Ono se pořád dokola mluví o tom, jak vypadá americkej nebo anglickej Halloween, ale já vám povim, že dokud jste to nezažili přímo tam, nevíte, o čem to je. Vůbec se nedivím, že se tolik Čechů tomuhle svátku vzpouzí, protože Halloween v Čechách, to kolem pravý halloweenský atmosféry proletělo velkym obloukem.
V Anglii se to naopak bere děsně vážně. Anglická architektura je sama o sobě kouzelná, ty jejich cihlový baráčky prostě musej jednomu přirůst k srdci, ale teď si to ještě všechno představte ozdobený barevným listím, dýněma, klasama obilí, svícema, lucernama a lampionama, netopýrama a pavoukama, kostlivcema a čarodějnicema, no prostě všim, co si jen dokážete s Halloweenem a podzimem samotným spojit.
Angličani jsou umělci. Už týdny před samotným svátkem všechno zdobí, hlavně teda veřejný místa jako knihovny, školy a podobně, samozřejmě ulice a obchody, no ale co některý lidi dokážou udělat s vlastním barákem a zahrádkou, to u nás nemá obdoby.
Stačí se projít jedinou anglickou ulicí a nevíte, kam dřív koukat. Na zahrádkách vyrůstají celý hřbitovy, garáže oplétají obří pavučiny, zpoza oken se na vás šklebí kostlivci, za komínem u sousedů číhá ježibaba a u boudy pro psa si hoví vlkodlak. A to prosím ne nějaká nafukovací hračka, ale neuvěřitelně realisticky ztvárněná potvora, který třeba ještě svítí oči nebo se jí nadouvá hřbet, jako že dechem. Někteří jdou v tomhle ještě dál, zapojí reproduktory a ze všech stran se na vás řinou děsivý zvuky jako skřípání dveří, meluzína, kroky, šepot nebo děsivej smích a rachot klíčů. Je to prostě přehlídka dekoratérského umění a mě jen mrzí, že jsem tehdy nepořídila pár fotek. Asi jsme měla moc práce nebo co, nevim, každopádně to byla demence a vám tak budou muset stačit pouze ilustrační fotky.
Naše rodinka ten den pořádala obrovskou party pro všechny teenagery z okolí, takže jsme se s L. (spolubydlící) dostali do domu jen na večeři a pak jsme musely zmizet do svýho – i tak jsme ale čubrněly. Interiéry si totiž v Anglii nezadají s exteriéry, takže jsme vážně nevěděly, kam dřív koukat. Obrovskej kulatej stůl, obvykle zasypanej bordelem, drobkama a zbytkama strouhanýho sejra (oni ho žrali snad ke všemu), se prohýbal pod nánosama speciálních halloweenských dobrot a dekorací. Už si nevzpomínám, co všechno jsme to tehdy jedli, ale mimojiné jsme měli tradiční dýňovou polívku, pečený kuře a snad i nějakej dort, to už si nevzpomínám. Pak tam samozřejmě byla spousta cukroví a dalších ňamek.
Na zahradě pak stála velká káď s jablky a my se je pokoušeli bez použití rukou vytáhnout z vody. V tom jsem byla nejrychlejší, ale musím říct, že jen díky nápadu chytit to jablko zubama za stopku, protože zakousnout se do něj, když se vám pořád potápí do vody, byl silně nadliskej úkol, kor když mi furt nějaký vtipálci nečekaně pokládali ruce na týl a potápěli mi hlavu pod vodu. Haha, blbá au-pair, utopíme jí.
Když jsme se najedli a party se pořádně rozjela, sebralo se těch asi třicet děcek plus my (samozřejmě všichni v kostýmech) a šlo se průvodem po městečku. Byla už tma, takže výzdoba dostala konečně pořádně „creepy“ charakter, všude svítily lucerny a dýně.
Pamatuju si, že byla hrozná zima a že jsem strašně nechápala nějaký náctiletý holčiny, co si vyšly div ne nahatý, měly na sobě jen lehký šatičky a křidýlka, jako že jdou za víly. Měly úplně holý ramena i záda a to byl prosim konec října a my ostatní cvakali zubama. Pche. Telata blbý mladý, jednou se jim to vymstí.
