Trochu o meditaci a plánech do budoucna a trochu řetězák

Tak jsem zjistila, že ten satén je ještě lepší záležitost, než jsem myslela. Narozdíl od tlustý noční košile z bavlny se totiž mnohem rychleji zahřeje a tu teplotu si drží, takže je to vlastně takovej koloběh – tělo zahřeje satén a satén udržuje teplo v těle. Taky je to samozřejmě mnohem příjemnější a nikudy do toho nefouká, protože to krásně ulpívá na těle. No a že to vypadá asi tak milionkrát luxusněji a více sexy, o tom už se snad ani nemusim zmiňovat 😀 Takže – satén rulez!

Už nevím, kdy jsem se tu naposledy zmiňovala o meditaci – moc to sem necpu, když na to mám druhej blog, ale říkám si, že je to škoda. Díky tomu je tenhle blog takovej nekompletní, protože s tou meditací teď souvisí vpodstatě všechno v mym životě, a tak by to tu taky mělo bejt. Hlavně třeba fakt, že jsem prošla takovou lehkou krizí, kdy se mi vůbec nedařilo dodržovat denně Mantra japu, že lekce z minulýho úterý byla spíš trochu utrpením než pomocí a že ta předvčerejší byla oproti tomu naprostej zázrak a neuvěřitelně mě nabila. Konečně tam s náma byly nějaký ženský, takže jsem mohla nasadit svůj vysokej hlásek, aniž bych si připadala jako idiot mezi všema těma chlapama 😀 No ale hlavně šlo o tu energii, že jsem konečně nebyla jediná odstrčená na levou stranu místnosti, ale bylo nás tam víc, že lektorka zhasla světlo a meditovali jsme jen při svíci, že jsme těch manter zpívali opravdu hodně, že tam bylo krásný ticho a teplo (minule jsem tam hrozně mrzla) a že i toho povídání bylo o hodně míň. Ona taky tahle slečna mluvila mnohem víc k věci a byla mnohem víc naladěná na naši vlnu – možná to bude mít něco společnýho i s tím, že medituje pouhé dva roky, narozdíl od těch ostatních týpků, co to dělaj třeba už 16 let. Asi prostě ještě není tak zblblá 😀 

Napadlo mě v tý spojitosti, že by možná tohle mohlo bejt něco, v čem se jednou uplatním. Jestli mi to nadšení meditací vydrží (i když si to nedokážu dost dobře představit, mně nikdy nic nevydrží tak dlouho), možná bych i já mohla za nějaký dva roky vést kurzy nebo aspoň pár lekcí. Možná i já budu jednou ta, co sedí u přehrávače a vybírá hudbu a mantry ke zpívání. Možná to jednou budu já, kdo bude s úsměvem vyprávět všem těm lidem okolo sebe, jak jsem přišla k meditaci, co mi to dalo a jak mě to změnilo. Kdoví. Možná se mi jednou splní sen pomáhat lidem povídáním o vlastních zážitcích a uvědoměních. Možná mě při těch filozofickejch a „životosmyslovejch“ přednáškách jednou někdo bude poslouchat a něco si z toho vezme. Kéž by. 

Plánuju sepsat nějaký body, co mi ta meditace zatím dala, a jak to pokračuje, ale to už asi fakt půjde na druhej blog, zatím to neni tak objevný, abych o tom musela psát sem. Taky plánuju sepsat pár věcí, kterejch bych chtěla dosáhnout v příštím roce nebo vůbec do budoucna. Nejsou to předsevzetí, nebudu si rvát vlasy, když se nestanou, ale tak víte co. Plánovat je dobrý a je to zapotřebí. Jak tady řekla slečna Angel Darkwood v komentářích, člověku to připomíná, že má ještě pro co žít. Takže tu nelelkujte a běžte psát svoje seznamy 😀 Klidně mi pak hoďte odkaz, ať si taky počtu 🙂 

Tak, a teď pro odlehčení přikládám v celym článku takovej „řetězák“ od Venom, kterej mě docela zaujal a řekla jsem si proč se nezamyslet nad těma otázkama 🙂 Jestli budete mít zájem, můžete pokračovat: 

M. je první písmeno mýho jména a je to to nejminimalističtější vyjádření, kterýho je možný vůbec dosáhnout. Jednou jsem tu o tom psala článek, že když si anglickej výraz minimalism rozeberete, můžete to slovo brát taky jako větu „minimal is m“. Čili že „m“ je to nejminimalističtější písmeno 🙂 Ten nápad se mi tak líbil, že jsem se vykašlala na svoje starý přezdívky nebo vymýšlení nových a sáhla jsem prostě po tomhle. 

Phoenix nebo Phoenixrise nebylo původně ani moc myšleno jako přezdívka, jelikož fénixů je internet plnej a nechtěla jsem to ještě komplikovat. Ale i to nese svoje poselství. Svůj starej blog jsem milovala a opustit ho pro mě bylo dlouhou dobu nemyslitelný. Ale nakonec jsem to udělat musela, celej jsem ho zrušila a začala znova jako fénix, co se právě obrodil ve vlastním popelu. Ta myšlenka se mi líbila, fénix patřil ostatně vždycky mezi moje oblíbený mýtický tvory. Tolik k přezdívkám. 

