. Na nic se neptala a prostě to odnesla. Nezmohly jsme se ani na to, abychom ji zastavily, jak jsme byly v šoku. Taky ta sklenička, do níž mi nalila kolu, už na stole stála, když jsme přišly, a já se nemůžu zbavit dojmu, že v ní byl zbytek vína. Ale možná to byl fakt jenom dojem. No, prostě, příště si dvakrát rozmyslim, jestli tam vlezu.
Pokud jde o rande, tak bylo skvělý. Bylo to hrozně milý, zahrnovalo to příjemnej pokec, horkou čokoládu a hrušku, hraní si s cukříkama, historky z RFP, hledání společných zájmů a známých a tak tomu podobně, a já z toho měla víc než dobrej pocit. Ten se mi trochu pokazil příštího dne, kdy jsme se měli znovu sejít, ale nekonalo se. Že by neměl zase takovej zájem? Nicméně den jsem si užila i bez něj, obzvlášť večer, kdy jsme byli v Mole a kopali do sebe jednu zelenou za druhou. Byl to hodně příjemnej večer 😀
Jinak pořád lítám po doktorech; včera jsem byla na alergologii, kde mi nic nenašli (jaké to překvapení), a tak mě poslali ještě na další vyšetření krve (grrrrr). Taky se musím objednat na kardiologii. Už mě to vážně nebaví. Je to zvrácený, ale skoro se modlim, aby mi tam něco našli, protože tahle nevědomost mě ubíjí.
Dnešek byl vysloveně sváteční. Dopoledne jsem totálně prospala, vstala jsem až někdy ve tři a od tý doby jsem dřepěla víceméně u kompu a editovala obsah starýho blogu za účelem vytisknout si ho (bohužel i po úpravách to pořád vydá na cca sto stránek oboustranně potištěných, a to by mi maminka asi nepoděkovala, takže se to snažím ještě nějak okrájet – ale zase nechci moc zasahovat do obsahu, ztratila bych tak přehled o tom, co jsem kdy psala, a to by byla škoda). Trochu času jsem taky strávila čtením C. G. Junga, což mi zase jednou zamíchalo myšlenkama. Je v tom tak obrovský množství pravdy, až je mi z toho špatně, a hlavně je to přesně ta pravda, kterou si sama už dlouhou dobu uvědomuju, takže mě to děsí. Jak jsem se z celý knihovny mohla trefit přesně do knížky, která tak dokonale popisuje mou vlastní filozofii? Možná na to téma napíšu nějakej článek, až to dočtu. Ať taky víte, o co go.
Taky se snažím napsat článek o Halloweenu v Anglii, ale zatím mi to moc nejde, protože o něm nemám žádný písemný záznamy (nechápu, že ani v deníku) ani fotky (!!!) a z hlavy si vůbec nepamatuju, co všechno se tam vlastně dělo, takže to nemůžu napsat jako nějakej souvislej článek. Hledala jsem k tomu aspoň nějaký pěkný fotky z netu, na nichž bych mohla stavět, ale kupodivu jsem ani těch moc nenašla, takže kdoví, co z toho článku nakonec bude.
Včera jsem měla docela důležitej rozhovor po icq s panem Ex, což bodlo. Zdá se, že život přece jen jde dál.
A jinak už fakt nevim, co bych vám řekla, jsem dneska celá taková zmatená, mám pocit, že stojim v otevřenejch dveřích, mám nakročeno ven, ale furt nějak nevim, jestli tam vůbec chci jít, co tam je, co je uvnitř a kde jsem se tu vzala. Prostě zmatek. Dnešní sny tomu taky pomohly, už zase tam byly dvě mimina, který jsem někomu hlídala a chovala je obě v náručí. Zajímavý je, že jsem se včera večer pokoušela stejným způsobem chovat dvě kočky. Co se mi to ty sny snaží naznačit?
8 reakcí na „Koktejl z myšlenek“
a pak se mi bude vysmívat s hrubkama.. "kterej my ty špagety carbonara naservíroval takovym způsobem"
checht! a máš to!
Fuck…
No co, jednou to přijít muselo 😛 
Eh… ačkoliv to není moc veselé, já se vážně smála v části, kdy jsi popisovala ty špagety
Proboha, co to bylo za lokál? 
Ne vážně… je smutné, když někam delší dobu chodíš, jsi spokojená a oni se pak na tebe vytasí s tímhle, to bych asi změnila podnik 
jednou?
ne, tak ale chápeš, že jsem si to nemohla odpustit ne..?
No tak na to, kolik už jsem toho napsala, myslim, že bilanci mám pořád slušnou
A chápu 🙂
[3]: Já tam teda nechodim zase tak často, ale teď jsem tam zrovna byla dvakrát přibližně ve čtrnácti dnech a ani jednou z toho mě nenadchli. Jídlo dobrý, ale obsluha fakt nepochopitelná. Příště holt půjdu jinam.
Píseň :…,, Jdu takhle z večera,,
… opilý Rudolf Kundera
se potácí noční ulicí….
" jdu s rychlowarnou konvicí" !
huláká kdos z okna sezhora
" já umlčím tě ! ňáká potvora
mě zlít chce vodou vařící "?
již dlažební kostku muž zuřící
vyrval, mrštil… " mlčíš ? … sice….
Proboha ! okno mého strýce !
… já cestu si zřejmě splet asi…
již strýcem jsem smýkán za vlasy " !
" Já po tobě dávno již pasu " !
a osoba s chomáčem vlasů
jež vyrvala surově od týla
zařve…. když dveře zavírá :
" toto ti ještě prošlo " !
… tu muži náhle došlo…
"žádný strýc ! chlapík co tam stál…
vždyť to byl Leosch Woschoustall !
… strýc bydlí.. fakt v druhé ulici"…
se zhora zas voda vařící…..
" neser nás..sic zas na tě vlítnem" !
…." málo je kostka" ! obrubníkem
vrhnul Kundera po okně !
dědkova bába vykoukne…
nadávky chrlí, jazyk jak břitva….
… rozpoutala se regulerní bitva !
Za sebe mohu říct, že jsem odpověděl. Jen zrovna nemám žádný problém.
Chci taky. 
Njn, to se tak v restauraci povede. Osobně jsem to nezažil, ale zkažený dojem…nic příjemného.
Gratuluji k randění.
Zajímavé, že dneska všichni mluví o snech.