Tak nevím, jestli je to tím tumblrem, nemocněním, čtením nebo větším množstvím času stráveného kdesi venku vším možným filozofováním s V., ale nějak mi to tu hnije. Nebo mám aspoň ten pocit. Ale co naplat. Tenhle měsíc holt tak plodnej nebude a nejsem si jistá, jestli se to v tom příštím změní, no ale uvidíme.
Jak se mám? Jsem plná strachu a beznaděje, ale vím, že kdesi pod tím nánosem svinstva proudí ohromný množství energie, který potřebuje ven, a až se tak stane, budu neskutečně šťastná. Snažením se o protržení tý blokády, co leží na mojí duši, teď trávím většinu času, takže na psaní mi ho moc nezbývá. Není se čemu divit. Procházím i na moje poměry silným filozofovacím obdobím, a popisování toho, co jsem včera dělala nebo jedla (uvařila jsem si svou první česnečku! :)), mi vedle toho přijde prostě nepodstatný. Anyway, pokud někoho zajímá detailnější sledování mých duchovních pochodů, nechť sleduje Enterspace nebo ať se mě pokusí vytáhnout do čajovny a vyslechnout si, co se ve mně děje. Ale předem vás varuju, je to pouze pro silně filozofující žaludky 🙂
Jinak abyste měli aspoň trochu přehled, dnes jsme s V. navštívili přednášku o meditaci a i když některý věci, co jsem se tam dozvěděla, jsou poněkud v rozporu s názorama, který ve mně vypěstovala buddhistická knížka, kterou teď čtu, stálo to rozhodně zato. A ještě mnohem zajímavější pak jistě bude praktický kurz meditace, kam se chystáme příští úterý. Doufám, že nám do toho nic nevleze, tohle je teď pro mě opravdu hodně důležitý, až se divím, jak moc. No ale ono se zas na druhou stranu není moc čemu divit, protože někdo jako já prostě dřív nebo později musel dojít do okamžiku, kdy už to takhle nejde a kdy je třeba hledat jinou cestu. Protože jestli se neoprostím od těch miliard myšlenek, co mi probíhají hlavou každou hodinu, jestli se neoprostím od těch zničujících emocí, co mi svírají vnitřnosti každej den, tak se z toho doopravdy zblázním, tím jsem si jistá. Myslím, že nikdo by neměl tolik přemýšlet a nikdo by neměl tolik cítit. Není to zdravý, není to dobrý, není to zábava. Takže s chutí do toho meditování, už ať je to pryč.
2 reakce na „Na cestě za vnitřním klidem“
Om, také přemýšlím, že zkusím nějakou meditaci. Znám pocit beznaděje a stresu, takže je třeba se s ním nějak vyrovnat a odpálkovat ho.
Tvoje pocity jsou zvláštní ale rozumím jim. S chutí do meditace, přeji hodně klidu a levitace nad vlastní duší!
Já právě mám stres pořád a neumím s ním moc bojovat, takže mě většinou válcuje jak se mu zachce a čas od času mi z toho hrabe. Je třeba se tomu postavit. Těším se na úterý 🙂