Tyjo, fakt ne 😀 Myslím, že jsem se prostě chtěla někde vykecat. Možná jsem viděla nějaký blogy okolo sebe a chtěla jsem to taky zkusit, ale fakt už nevim. Určitě to ovšem začalo mou potřebou něco světu sdělovat.

Já mám ze všeho nejradši pohádky, ale pokud jde o dospělejší četbu, mou srdcovkou číslo jedna je Saturnin od pana Jirotky. Taky zbožňuju všechny knihy o Mikulášovi (Sempé, Goscinny), Pana Theodora Mundstocka a další. No, mám jich opravdu hodně, ale to by fakt všechno byly dětský knížky asi 🙂 Nevim proč, jako malá jsem prostě hrozně moc četla a myslím, že to byly právě ty pohádkový a dětský knížky, co mě vychovalo k tomu, jaká jsem, a k zásadám, jaký mám. Proto si je ráda čtu dodnes. Nic jinýho vás tolik nevychová. 

Nic jako definitivní změnu neznám, ale velkejch událostí v mym životě bylo hodně. Jako první mě napadá moje cesta do Anglie, pak výlet na sv. Iliju v Chorvatsku a pak bych mohla pokračovat výčtem několika mých vztahů, co mě hodně změnily nebo mě spíš naučily hodně o světě a lidech. Ale to by asi nebylo hezký vzpomínání. 

Těch mám víc a pořád se to mění, ale momentálně hlavně tmavě modrá, která mi zničehonic učarovala a nesmírně mě uklidňuje, pak bordó, v jejímž stylu jsem si zařídila pokoj, a pak určitě jasně žlutá, která pro mě vždycky znamenala barvu Slunce a pampelišek a není nic jinýho, co by mě tolik nabíjelo a hřálo, než žlutá. Taky zbožňuju limetkově zelenou a měkkce trávovou. Zelená je barva jara a změny. 

Jsem lev a v čínskym drak, takže asi takhle – jsem cholerik jako prase, nervóza a výbušná povaha. A tím myslím i to, že když nenávidím, tak z celýho srdce, a když miluju, tak věčně a trvale. Moje city a prožívání jsou obvykle extrémně hluboký, což mě bohužel dost ubíjí, takže se to snažím odnaučit. Podle všeho bych měla být králem společnosti a lvem salónů, ale nemyslím si to. Většinou se mi snaží na lidi působit tak, že mě mají rádi okolo sebe, ale nevím, jak to dělám. Spíš jsem jako domácí kočka. Mám ráda svoje pohodlí, většinu času radši prospím někde mimo všechno dění a pak se občas zastavím pomazlit a dát ostatním najevo, že tu ještě pořád jsem a že to je moje teritorium. A nadevšechno si cením svou svobodu. Ale že bych byla nějakej oheň chrlící drak nebo lev zabiják, to jen hodně výjimečně, třeba když mi někdo hrabe na mý kamarády nebo na rodinu. To se neznám. 

Titanic 😀 Ne, nevim, těch filmů by bylo hodně 🙂 Asi nejradši koukám na starý filmy, na věci s Werichem, Menšíkem, Janžurovou, Sovákem a Kemrem. V tom člověk vždycky najde nějaký další moudrosti, co tam třeba předtím neviděl. A hlavně věčný moudrosti. No ale pak mám taky hrozně ráda sci-fi a fantasy, takže když najdu něco dobrýho na tomhle poli, neváhám pustit si to klidně stokrát 🙂 Můj asi nejoblíbenější film jsou Spaceballs, pak Pátej element a Žhavý výstřely. Taky mě berou upíří filmy, třeba Dracula 2000, a historický romance jako Rozum a cit. Jsem beznadějná romantička. 

To by bylo na dlouho, ale obecně vzato všemu tomu věřím a zkušenosti s tím mám taky. Ale jak říkám, na dlouho 🙂

Já, takovej mírumilovnej tvor? 😀 Mne, nevim, jestli bych pro to zabíjela, ale zbožňuju českou kuchyni. Knedlo-zelo-kachničko, svíčkovou, španělský ptáčky, koprovku, rajskou, taky babiččinu vepřovou roládu s párkem a vajíčkem, její paprikovej guláš, pak kuřecí steak california, smaženej sejra, dobrej nakládanej hermelín… já jsem hroznej žrout, takže bych zabíjela skoro pro jakýkoli jídlo 😀

Já asi žádnej nemám 😀 Tahle osoba jde naprosto mimo mě, asi jako všechny tak zvaný celebrity. Nejde mi do hlavy, že může bejt někdo unesenej tím, že se někdo oblepí plátama syrovýho masa. Napadá mě u toho jen:“Bože, to je zvrhlý a nechutný, jak to někoho vůbec mohlo napadnout?“ a pak „A děti v Africe nemaj co žrát…“. Taky mi to přijde jako hodně ubohej pokus se zviditelnit a když má někdo potřebu tohle dělat, pak u mě neni žádnou celebritou. Pravý hvězdy se zviditelňovat nemusej. Pokud jde o její hlas a vzhled, ani tím není nijak výjimečná, takže vážně nechápu, co na ní lidi viděj. Jak říkám, jde to mimo mě.