Já byla za takovou moderní čarodějku, byla jsem celá v černym, černý rty a linky, no takovej trošku satan look, ale nevadí 😀 L. šla naopak za tradiční old-fashioned ježibabu s dlouhou sukní a teplym přehozem přes ramena. No, obě jsme vypadaly náramně 🙂
Trick-or-treating netrval moc dlouho, děcka se spíš valily davem po ulicích než aby stavěly u baráků – k tomu došlo jen párkrát, a to jsme se s L. moc nezapojovaly, aby nás někdo nevyhnal, že už jsme na to moc starý 😀 I když teda musim říct, že ti čtrnáctiletí parchanti vypadali pomalu starší než my a já kdybych je potkala sama na ulici, tak se jich leknu. Anglický děti vypadají vždycky tak o pět let starší než kolik jim je, a taky si o sobě kolikrát dost myslej. S nočním klidem si teda starosti nedělali, řádili fakt jak strašidla a hulákali na celý kolo. No, ještě že je to jen jednu noc v roce 😀
Později jsme se s L. trhly a šly na hřbitov, jen tak ve dvou. Chěla jsem tam oslavit Samhain a potřebovala jsem ji jako doprovod, poněvadž já a vlízt v noci sama na hřbitov? No way 😀 Nakonec se mi tam docela líbilo, ale i tak to proběhlo jako hodně krátká verze, jelikož ona se hrozně bála (pche, křesťani…:D) a mně byla docela zima, takže jsme to zabalily.
Mrzí mě, že o tom nemám nějaký písemný záznamy, jsem fakt idiot, že jsem si to nezapsala a nenafotila, ale snad aspoň těch pár vzpomínek postačilo, abyste si udělali představu, jak to vypadá, když jste doopravdy přitom 🙂
15 reakcí na „Halloween po anglicku“
Přesně z tohodle důvodu bych chtěla Halloween zažít buď v Anglii nebo v Americe. Ta úžasná výzdoba a hlavně atmosféra se holt s tím naším nemůže rovnat
Nejlepší je ten obrázek pavouka s hlavou kostlivce =D
[2]: přesně to jsem chtěla říct
Jéé .. Tak to ti závidím
Muselo to být perfektní
Mám otázku – Ve škole bude taková akce "Strašidelné spaní ve škole" ..A já (samozřejmě s kámoškama) mám vymyslet nějaký Halloweenský program…A zatím jsem jako aktivitu vymyslela jenom to vytahování jablka z vody pusou..Neznáš ještě nějaké jiné tradiční Halloweenské aktivity? Hrozně bys mi pomohla 🙂
Předem děkuju 🙂
Já bych strašně chtěla vidět Halloween tam, kde se takhle slaví. Musí to být fakt úžasný! 🙂
Moc hezkej článek. ono je to z vlastní zkušenosti stejně nejlepší 😉
[4]: A co vyřezávání dýní? Není nic tradičnějšího 🙂
Nebo výroba halloweenských přáníček pro kamarády a rodinu, věnců na dušičky nebo různých aranžovaných dekorací z podzimních materiálů (listí, kaštany, větvičky, bobule…).
Nebo se dají hrát různý hry, co s Halloweenem ani nesouvisí, třeba flašku na otázky a úkoly, aktivity nebo tak něco, co se dá hrát ve více lidech.
Mě baví takový ty kolektivní hry, kdy si třeba každej vybere zvíře a pak se tleská rukama o sebe a o kolena a vždycky řekneš dvakrát sebe a dvakrát někoho jinýho, a ten po tobě přebere štafetu a musí zase říct dvakrát sebe a dvakrát někoho jinýho.
[2]:,[3]: Jsem věděla, že se bude líbit
Nevěřila jsem že mezi tou záplavou článků na téma najdu něco kde se opravdu dozvím o konkrétním slavení Halloweenu, ale jsem ráda že jsem tady na to narazila, moc hezky napsáno i zpracováno 🙂 Děkuju
máš pěkný blog!! (já to myslím vážně, zajímavý!!)
Děkuji za chválu 🙂
[9]: To bude tim, že valná většina blogerů, co tu o tom píšou, to vlastně nikdy nezažili a neslaví to. Škoda, ten svátek je úžasnej.
Hodně dobrý a zajímavý článek!
Takových se ani v autorském klubu moc nevidí! 
Ach, ďalší dôvod prečo mám chuť ísť do Anglicka. Jeden taký deň by mi v pohode stačil.
Skvelý článok, píšeš pekne, príjemne sa to číta. 
Páni, to fakt muselo stát za to. Mám další životní sen! Zažít pořádný Halloween v zemi, kde se normálně slaví
Sice ho s kamarády taky občas slavíme, ale…:)
Sakra lidi, nechte toho, nebo mi to začne lízt do hlavy
Pro mě to za to určitě stálo, ale mě Anglie bere celá, takže se není čemu divit 🙂 Každopádně vřele doporučuju 😉