A banquet + The Feud, Chapeau Rouge

Wohoooo!!!! Někdy to prostě vyjde a vy zažijete ten nejlepší koncert vůbec 🙂 Jako třeba včera. A banquet byli skvělí, něco mezi IAMX a MUSE (no doprdele, aby nebyli skvělí s takovou kombinací) – a nevzdám se, stojím si za tím, že Matěj (zpěv, kytara) vypadal totálně jako Chris Corner 😀 – a The Feud samozřejmě jakbysmet, Chapeau Rouge taky neni špatný místo (i když nějakej klub s pódiem by příště nebyl od věci) a vůbec celý to bylo fuckin‘ awesome! Kromě dokonalýho hudebního zážitku jsem si odnesla feuďácký cedlo a tričko (banqueťácký nějak nebylo k dispozici, hoši ještě odklízeli a my s Maude musely jít) a taky jsem prohodila pár fanouškovskejch vět s Feudama, za což jsem ráda (měla jsem toho sice na srdci víc, ale na takový řeči je ještě čas a krom toho mám facebook, tak jim to můžu sdělit tam :)).

Mým cílem bylo zanechat v nich co nejlepší dojem z českýho publika, aby se jim sem chtělo hodně brzo vrátit, a já myslim, že se to docela povedlo. Krom toho, že červenej klobouk (to zní fakt dobře, Maudě :D) je pěkný místo a byl narvanej až po strop, si myslím, že jsme i docela dobře křepčili (na to, jak nás omezoval stísněnej prostor) a kdyby nebylo jednoho idiota, co se vepředu rozhodl do všech narážet a na všechny padat (co je to sakra za lidi, jsou nějaký narušený nebo co?), nemělo by to chybku. Na tomto místě je ovšem třeba dodat, že Feudi se projevili jako dokonale vyzrálá kapela i tím, že onoho týpka nejdřív varovali, a když nedal pokoj, nakázali mu vypadnout někam dozadu a že dokud neodejde, nebudou pokračovat v hraní. Což samozřejmě stačilo na to, aby se řada lidí nasrala a milého chlapce vyprovodila. Wohoo!

Jedinou chybkou bylo to, že jsme s Maude musely kolem půlnoci odejít, což mě štvalo nejen proto, že se mi nechtělo od kapel a že party DJ hrál salsu, ale i že mám docela silnej pocit, že v budoucnosti to už lepší nebude a že paření do rána odzvonilo (holt už nejsme takový mladice jako dřív a ranní vstávání do práce nás v lesčems omezuje – což jsem taky jen pár hodin předtím řešila s kámošem. Je zvláštní, jak maj tyhle teorie tendence potvrdit se hned po tom, co je pronesete).

Anyway, aspoň jsme přestaly v nejlepším a nestihly jsme zažít nic, co by nám večer pokazilo. Cestou domů jsme si ještě trochu zařádily postaru (muhaha, wassssssuuuup! :D), prošly se na Hlavák a odtamtud jsem frčela domů. Btw, zmožená po koncertě nejvíc miluju, když ke mně přijde nějakej ožralej týpek a zahlásá něco jako:“Slečno, vy jste hezká“. Jen kdyby mu nebylo asi čtyřicet a netáhlo to z něj jak z lihovaru 😛 😀

Mno a jestli si myslíte, že to bylo všechno, tak zdaleka nebylo, protože po tom všem následovaly brutálně dlouhý a živý sny o tom, jak maj Feudi asi třídenní koncert a každej ten koncert trvá celou noc bez přestávky. Nejdřív jsem tam samozřejmě byla s Maude, ale nakonec jsem tam zůstala sama – protože jsem byla příšerně unavená, po pár hodinách jsem se začala motat a upadala jsem do bezvědomí. Jednou jsem se prostě opřela o stěnu a když otevřu oči, Maude je pryč, protože musela jít. Nechala mě tam, potvora 😀 Přesto jsem nebyla schopná odejít a vydržela jsem až do konce.

Po koncertě jsem venku potkala Jamieho (zpěv, kytara) a shodou okolností jsme měli společnou cestu, tak jsem se s ním trochu bavila a on byl hrozně milej a rád, že jsem takovej skalní fanoušek. Ten koncert se konal u nás za rohem, někde v místech, kde je Bílá kráva, a tak jsme si nepovídali dlouho, ale i tak to bylo super. Doprovodil mě až ke dveřím, tam mě objal a popřál mi dobrou noc. A druhou noc to vypadalo podobně.

No, pak už nevim, bylo to střihnutý několika věcma, většinou obrazy z nějaký noční/ranní cesty domů skrz Starý město, všude se válel sníh a náledí a nic nejelo, takže procházka za všechny prachy. A pak jsem taky byla v nějakym nově navrhnutym obchoďáku a ten se pořád měnil, a pak jsem byla u Maude v nějakym jejím novym bytě, kterej byl hrozně mrňavej a šlo se tam po hrozně stísněnejch schodech. No, už fakt nevim, děla se tam řada věcí, ale nepamatuju si je. Myslím, že stejně jedinej důležitej moment toho snu, kterej si budu chtít uchovat, je ten samotnej koncert a krátkej rozhovor s Jamiem, což se vlastně stalo i ve skutečnosti, i když tam to probíhalo trochu jinak a žádnej hug nebyl 😀 No ale nevadí, není všem dnům/snům konec a krom toho jsem si to celý opravdu užila. Byla to prostě f-u-c-k-i-n  a-w-e-s-o-m-e  n-i-g-t!!!!!